Článek
Něco málo z historie. Svatý Mikuláš se narodil kolem roku 280, a to na území dnešního Turecka, v tehdejší Malé Asii. Ve svých dvaceti letech se stal biskupem. Svůj život zasvětil pomoci a ochraně chudých, ale také snaze vzdělávat druhé lidi. V dobách, kdy se rozhodl pronásledovat křesťany, byl uvězněn a dlouhou dobu i mučen. Po legalizaci křesťanství se vrátil k výkonu svého biskupského úřadu. Když 6. prosince zemřel, místní lidé rozhodli o tom, že se tento den v jejich víře bude slavit jako posvátný. Ale to jen na okraj, abychom si připomněli, proč se tento svátek slaví a čím byl Mikuláš tak výjimečný.
Chodí o den dříve
Mikuláš, čert a anděl začal do rodin chodit přibližně v 10. století našeho letopočtu. Tato tradice vznikla na klášterních školách v Porýní. Od té doby se tento akt pravidelně dodržuje každý rok, a to ve stejný den. 5. prosince můžeme nejen na ulicích, ale i v našich domácnostech tyto tři postavy potkat. Jak se mnozí shodují, není to už takové, jako dříve. Když jsem byla malá, rodiče mi říkávali, že pokud budu zlobit, odnese mě čert do pekla. Já jsem tomu nikdy nevěřila.
Když k nám tyto tři kouzelné postavy přišly, bála jsem se. Ale Mikuláš mi vždy pomohl, před čertem mě ochránil a já musela slíbit, že už budu hodná. Čertovi jsem poctivě řekla básničku, kterou jsem se naučila, a on mě slíbil, že si mě neodnese. Dostala jsem od anděla balíček sladkostí a od čerta pytel brambor. Pochopila jsem, že nesmím zlobit, jinak by si mě čert vzal. Když jsem byla hodná, těšila jsem se, až zase čert přijde a já mu budu moci prozradit, co se mi vše povedlo. Byla to rodinná tradice, během které se sešla celá rodina. Postupem času se ale z těchto kouzelných postav stali obyčejní lidé, kteří tuto práci dělají pro peníze. Někteří se dokonce nestydí převléct se za čerta, aby si mohli na druhých následně vybít svou agresi. Už to není to, co to dříve bývalo.
Děti mají trauma
Přesvědčila jsem se o tom minulý rok, kdy jsem byla u své sestry na návštěvě. Sestra má dvě malé děti. Na internetu nalezla služby chodícího Mikuláše, čerta a anděla, a tak se rozhodla je poprvé využít. Její děti totiž nevěří, že by si je za jejich zlobení mohl odnést čert do pekla. Když k nim tato trojice přišla, vypadalo to, že vše proběhne v poklidu. Když se však děti s čertem nechtěli bavit, tak začal být velmi agresivní. Do všeho mlátil řetězem, křičel a byl velmi vzteklý. Ale tak, jak se od čerta neočekává. Bylo vidět, že je z toho nervózní, celá akce ho nebaví a chce se konečně někde za rohem opít. Mikuláš ho v žádném případě neusměrňoval a anděl se jen díval kolem sebe, jakoby odpočítával čas.
Poté, co z bytu mé sestry odešli, se děti rozplakaly. Do dnešního dne mají při pouhém pohledu na čokoládovou figurku čerta trauma, začnou plakat a nechtějí, aby k nim tato postava ještě někdy přišla. Sestra má dodnes výčitky svědomí a lituje toho, že si k sobě takové lidi pozvala. A není to jediný případ. Má sestra mi prozradila, že i děti jejích kamarádek se do dnešního dne po návštěvě čertů bojí, počůrávají se a mají trauma. Jak ale dětem vysvětlit, že je to jen jako, když chceme, aby tomu věřili? Je to opravdu pouhá komedie a lehké postrašení dětí, nebo jim tím přivádíme trauma, které si nesou doživotně?
Psychologové mají svůj názor
Podle Jeronýma Klimeše, který se tímto problémem několik let zabývá, mohou malé děti vnímat únos čertem jako úmrtí v rodině. „Pokud se to čertům podaří znázornit opravdu věrně, tak děti zažijí to, jako by vás na ulici někdo narval do auta a odvezl pryč,“ uvedl psycholog Klimeš. Ten to také přirovnal ke znásilnění. Podle něho si totiž děti z tohoto zážitku nesou stejné trauma, jako ze znásilnění. „Nebo jako kdyby vás někdo znásilnil. Taky vám může říkat, že vás měl rád, že si to nemáte tak brát. Ale ženy to prožívají jako ohrožení na životě. Stejně je to u čertů, rodiče to vnímají, jako že se nic zvláštního nestalo, ale dítě zažilo to, že přišlo o rodiče,“ nastínil psycholog.
