Článek
Šest let studují lékařskou fakultu, mají za sebou tisíce popsaných papírů a několik hodin neprospaných nocí, kdy se museli učit na ty nejtěžší zkoušky v životě. Po velkém úsilí konečně dostali titul MUDr. a vyrazili léčit pacienty přesně tak, jak přislíbili. „Toho, kdo mě naučil umění lékařskému, budu si vážit, jako svých rodičů a budu ho ze svého zajištění podporovat. Když se dostane do nouze, dám mu ze svého, stejně jako i jeho potomkům dám a budou stejní jako moji bratři,“ zní část Hippokratovy přísahy, kterou všichni vystudovaní lékaři musí před převzetím diplomu složit.
Já jsem doktor, ty jsi nic
Poté, co si slavnostně převezmou svůj diplom, si do životopisu hrdě zaznamenají svůj titul a těší se tomu, jak jim všichni z okolí začnou říkat pane doktore nebo paní doktorko. Jejich práce však není jen o tom mít nos nahoru a pyšnit se tímto veledůležitým titulem. Je především o tom, že budou pomáhat bezradným lidem, kteří si se svým zdravím neví rady. A k tomu bohužel patří i práce v noci a několik hodin přesčasů navíc. Chápu, že přesčas není pro nikoho příjemný. Ale pokud sedíme v kanceláři, můžeme odejít domů a papíry nechat na druhý den, oni nám totiž neutečou. Ale pokud zrovna operuji člověka, určitě neodejdu od stolu a neřeknu, že se to dodělá zítra.
A právě i v tomto případě vznikají přesčasy, kdy lékař těsně před koncem směny musí přijmout pacienta a pomoci mu v jeho trápení. Poslední týdny především mladí lékaři nejvíce nadávají a stěžují si na to, že práci přesčas dělat nechtějí. Od toho přeci šest let nestudovali. Zároveň se pak setkáváme s názorem, že právě tito mladí lékaři mají jasný cíl. Dodělat si atestaci v oboru a nejlépe si otevřít svou vlastní soukromou praxi, kde se stanou velkými pány. Jenže bez peněz do hospody nelez, říká jedno české přísloví, které krásně ukazuje na to, že když nemám peníze, nemohu nic plánovat.
Půjdu do zahraničí, tak na mě čekají
Dalším úsměvným momentem je fakt, že mladí lékaři se povyšují nad tím, jak půjdou pracovat do zahraničí, protože tam dostanou nejen větší peníze, ale nebudou muset sloužit tolik přesčasů. Ale opravdu tam na ně všichni čekají? V zahraničí mají šanci především zkušení lékaři, kteří mají za sebou léta praxe a dokáží pracovat zcela samostatně. Mladý a nezkušený lékař je zde spíše na obtíž a nikdo na něho není zvědavý, bohužel.
Samozřejmě chápu, že přesčasy mohou vadit především zkušeným a starším lékařům, kteří mají doma rodiny, mají několik odsloužených hodin a na kontě tisíce zachráněných životů. Za mě takový člověk nepotřebuje dělat přesčasy, protože má své vykonané praxe na rozdávání. Mladý lékař by ale za možnost pracovat za příplatek měl být rád. Jedině tak se stane samostatným, zodpovědnějším a ještě si může vydělat nějakou tu korunu navíc. Co si budeme povídat, mnoho mladých lékařů až do své atestace žije v teplém domácím hnízdečku, kde nemá téměř žádné náklady a většinu peněz má pro své vlastní potřeby.
A co říct na závěr?
Na celou tuto situaci mám svůj názor, se kterým jsem se rozhodla podělit právě s vámi, čtenáři tohoto média. Vím, že většina z vás se mnou nebude souhlasit, ale proč si slušně neříct svůj názor a třeba pomoci někomu k tomu, aby si uvědomil, že právě on je pro nás všechny tak důležitý. Právě ten mladý lékař, který tento článek bude číst, nám totiž díky získané praxi jednoho dne může zachránit život.
Zdroje: autorský text a názor autora
