Článek
Profesor Jiří Hájek se narodil 6. června roku 1913 v Krhanicích, nacházejících se v okrese Benešov. Jako malý chlapec se zajímal o politické dění a jeho život byl poznamenán především první a druhou světovou válkou. V té době jeho rodina procházela velkou krizí a nevědělo se, čemu se Jiří bude ve své budoucnosti věnovat. Později se však on sám rozhodl, že chce změnit svět. Jeho přáním bylo zastavit hrůzy, které se na světě odehrávaly na zcela nevinných lidech.
Začal studovat práva
Jiří dlouho musel pomáhat svým rodičům na statku, kde měla rodina opravdu velké hospodářství. Maminka a tatínek v tomto odvětví podnikali a představovali si, že je jejich syn jednoho dne zastoupí. On měl však zcela jiné zájmy. Rozhodl se studovat práva, které také v roce 1936 úspěšně absolvoval na Karlově univerzitě v Praze. V letech 1937 až 1939 začal pracovat jako poradce ve finanční správně, kde se vypracoval na pozici právníka. Okupace pro něho připravila zcela jiný osud. V roce 1939 se zúčastnil ilegální práce v Národním hnutí pracující mládeže. Zde se podílel na šíření protinacistické propagandy. Za to ho následně odsoudili na dvanáct let vězení. Celé období války strávil ve věznicích v Německu.
Po odstupu Němců se znovu vypracoval na právníka
Po konci druhé světové války dostal možnost se vrátit domů. Toho plnohodnotně využil a stal se tajemníkem Ústřední rady odborů Dělnické akademie. Na této pozici pracoval především v letech 1946 až 1950. Následně dostal vedoucí funkci v odboru prokomunistického Svazu české mládeže a v prosovětském Mezinárodním svazu demokratické mládeže. Tím jeho kariéra nekončí. V letech 1945–46 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za sociální demokracii. Jeho spolupráce s komunisty se mu vyplatila, a proto se stal Členem sociální demokracie po tajné dohodě s ÚV KSČ.
Čestný člen komunistické strany
Několikrát se výrazně zasadil o politickou propagaci Komunistické strany České. V roce 1969 byl z této funkce odvolán. Po několika letech se stal děkanem Fakulty mezinárodních vztahů Univerzity Karlovy až do roku 1954, kdy přešel do služeb Ministerstva zahraničních věcí. Několik let pracoval jako velvyslanec v Londýně a stal se stálým členem v OSN. Osudným se mu stal srpen 1968, kdy byl na řádné dovolené v tehdejší Jugoslávii. Odtud odcestoval na služební cestu do New Yorku, kde se v té době konalo jednání Rady bezpečnosti OSN. Právě zde použil ono osudné slovo okupace, jak nazval sovětský vojenský zásah do Československa. Z postu ministra byl ihned odvolán.
Vzepřel se režimu
Komunistický režim stále nabíral na síle, a to se Jiřího Hájka velmi dotklo. Vše se završilo v letech 1973, kdy byl donucen odejít do řádného důchodu. Jedině tak se ho členové rady KSČ mohli zbavit. V roce 1977 se stal hlavním signatářem Charty 77, kdy spolu s Václavem Havlem a Janem Patočkou byl jedním z trojice mluvčích. Od té doby se tvrdě zasazoval proti komunistickému režimu. V roce 1988 se stal spoluzakladatelem a předsedou Čs. helsinského výboru. Po listopadových událostech roku 1989 se však jeho pracovní postavení znovu začíná dostávat na vrchol. V letech 1990 až 1992 začal působit jako poradce předsedy Federálního shromáždění A. Dubčeka. Jiří Hájek zemřel 22. října roku 1993 v Praze.
