Článek
Vídeň jsem dohromady navštívila už dvakrát. Jednou v létě, podruhé v zimě. A možná právě kvůli tomu, jak příšerná kosa tam ve studených měsících bývá (potvrzeno Rakušany i mou zkušeností), se moje mysl zpětně upnula na to, že jiné město dané země mám raději – a to Salzburg. Nicméně zpět k Vídni. I tak se totiž stala zlomovou. Přestože jsem měla při prvním zdejším pobytu za sebou již Slovensko, Španělsko i Anglii, teprve tady mi naplno došlo, jak miluju cestování. A že ten pocit, který cítím v širokých ulicích Vídně, chci zažít znovu. Tak se zrodilo Z toulek po ČR bez bariér, ale i cesta do Turecka… Takže díky, Vídni! Ale kam v tomto velkém městě zajít?
Mám moc krásné vzpomínky na jednu z dominant - Katedrálu svatého Štěpána. Historie toho místa sahá až do roku 1137, kdy zde stál původní románský kostel. Později byl úpravami přetvořen až do dnešní gotické podoby. Přežil i požár v roce 1945. Jeho prostory na mě přímo dýchaly historií. Hlavou se mi neustále honily nějaké představy… Pozorovala jsem strop i interiér a všechno dokreslovalo naprosto úžasnou atmosféru. Tohle místo opravdu doporučuji navštívit, pokud máte rádi historii a krásné stavby. Ještě dnes po letech na ni vzpomínám s úctou.
Kamarádka byla zase nadšená z historického orloje Ankeruhr. Jedná se o secesní hodiny ze začátku 20. století. Najdete je kousek od katedrály na Hoher Markt. Tvoří je most mezi dvěma budovami, po kterém každou hodinu přejde jedna postava z rakouské historie.
Nezapomenutelné místo k návštěvě je také Hofburg - sídlo habsburských panovníků i rakouského prezidenta. Jeho počátky se datují až k 13. století. Má šestnáct křídel a sedmnáct dvorů, což z něj dělá opravdu impozantní palácový komplex. Hlavně v létě, kdy můžete obdivovat nejenom stavbu samotnou, ale i přilehlé okolí. Celé to působí velmi pohádkovým dojmem. Je to ideální místo na svatební obřad. Mám tam odsud nejhezčí exteriérové fotky z cestování.
Naproti tomu letní sídlo Habsburků, Schönbrunn, je postaveno v barokním stylu 17. století - pokud nepočítáme zámeček, který stál na místě předtím. Narodil se i zemřel tu František Josef I. A pobývala zde císařovna Sissi. Chtěla jsem místo navštívit v době vánočních trhů, což se mi povedlo. Nakoupila jsem spoustu dárků, objevila stánky se slovenskými prodavači, takže jsem si mohla i pokecat, a užila si sváteční atmosféru. Ale chladno nás naprosto vyčerpalo. Dovnitř už jsme se nedostali. Což je škoda, protože zde najdete třeba komnatu Marie Antoinetty, dcery Marie Terezie a pozdější francouzské královny. Ale i areál samotný stojí za druhé prozkoumání, protože kromě zámecké zahrady a parku v něm sídlí nejstarší ZOO na světě založená v roce 1752.
Co ale doporučit pro změnu nemůžu, je vídeňský mořský svět Haus des Meeres. Má jedenáct pater. Právě proto jsem se těšila na pořádně velký zážitek. Nicméně jednotlivá patra jsou docela malá. To ale není hlavní problém. Tím je výtah. Je sice velký, ale narvaný k prasknutí, jelikož nikomu, kdo může chodit, se nechce šlapat všechny ty schody pěšky. Což ovšem znamená, že osoba na vozíku či maminka s kočárkem se tam pravidelně nemůže vejít a na volné místo čeká klidně i čtvrt hodiny. Když patnáct minut procházíte patro a pak stejnou dobu čekáte na výtah, v polovině vás to otráví. Minimálně mě jo. A že by se tam vozíky vešly dva, je čirá utopie. Když se na to ovšem podíváme z druhé strany, můžete v době čekání trénovat němčinu a sociální dovednosti s ostatními nebožáky, kteří se tam nevejdou… Teď vážně, miluju mořské světy, tamní živočichy… ale kdyby venku nebyla velká zima a později tma, rozhodně bych tam nezůstala na prohlídku všech pater. Viděla jsem mnohem hezčí zařízení. Navíc na vyhlídce byla nulová viditelnost kvůli mlze. Restaurace taktéž narvaná tak, že nikoho dalšího dovnitř nepouštěli, a kavárna měla jen jeden nepřekvapivě obsazený stůl a malý výběr. Možná jsme měli smůlu na čas, kdy jsme atrakci navštívili, ale… Později jsem odtamtud zamířila do baru a bavila se s tamním číšníkem, který mi potvrdil, že takhle to v mořském světě vypadá každý den, že on sám to zažil, když se tam vydal s kočárkem. Takže pokud jste imobilní nebo máte malé dítě, tuhle návštěvu si opravdu dobře rozmyslete.
Ale abychom nekončili na negativní notě, určitě dávejte pozor, kam šlapete. Protože v centru najdete místa s historickou dlažbou. Atmosféře pomáhá i to, že po celém městě mnohem výrazněji než v Praze (alespoň dle mého mínění) naleznete kočáry tažené koňmi (a taky koňské bobky). Po návratu domů jsem se navíc dozvěděla, že právě i můj předek ve Vídni práci kočího vykonával… To jen tak na okraj.
Tohle město je plné atmosféry, historie i trochy chaosu, plné protikladů – nepříjemně chladné i nádherně rozkvetlé. Láká mě i odrazuje zároveň – a co vás?
