Článek
Dlouho jsem si říkala, co mě to vlastně popadá. Hlavně uprostřed noci, kdy se probudím a nemohu dýchat. Cítím svírající tíseň na hrudi a pocit, jako bych měla umřít. I když jsem původně zdravotní sestra, netušila jsem, že se i mě nejspíš týkají panické ataky.
Příznaky panických ataků (viz zde Panická porucha – WikiSkripta) na mě dost sedí. Přichází z ničeho nic. Dříve jsem jimi netrpěla, ale stres se ve mně za poslední dobu nějak nahromadil a moje psychika to nedává.
Co všechno ještě musím…
Vím, že je důležité odpočívat - bez psychohygieny se ostatně neobejde nikdo, ale v praxi mi to jde o dost složitěji. Mám poslední dobou hodně práce, hodně starostí a tohle vše se na mně negativně podepisuje. Asi je na čase říct STOP a dělat věci jinak.
V hlavě mi často šrotuje, co ještě všechno musím udělat. Následující víkend budu zavalená prací pro klienty a současně se také „musím“ věnovat domácnosti. Asi bych měla přemýšlet jinak. A slovo „musím“ musím nahradit „mohu“. A taky se naučit říkat „NE“.
Účty se ale samy nezaplatí, že jo.
Život nás nešetří
Nedávno jsme dostali od pronajímatelů info, že nám chtějí skokově zdražit nájem. Navzdory inflační doložce ve smlouvě. Smlouva nám vyprší už za tři měsíce. A tak jsme se rozhodli se po roce a 3/4 přestěhovat. Přijde nám to jako podraz. Zvlášť tehdy, kdy to argumentují tím, že už to měli navýšit dávno před námi, ale byli hloupí… a my na to máme doplácet?
Do toho měli takové řeči, jako že jim také zdražili nájem (v němž bydlí) a majitelka bytu už nedostala od státu rodičák. No, tohle nás opravdu nezajímá. Nejsme sociálka.
Takže zas nové začátky. Jen se po tak krátké době zase děsím toho balení a přesunu. Ono, když pořád řešíte bydlení, je to na palici. Dnešní doba je šílená v tomto ohledu. Pokud se nenarodíte do bohaté rodiny, nebo neberete statisíce měsíčně, prostě na svou nemovitost jen tak nedosáhnete.
Do toho mi minulý týden oznámili na gyndě, že můj myom v děloze vyrostl na 6 cm a že mi hrozí operace… a také manžel řeší vnitřní trable … s dcerou (s kterou se nyní oficiálně odloučil a ukáže čas, co přinese) a další věci… prostě samé problémy. A já už jsem nějaká vypjatá. Už nemám nějak místo ve svém mozku a duši na to absorbovat cokoliv dalšího.
Panické ataky nechci, musím se jich zbavit
Vím, že když si nastavím psychiku jinak, panické ataky odezní. Přichází asi z nějakého důvodu, abych se zastavila a zamyslela se na tím, co a jak dělám. Abych udělala ve svém životě věci jinak. No a tak jdu na to. Na myom si zkusím nasadit bylinky a čaje a budu víc relaxovat a odstraňovat z mysli to, co mi tam překáží. Prostě nějaké věci se nezblázní.
Moje tipy, jak na panickou ataku
- Při panické atace zpomalte a prohlubte dýchání, ideálně do břicha. Pomáhá například metoda 4-4-4: na 4 doby nádech, na 4 zadržet, na 4 výdech.
- Postupně zatínejte a uvolňujte jednotlivé svalové skupiny - to pomůže snížit napětí a odvést pozornost od úzkosti.
- Mějte kontakt s pevným povrchem (sedněte si, opřete se), vědomě vnímejte své okolí a popisujte předměty kolem sebe.
Taky mi hodně pomáhá, když si pustím svou oblíbenou relaxační muziku nebo jdu na procházku do přírody.
Tak hodně zdaru s panikou - ať už nás dál nestraší!
