Článek
Bydlím v malebné čtvrti na okraji města. Naše ulice je obvykle klidná, ale každé úterý a pátek se mění v noční můru, kdy ani špunty do uší nepomohou. Už několik měsíců mě trápí jedna věc, která mi nedá spát. Popeláři. Ano, slyšíte správně, popeláři. Jejich ranní akce jsou jako budíček, který nikdo nechtěl nastavit.
Každé ráno ve čtyři hodiny se znenadání ozve rachot, který by probudil i mrtvého. Zvonění, skřípání a hluk, který vydávají, když se snaží naložit kontejnery na svůj obří vůz, je skutečně k nevydržení. Mám pocit, že to dělají schválně, jako by si užívali, že mohou narušit náš spánek. Zvuk kovu narážejícího na kov je tak hlasitý, že se mi zdá, že se mi hroutí celý dům.
Někdy mám pocit, že popeláři nemají ani špetku ohleduplnosti. Když se podívám z okna, vidím, jak se mezi sebou hlasitě baví a smějí, jako by to byla ta nejzábavnější práce na světě. Chápu, že jejich práce není jednoduchá, ale opravdu je nutné, aby dělali takový hluk? Proč nemohou začít až v šest hodin, kdy už většina lidí vstává?
Osobně se domnívám, že ruší noční klid a opravdu to není příjemné. Správně by měli pracovat během dne, nikoliv brzy ráno, a tím by se vyhnuli problémům a my se mohli v klidu vyspat. Nevidím totiž jediný důvod, proč by měli jezdit takto brzo a obtěžovat tím ostatní, kteří do práce nemusí.
