Článek
Nejsem člověk, který by fanaticky hledal důkazy o nadpřirozených jevech. Věřím ale, že něco mezi nebem a zemí může existovat. Skeptici, teď mě ukamenujte… Haha. Když ale umřel před lety můj táta, děly se kolem mě divné věci.
Divné tušení
Říká se, že když k někomu máte hluboký vztah, cítíte jeho bolest či nekomfort i na dálku. Nebo prostě máte intuici, že se mu něco nedobrého děje. Já měla asi před sedmi lety divnou tíseň na hrudi. Celý den jsem byla jak opařená, šla na mě velká únava a zvracela jsem - celý den, bezdůvodně. Přisuzovala jsem to ale nějaké chvilkové nevolnosti z jídla, stresu a podobně.
Ten den na mě také lezly šílené chmury. A tak jsem zase po dlouhé době sedla k plátnu (občas maluji obrazy) a potřebovala se z toho „vymalovat“. Dodnes ten ryze depresivní obraz mám. Je to muž v černém stojící nad hlubokou propastí. Jakmile se na ten obraz po letech podívám, mrazí mě z něj. Měla jsem totiž tušení.
Zpráva o tátově smrti přišla jako blesk z čistého nebe
Můj divný den jsem zaspala a probudila se do nového. To jsem však netušila, že bude ještě horší. Přes den se nedělo nic divného, ale večer mi zavolala mamka. Měla divný hlas a řekla mi, ať si radši sednu. Táta totiž umřel. Dodnes si pamatuju, jak se ve mně všechno sevřelo a chtěla jsem hrozně řvát. Byl to zatím jeden z nejsmutnějších dnů, co jsem kdy prožila.
Jeho smrt mě zdrtila na hodně dlouho, protože jsem nepustila ten žal ven. Snažila jsem se být oporou mámě i bráchovi. Skoro jsem nebrečela - jenom na začátku. Pak mě to ale dohnalo. Po tom, co jsem pro tátu vybírala rakev, místo pohřbu, poslední písničku a nakonec v náruči vezla jeho popel na hřbitov, jsem se sesypala. Bylo to ale hodně měsíců po tom všem.
Dodnes je mi divně, když slyším písničku „What a wonderful world“ od Louise Armstronga, hrála totiž tátovi na pohřbu…
Že by poslední vzkaz?
Asi den po tom, co jsem se dozvěděla o smrti táty, se mi stala divná věc. Někdo by možná řekl, porouchaná televize… ale já to brala jako znamení od něj. Dívala jsem se na nějaký pořad a najednou se televize sama přepnula na nějaký seriál, kde žena řekla „Prosím, odpusť mi“ a poté se vypnula. Nechápavě jsem se na TV dívala a vzpomněla si na tátu. Možná mi chtěl ještě poslat vzkaz…
S tátou jsme neměli lehké dětství. Byl to hodný člověk, ale bohužel také léčený alkoholik. Poslední čtyři roky před smrtí nepil, byl ale hodně nemocný. Kvůli němu jsme zažili těžké časy… možná proto to „Odpusť mi.“ Nevím, každopádně mě to vrtá hlavou dodnes.
Poslední rozloučení s ježky
Asi dva dny po tátově smrti jsem jela za mámou a uklízela jeho věci. Nebydleli spolu, ale navštěvovali se. Proto jsme museli po něm vyklidit byt a dát to vše do pořádku. Bylo mi hrozně. Asi půl roku po jeho smrti jsem měla šílenou tíhu u srdce, jako bych měla dostat infarkt. Na místě jeho bývalého bydliště to bylo ještě horší. Všude jsem ho cítila…
Potřebovala jsem se nadýchat čerstvého vzduchu, protože toho bylo moc. A tak jsem šla na zahradu (táta bydlel v domě, který vlastnil jeho kamarád). Na zahradě jsem se rozbrečela a dívala se do dálky. Když v tom kolem mě prošli v těsné blízkosti dva ježci (a na moment se u mě zastavili). Bylo deset hodin dopoledne a já se podivovala. Jsou to přeci jen spíš noční tvorové.
A pak jsem si to uvědomila, nebo spíš tomu přisoudila větší význam… Když táta žil, sedával na zahradě v altánu a kouřil. Někdy tam seděl i v noci, když nemohl spát, a vyprávěl, jak kolem něj chodili ježci a on jim dával nějaké jídlo občas. Možná, že se tehdy přes ty ježky byl rozloučit… nevím. Každopádně to mám před očima dodnes.
Podivná zkušenost známého
Moje zkušenosti s nadpřirozenem byly jen takové jemné ale pro mě stále nevysvětlitelné. Byly to ovšem momenty, díky nimž jsem se vypořádávala se ztrátou rodiče. Známý měl ale údajně dost intenzivnější zkušenost… jestli si tedy nevymýšlel.
Koupil si starou chalupu v jedné české vsi a rekonstruoval jí. O té nemovitosti se ale říkalo, že v ní kdysi uhořela v podkroví mladá holka. A on ji tam cítil. Když šel několikrát spát v podkroví do ložnice, probudily ho prý zvuky kroků a občas i hrozný hluk - jako by někdo mlátil do trámů. Někdy také slyšel tlukot srdce. Nevím, zda to byly halucinace z kocoviny nebo pravda… kdo ví???
A jaké máte zkušenosti s „duchy“ vy?
