Článek
Příběh nacistického velitele Heinze Droshnina a mladé nadané Židovky Ingeborg Syltenové se zapsal do dějin druhé světové války. Ačkoliv se v koncentračním táboře děla ta největší zvěrstva, která bychom si dnes neuměli vůbec představit, lidé zde našli kousek svého štěstí. Ať už se mohli znovu setkat se svou rodinou, poznali nové kamarády anebo také zažili velkou lásku. Mezi lidmi uvězněnými v těchto táborech to nebylo nic zvláštního, pokud se však láska a silné pouto vytvořilo mezi esesákem a vězněm, byla to výjimka. I ty existují.
Láska v Terezíně
Mladá česká Židovka Ingeborg se dostala do estonského koncentračního tábora v roce 1942. Byla sem převezena z terezínského ghetta, které sloužilo jako třídící centrum vězňů. Právě odtud vyjel nejeden vlak smrti, jehož cesta byla jasná. Většina vlaků z Terezína mířila rovnou do plynových komor v Osvětimi. To naštěstí nebyl případ Ingeborg, kterou si nacisté ponechali na běžné ženské práce. Když byla po svém ročním pobytu přemístěna do pracovního tábora Ereda, ihned po jejím příchodu si jí všiml obávaný velitel Heinz Drosihn. Z jeho krutých výslechů, bolestných trestů a fyzického napadání měli všichni strach. Heinz byl mladý a velmi ambiciózní příslušník SS. Byl velmi oddaný německé nacistické ideologii, kterou vyznával a nedal na ni dopustit. Ačkoliv byl tak krutý a necitlivý, přesto v něm bylo něco dobrého. Říkalo se o něm, že nejde pro ránu daleko. Všichni se ho obávali. A věděli proč.
Jakmile spatřil Ingeborg, zjistil, že se zamiloval. Ingeborg byla Židovka, pro nacisty špinavá rasa. Právě Židé byli ti, kteří nejvíce trpěli praktikami nacistů za druhé světové války. To však Heinzovi nevadilo. Mladou Inge si vzal pod svou ochranu, dal jí teplou deku a větší příděl jídla. Snažil se jí pomáhat. Inge si jeho pomoci vážila, ale byla v obavách. On ji však naznačil, že se do ní zamiloval. Postupem času si k sobě dvojice vytvořila velmi silné pouto. Inge se nastěhovala k mladému esesákovi a on ji nominoval na post kuchařky.
Krutého esesáka proměnila v anděla
Podle svědectví jeho bývalé hospodyně totiž měla Inge na Heinze opravdu velký vliv. Když se nacista rozhodl pokračovat ve svých praktikách, dokázala mu zabránit. Svého milého přistihla, jak mlátí jednoho z vězňů, který od něho dostal několik ran bičem. Když ho viděla Inge, okamžitě mu vzala bič z ruky, sama mu jednu dala a řekla mu dost nevybíravá slova. Poté mu řekla, že nesmí v těchto praktikách pokračovat. Heinz se zalekl a svou milou poslechl. City k Židovské dívce neskrýval. Naopak byl na jejich vztah velmi pyšný.
Jejich vztah trval dlouhé tři měsíce, během kterých prožívali velké štěstí. Inge měla výhody a pomáhala ostatním vězňům. Heinz se změnil, a tak se rozhodl pomáhat i těm, které by jinak už dávno zabil. To se však nezdálo ostatním důstojníkům, kteří neviděli žádné výsledky. Proto si na Heinze zasedli a zkoumali jeho práci. Následně v únoru roku 1944 dorazila do koncentračního tábora nečekaná kontrola. Ta zjistila, že Židovka Inge dostává velká privilegia. Ihned se rozhodli proti tomu zakročit a dvojici rozdělit. Dívku vzali na výslech a začali ji mučit. Heinz utekl a čekal na svou milou na domluveném místě. Když se podařilo utéct i Inge, vydali se na společnou cestu do Švédska. Jejich útěk jim nevyšel, a tak se rozhodli spáchat sebevraždu. Ani jeden se nechtěl dobrovolně vydat nacistům, kteří jim byli v patách.
Zdroje: Dotyk.cz, světženy.cz, Geni.com, Holocaust.cz