Článek
Každý z nás si asi pamatuje na doby, kdy chodil do práce s nechutí, neměl dobrou náladu a říkal, že se těší, až bude konečně v důchodu. Říkávaly to i naše babičky, prababičky i maminky. Ovšem nejhůř z této vybrané věkové skupiny jsou na tom právě naše maminky. Tedy ty, které už jsou v řádném důchodu. Určitě se těšily na to, až budou mít plno volného času, budou se moci věnovat koníčkům, hlídat vnoučata a budou mít klid. Ale takové stáří, které mají dnes, si zřejmě nepředstavovaly. V čem je tedy problém? Nemají peníze!
Senioři se honí za penězi
Čím dál častěji si můžeme všímat starších lidí na pokladně. Některým jde práce od ruky, ale druhá skupina seniorů je na tom o něco hůře. Jsou pomalí, lidé jim nadávají a celkově vznikají nepříjemné situace. V tu chvíli si asi každý z nás řekne, proč ta paní, nebo pán, nesedí raději doma u televize.
Místo relaxování chodí do práce, nechá si od lidí nadávat a vystavuje se každodennímu stresu. Věřte, že tito lidé by byli rádi doma a jen tak si leželi u televize, aniž by měli nějaké velké starosti. Jenže oni řeší vážný problém. Nemají dostatek peněz. Jejich penze nejsou tak vysoké, aby si mohli dělat co chtějí, a proto musí chodit každý den do práce.
Dvanáct hodin v kuse
Bohužel ze svého okolí znám jednu paní, která je od dubna tohoto roku v důchodu, ale s tím, jakou částku jí vyměřili na úřadě, by nemohla vyžít. Zde je nutno podotknout, že celý život poctivě pracovala, odváděla daně a dělala vše tak, jak měla. Jenže penze 12 342 korun na měsíc je opravdu málo. Vzhledem k tomu, jaké jsou dnešní ceny potravin, jak se zdražuje a celkově pro naší neuspokojivou ekonomickou situaci je to velmi smutné.
Tak se paní rozhodla nastoupit zpět do práce. Chodí na dvanáctihodinové směny do obchodu, víkendy, svátky, nemůže si vybírat. Nezbývá jí totiž nic jiného. Za celý měsíc si vydělá kolem 17 tisíc korun. Když k tomu připočítáme důchod, tak téměř 30 000 korun čistého už je slušná částka na základní vyžití.
Žádné volno, ani dovolená
„Až budeš v důchodu, budeš si užívat volno, budeš jezdit na dovolenou a budeš spát, jak dlouho chceš.“ Takovou větu snad slyšel každý z nás. Jenže toto lidové rčení platilo možná před dvaceti lety, kdy lidé odcházeli do důchodu ještě před šedesátým rokem, měli spoustu volného času a důchody jim vystačily i na to, aby si zajeli na dovolenou k moři, nebo na měsíční pobyt do lázní. Dnes se lidé bojí toho, jakou složenku zase najdou ve své poštovní schránce a zda na to budou mít vůbec peníze. Je tedy tohle to klidné stáří, na které se všichni těšíme? Máme opravdu tolik volného času, jak se o nás říká? Myslím si, že senioři by si zasloužili za celý svůj život si užívat klidného a důstojného stáří. Pokud chtějí chodit do práce, mělo by to být čistě dobrovolné, nikoliv povinné. Tím pak zřejmě celý status seniora ztrácí smysl…
