Hlavní obsah

Malé děti nesnáším a vlastní vnoučata jsou pro mě jako cizí děti

Foto: Pixabay/Public domain

Kamarádky na našich pravidelných setkání mluvily jen o vnoučatech. Nic jiného neznaly a mě to lezlo na nervy. Nebaví mě koukat na malé rozmazlené děcka. Článek je zpracován na základě rozhovoru s mou tetou.

Článek

Jak si užíváš roli babičky?

Nechápu, jak to, že dnešní mladé babičky mohou tak bláznit. Každá mi hned strká pod nos mobil s fotkami svých miláčků a potom pějí ódy na to, jak jsou právě ti její vnoučci geniální. Jedna překřikuje druhou, že jejich cvalík si umí cucat palec u nohy, druhý se usmívá a třetí přetočí na bříško. Mě tohle téma vůbec nezajímá, nejsem nadšená a dělám, že se nenudím, i když bych vlastně nejraději odešla. Jenomže moje kamarádky jsou sobecké a myslí jenom na sebe. Já z toho prostě nic nemusím, jedny mě podezírají z citové plochosti a ty druhé si naopak myslí, že svým ostentativním chladem jenom maskuju zoufalou touhu po vnoučeti.

Proč máš takový vztah k vnoučatům?

Myslím si, že vnoučata pro mě budou navždy jako cizí děti, které prostě budu mít na starost. Zrovna nedávno jsem hlídala svého vnuka, ale zásadně jsem si to neužívala. Byla to tehdy naprosto zoufalá situace, když mi volala dcera, která tvrdila, že musí do nemocnice za svým manželem. Možná to byl jenom trik, jak mi alespoň na chvíli Filípka dát do péče. Nevím, neumím posoudit, ale bylo to za trest. Dopoledne jsem tedy strávila zapamatováním všech možných rad a povinností péče o Fildu. Najednou jsem zůstala s vnukem osamělá, tedy já a můj strach a to malé stvořeníčko, které za ten strach mohlo. Využila jsem klidu před bouří a připravila jsem si přesnídávku. Najednou se ozvalo zabroukání, a tak jsem nakoukla do pokoje. Filip měl hlad. Nakrmila jsem ho.

Co na to dcera, nezměníš ještě názor?

Malý si spokojeně zabublal, asi na souhlas. Ale tím naše mazlení skončilo. Jsem matka dvou dětí, ale ke svému vnukovi žádný vztah nemám. Nechci mít, není to moje dítě. Asi jsem opravdu neschopná a sebestředná ženská. Nakonec se moje dcera ukázala ve dveřích a vypadala velmi spokojeně. Spiklenecky se na mě dívala, ale já jsem jí Filipa s radostí odevzdala a řekla, že se těším na chvíli klidu. Odešla, ale bylo vidět, že je velmi smutná. Ovšem já byla šťastná, že mám konečně klid. Děti prostě nesnáším a vnoučata už vůbec ne. Nevím, co se to semnou stalo, ale mám svůj život, který nechci promarnit hlídáním malého dítěte. Tak to mám nastavené a nic mě nepřinutí, abych svůj názor změnila.

Děkuji za tvůj názor.

Zdroje: Autorský text

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz