Článek
Hodně lidí mi říká, že by novinařinu dělat nemohlo. Že je to nevděčná práce. No, já si nemyslím. Nevděčná práce to určitě není. Myslím si pravý opak. Veřejně umístěným článkem totiž promlouváte k lidu. Proto je také občas ošemetné vymýšlení obsahu, jenž by byl tak nějak objektivní a hlavně založený na reálném podkladě. Nechceme přeci lidi mystifikovat, že.
Není novinář jako novinář
Novinářů je moc a je těžké se vyznat, kdo a proč se čemu věnuje. Jsou novináři velice zkušení, životem odraní a pak také ti, co začínají a nestačí se divit, kam se to dostali. Já tuhle práci dělám asi pět let, tedy za nějakého extra ostřílence se ještě nepovažuji. Pořád se ale učím, sonduji duši národa.
Když jsem byla malá, práci kvalitních novinářů jsem obdivovala. A dodnes obdivuji. Ale dneska bych chtěla psát o vás, milí čtenáři.
Co si představujete pod seriózní novinařinou?
V branži se setkávám často s pojmem „seriózní novinařina“. Ta je prosím vás jaká? Nějaký pán mi takto komentoval nedávno můj článek. Že podle něj tohle není „seriózní novinařina“ - a to jen proto, že titulek nebyl podle jeho představ.
Víte, titulky táhnou. To je holý fakt. Když napíšete fádní titulek, nikdo to nečte. Já tedy nikdy nesnášela bulvár a nikdy ho dělat nechci, ale lehce zvídavé ty titulky prostě musí být. O tom je prostě tento byznys. Jakmile nemáte čtenost, prostě končíte. Takové to je.
Zkuste si tuhle práci byť na jeden den a změníte názor
Novinařina je práce jako každá jiná. Je však hodně na očích. Vidí ji tisíce ne-li miliony lidí každý měsíc. Jakmile něco vypustíte ven do virtuálního prostoru, zůstane to tam napořád. Když vám to tedy někdo nesmaže. Hodně čtenářů tohle prostě nechápe. Některé novináře a redaktory má za odpad. No, novináři jsou především lidé - žádný odpad.
Kdybyste si zkusili tuto práci byť na jeden den, možná byste na ni nahlíželi jinak. Není leckdy snadná. Nemůžete psát nepravdy, nemůžete šířit dezinformace, pokud si chcete zachovat ve svém oboru nějakou důstojnost. Proto jsem se vždy obracela jen na seriózní deníky a weby, co se týká spolupráce.
Psát pro druhé je řehole, není to žádný med. Když vás to ale baví, tak jako třeba mě, je to prostě za odměnu.
Umělá inteligence je dobrý pomocník, ale zlý pán
Hodně z vás také novináře osočuje z toho, že komplet kopírují články z umělé inteligence. Nemohu mluvit za ostatní, avšak z vlastní zkušenosti vím, že tento nástroj je pro nás velkým pomocníkem při tvorbě osnov a návrhů titulků. Prostě podněcuje kreativitu. A já osobně si článek napíšu raději sama, nechci zakrnět a chci, aby měl v sobě „mou duši“.
Negativní komentáře nás nezastaví
Žijeme v demokracii, a tak si každý z nás může říct nebo napsat svůj názor. Je to tak dobře. Jenže i pod normálními články se to hemží šílenými, nenávistnými komentáři některých čtenářů, kteří práci autora znevažují, haní, plivou na ni.
Já si vždy cenila názoru, pokud byl slušně řečený a konstruktivní. Konstruktivní kritika vás totiž posouvá dál, ať už pracujete kdekoliv. Kdo ji nezná, měl by se tím osvěžit.
Tedy chci říct, že ani negativní komentáře slušného novináře nezastaví. Možná ho zamrzí, ale rozhodně nezastaví. Takových odplivnutí jsem už četla na pracovním e-mailu až až a často je hned smazala bez reakce. Prostě to nemá leckdy smysl komentovat.
I my chybujeme, jsme prostě lidé
Na závěr bych chtěla říct toto - jsme jen lidé, i když si to někdy nemyslíte. A děláme chyby v textech, přeříkáváme se. Až z nás budou roboti, pak možná jednou budeme dokonalí. Ale nyní nejsme. Tak to tak berte a buďte prosím shovívaví k našim občasným překlepům či přešlapům. I mistr se někdy utne.
PS: Je to moje volnočasovka, tedy prosím pardon za překlepy, pokud jste našli. Snažím se psát co nejlépe, abyste mě neosočili, že dělám novinářům ostudu.
Zůstaňte věrní dobrým redaktorům a novinářům. Děláme to pro vás. Díky!
