Článek
Jednoho pondělního odpoledne jsem se procházela v centru města, když jsem si zkracovala čekání na přednášku. Protože jsem mezi dvěma po sobě jdoucími předměty měla téměř dvě hodiny pauzu, rozhodla jsem se dojít si na kafe a podívat se na městské trhy, které na našem malém náměstí máme. Procházka byla příjemná, člověk si vyčistí hlavu a zároveň se podíváte, co je kde nového.
Náhodné setkání…
Při svém procházení jsem najednou zahlédla člověka, který mi velmi připomínal mého strejdu. Jenže v davu lidí se mi někam ztratil, a tak jsem se vydala na lov, abych svého strýčka pozdravila. Najednou jsem ho zahlédla, jak se baví se skupinkou jiných pánů. Trpělivě jsem stála opodál a čekala jsem na vhodnou příležitost, abych svého strejdu pozdravila. A protože vím, že má rád pivo, jedno jsem mu také zakoupila. Nechtěla jsem skupinku diskutujících vyrušit, a tak jsem si udělala kolem nich nenápadné, menší kolečko, abych strejdu nespustila z očí.
Trapas na celé náměstí
Už to vypadalo, že jejich debata končí, ale po chvíli se tato skupinka znovu dala do řeči. Můj čas však pomalu, ale jistě docházel, protože jsem se musela vrátit zpět do školy na svou neoblíbenou přednášku. Říkala jsem si, dám tomu ještě pět minut a pak půjdu. Čekala jsem a čekala, ale skupina stále debatovala. No, vždyť je to jedno, pozdravím strejdu, dám mu pivo a jdu. Tak jsem přistoupila, položila na stolek pivo a zaťukala mu na rameno se slovy ahoj strejdo, co tu děláš. Muži najednou zůstali potichu a pán se nechápavě otočil. Když jsem se mu podívala do očí, myslela jsem, že se na místě propadnu do země.
Muž, který vypadal téměř jako můj strejda, byl minimálně o 30 let starší, mohl by to být spíše můj dědeček, a navíc měl i hodně vrásek. Skupinka mužů stále nechápavě hleděla na tu bláznivinou holku, která před neznámého muže položila točené pivo a oslovila ho strýcem. Pán se začal smát a říká mi, že by byl rád můj strejda, ale že žádné děti ani příbuzné v tomto městě nemá. Navíc má dva synovce, žádnou neteř. Myslela jsem, že se celá ostudou propadnu do země, to se mi ještě nestalo. Byl to opravdu šílený pocit.
K smíchu jsem byla ještě dlouho
Když jsem se tedy pánovi omluvila za ten trapas, který jsem způsobila, pivo jsem si odnesla, vyhodila ho do koše a pelášila jsem pryč. Ještě chvíli jsem za sebou slyšela velký smích a připadala jsem si jako největší blázen pod sluncem. Naštěstí mě snad skupinka mužů už nikdy neuvidí, ale já si to budu pamatovat navždy. Ten pocit, že vidíte vlastního strýce, jdete k němu s jistotou a téměř ho políbíte, to je trapas na celý život.
Mě by zajímalo, zda se to stalo i někomu z vás? Máte podobný zážitek, během kterého jste někoho suverénně oslovili, ale přitom jste zjistili, že daný člověk s vámi nemá nic společného? No řeknu vám, nejsem ani blondýna, ale v ten moment jsem si tak opravdu připadala.
Snad vás můj příběh v tomto ponurém počasí alespoň trochu pobaví.
