Článek
Někdo je miluje, ostatní je nesnáší, protože si je velmi dobře pamatují jako neméně oblíbený pokrm ze školních jídelen, kdy socialistické kuchařky tyto buchtičky neuměly udělat tak dobře, jako naše babičky. Asi budete překvapení, ale buchtičky se šodó jsou velmi oblíbeným středoevropským pokrmem, kterým se pyšní mnoho zahraničních restaurací. Například ve Francii na tento pokrm nedají dopustit a postupem času si ho vylepšili o mnoho dalších receptur.
Socialistické jídlo, které dodnes děsí
My se však vrátíme zpět do Československa, kde se buchtičky se šodó pravidelně podávaly ve školních jídelnách nejen základních, ale i středních škol. Děti postupem času tento pokrm odmítaly jíst a domů chodily hladové. Následky této nechuti si někteří nesou i do současnosti, kdy po pouhém pomyšlení na konzumaci tohoto jídla mají doslova černo před očima. Pokud byste se zeptali některých dospělých, zda dnes dobrovolně konzumují buchtičky se šodó, zřejmě zůstanete překvapení. Například moje maminka na buchtičky se šodó nedá dopustit, tatínkovi se dělá špatně, jen název tohoto pokrmu slyší.
Ačkoliv se nejedná o ryze českou pochoutku, buchtičky se šodó se staly ikonu našeho školního stravování. Místo krému ze základní receptury, se už dlouhá léta používá řídký pudink, který vznikl v socialistických jídelnách. Traduje se, že tehdejší kuchařky měly nařízeno z vyšších míst, aby na tomto jídle co nejvíce šetřily a do pokrmů nedávaly pravý vanilkový krém, který byl mnohem chutnější, hutnější a také sladší. Do pudinku se za socialismu v jídelnách rozhodně nepřidávalo žádné víno, natož čerstvá vanilka, jako je tomu zvykem ve Francii nebo sousedním Bavorsku. Právě samotná vanilka tomuto krému dodá výraznou vůni a naláká nejednoho strávníka.
Naše babičky recept vylepšily
Ačkoliv se buchtičky se šodó staly neméně oblíbeným pokrmem, naše babičky věděly, jak ho svým dětem dostat do chuti a vylepšit ho tak, že už nic jiného nebudou chtít. Nejedna „vesnická bába“, jak se dříve říkalo, do krému přidávala kapku rumu. Celý pudink následně získal mnohem výraznější a lahodnější chuť než ten, který naše děti dostávaly ve školách.
Kromě toho si každá z hospodyněk dělala buchty doma, nebyly to žádné práškově vyrobené polotvary, které následně v kuchyních rozmrazily. Tyto rozmrazené kousky neměly žádnou chuť a děti je na talíř dostávaly tvrdé jako kámen. Domácí buchtičky od našich babiček byly vždy hutné a nakynuté, že se po nich ještě druhý den oblizovala celá vesnice. A někteří tuto tradici zachovávají i dodnes. Například sousedé se pravidelně jednou měsíčně sjedou ke své babičce, kde se sejde celá rodina a dopřávají si pravé, kynuté a voňavé buchtičky se šodó, které provoní celou naší vesnici.
