Článek
Alan Alda se narodil 28. ledna 1936 v New Yorku. Jeho pravé jméno je Alphonso Joseph D'Abruzzo, které dnes téměř nikdo nezná. Již v dětství na něho jeho tatínek kladl vysoké nároky a chtěl, aby se jeho syn věnoval herectví. Robert Alda byl úspěšný herec a kabaretní umělec, který se ve světe filmového průmyslu pohyboval celý svůj život. A zde se také seznámil s Alanovo matkou, úspěšnou revuální tanečnicí a budoucí miss Manhattanu Joan Brownovou. Matka byla z Irska, otec Ital, takže jejich domácnost se někdy nesla v opravdu italském stylu.
Jako syn herce se proto s filmovým plátnem seznámil již ve svém útlém věku, kdy se svým tatínkem trávil na place opravdu hodně času. Film ho ale z počátku nenadchl a myslel si, že bude spíše skládat básně nebo psát knihy. Ve svých životních pamětech dokonce jednou prozradil, že ho nezajímal samotný film, ale krásné ženy, které během natáčení potkával. „Byl to svět drsných vtipů a smíchu dlouho do noci, svět hraní a popíjení a častých pohledů na odhalené zadky, stehna a prsa nahých žen.“ Dětství však neměl vůbec jednoduché a se svým otcem se velmi často hádal. Jejich rodina navíc neměla peníze nazbyt, takže byly dny, kdy museli být všichni o hladu. Tuto situaci zpočátku ještě více zhoršila nastávající druhá světová válka, která byla tou dobou na svém vzestupu. Hitler se dostával k moci a všichni věděli, že tento konflikt poznamená celý svět.
Život mu změnila světová válka i obrna
V dobách druhé světové války se Spojené státy rozhodly regulovat své herce a divadelní představitele. Mnoho z nich totiž dobrovolně vstupovalo na frontu a snažilo se bojovat proti zlu nacistického Německa. Tomu se všichni snažili zabránit, ačkoliv neúspěšně. To byla příležitost pro Roberta Aldu, otce malého Alana. Ten se dostal do hledáčku hollywoodské produkce, která si ho spolu s jeho synem vytipovala a nabídla mu životní práci a uplatnění. Mělo to však jednu zásadní podmínku, a to odstěhovat se do Hollywoodu.
V té době se však stalo něco, co nechce zažít žádný rodič. Robert Alda měl před sebou slibně se rozvíjející kariérní vzestup. Ten se ale během několika minut zastavil, když rodinu zasáhla velká životní tragédie. Malého Alana postihla dětská obrna a jejich syn začal trpět neuvěřitelnými bolestmi kloubů a svalů. Lékaři mu nedávali velké šance na přežití a všichni se obávali nejhoršího. Alanovi rodiče se však nevzdávali a rozhodli se pro alternativní léčebný přístup, který zahrnoval experimentální metodu vyvinutou australskou sestrou Elizabeth Kenney. Léčba byla účinná a po dvou letech se Alan se uzdravil. Následně se vrátil do školy mezi své spolužáky a jeho tatínek se znovu vrátil k herecké kariéře.
Buďte natolik chytří, nakolik můžete. Ale pamatujte, vždycky je lepší být moudrý, nikoliv chytrý.
Evropa mu otevřela cestu
V roce 1949 se však se svými rodiči znovu odstěhoval do New Yorku, kde jeho otec dostal životní roli v divadle Broadway. A zde se začala rýsovat i úspěšná kariéra malého Alana, který si zamiloval malá školní představení. Netrvalo dlouho a pohledný chlapec vymyslel i svou vlastní divadelní hru. Ta se setkala s velkým úspěchem a on věděl, že svět filmu je pro něho ten pravý. Tím to ale nekončí. Alan se rozhodl odejít do Evropy a studovat na prestižní škole v Paříži. Jeho rodina odešla s ním a ve všech jeho krocích ho vždy plně podporovala.
Jeho otec si posléze našel zaměstnání v Amsterdamu, kde se podílel na tvorbě televizního seriálu. To ještě nikdo netušil, že se jejich rodina bude potýkat s dalšími problémy. Jeho tatínek trpěl vážnými psychickými problémy a matka se stala závislou na alkoholu. Otec nakonec celou situaci neusnesl a se svou ženou se rozvedl. Následně se odstěhoval do své rodné Itálie a svého syna téměř nevídal. Alan se s matkou vrátil do Ameriky, kde v posledním roce studia na vysoké škole potkal Arlene Weiss, úspěšnou klarinetistku, která se stala jeho životní láskou. Vzali se v roce 1957 a jejich láska trvá až do dnešního dne.
Kdybych M*A*S*H nepřijal, dnes bych nebyl tam, kde jsem. Děkuji za tu možnost, která se mi naskytla a nevím, proč jsem tehdy tak moc váhal.
M*A*S*H mu změnil život, dnes bojuje s Parkinsonem
V roce 1972 tehdy již úspěšný herec dostal nabídku, kterou zpočátku nechtěl přijmout. Začal si dávat hodně času na rozmyšlenou a velmi často se vymlouval na velké pracovní vytížení. Tvůrci seriálu M*A*S*H ho totiž oslovili s nabídkou, aby se ujal role chirurga Benjamina Franklina Pierce, který byl velmi často přezdívám jako Hawkey. Ačkoliv to nadějně nevypadalo, jednoho dne se rozhodl a tuto roli přijal. A udělal dobře. M*A*S*H mu přinesl celkem šest ocenění Zlatého glóbu a slávu po celém světě. Jeho poslední díl, který nejen napsal, ale i režíroval, se zařadil mezi nejsledovanější televizní seriály v historii Spojených států.
Od té doby žádnou další výraznou roli nepřijal a postupně se stáhl do ústraní. V roce 2018 mu byla diagnostikována Parkinsonova choroba, která mu doslova změnila život. „Je to tři a půl roku a vedu od té doby normální život. Hrál jsem, dával rozhovory, pomáhal v Alda Centru. Nemám postupující demenci. Nejsem dementnější než dříve. Možná bych to měl přeformulovat – jsem v pohodě, jen si někdy nestoupnu, ale žiju,“ řekl v jednom ze svých posledních rozhovorů, které prozatím poskytl. Herec by v současné době měl žít ve Spojených státech a spolu se svou ženou a rodinou trávit veškerý volný čas. I tak se stále aktivně věnuje herectví, učí mladé talenty a má chuť režírovat.
Doplněno o informace z článku Alan Alda on 50 Years of 'M*A*S*H': We Never ‚Realized How Successful the Show Was‘