Článek
Nechybělo dlouho a celou situaci se rozhodla aktivně řešit OSN, tedy Organizace spojených národů. Ta vytvořila projekt UNSCOP s cílem celou situaci co nejrychleji vyřešit. Jenže jejich snaha vedla spíše ke zvětšujícímu se napětí a neshodám, které na straně Palestiny a arabských obyvatel panovala. Následně OSN přišla s dalším možným řešením, které je dodnes známé jako rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181. Tato rezoluce navrhovala vytvoření dvou nezávislých států v Palestině - jednoho židovského a jednoho arabského, přičemž Jeruzalém měl zůstat pod mezinárodní správou. Cílem bylo najít vyvážené řešení napjatých vztahů mezi Židy a Araby. Ale ani toto řešení nebylo nejlepší a vztahy se začaly vyostřovat.
Židé souhlasili, Arabové protestovali
Právě po návrhu rezoluce č.181 došlo k prvnímu rozdělení těchto dvou skupin obyvatel. Od té doby se v těchto zemí používá slovo Žid a Arab. Židé totiž s navrhovaným řešením OSN souhlasili a chtěli, aby měli svůj vlastní stát. Arabové byli silně proti, protože nepovažovali za důležité, aby měli své vlastní osídlení a možnosti. Neustále chtěli zůstat spojení a začali proti Židům pociťovat velkou averzi. Již v té době začaly první, avšak prozatím bezvýznamné konflikty mezi těmito obyvateli. Když OSN v roce 1947 plán přijala, připravila tím půdu pro vznik Izraele. Od té doby byl svět rozdělen a konflikt vygradoval ve velkou válku.
Válka dvou národů
Kolem roku 1948 začala arabsko-izraelská válka, o které se hovořilo jako o válce dvou národů. Došlo i k dalším válkám, jako byla šestidenní válka v roce 1967 a jomkipurská válka v roce 1973. A byly tu i další problémy, o kterých se v té době moc nemluvilo. Mezi ně patřila především první a druhá intifáda a pokračující boje na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy. Všichni bojovali za to stejné, protože chtěli získat status Jeruzaléma. Dalším problémem bylo vytvoření jasného pásma, odkud přesně povedou hranice těchto dvou zemí, případně, aby jedna z těchto dvou skupin neměla větší území. V neposlední řadě se hlavní otázkou stala bezpečnost a především to, kdo bude o státních věcech rozhodovat samostatně, zda to budou Izraelci, nebo Palestinci.
Konflikty se zvětšovaly
Od roku 1948 způsobil tento válečný konflikt mnoho utrpení. Šlo v něm především o majetek a práva obou skupin, které se střetávají téměř od vzniku světa. A právě minulou neděli jejich konflikt znovu masivně vygradoval. Palestinci totiž bez jakéhokoliv varování zaútočili na Izrael, a to v reakci na to, že se domnívají, že Izrael jedná nespravedlivě. Podle nich se Izrael dopouští okupace arabských zemí a porušuje lidská práva, čemuž Palestinci chtějí zabránit.
Velkým problémem je, že tyto země stále nemají trvalou mírovou dohodu, ačkoliv to po roce 1947 vypadalo, že tyto dva státy dokáží vedle sebe žít v míru a klidu. Je opravdu velkou tragédií, že se do tohoto konfliktu, boje a utrpení dokáží zatáhnout životy nevinných lidí, včetně dětí. Je třeba, aby se tento koloběh násilí konečně zastavil. Je třeba zdůraznit, že názory na tento konflikt se liší podle jednotlivců. Zatímco USA tradičně podporují Izrael, řada muslimských zemí se staví za Palestinu. Hledání řešení, které by uspokojilo obě strany, je složité, avšak krajně nezbytné pro zachování míru a stability v daném regionu.
