Článek
17. listopadu je pro nás lidi „středního“ věku velmi významný svátek. Všichni jsme rádi, že přesně před třiceti čtyřmi lety se na Václavském náměstí rozezněly klíče a tehdejší režim, který v Československu vládl, skončil. Byla to událost, která se navždy vryla do našich pamětí. Dnešní mládež si neumí představit, co se tehdy dělo. Například to, jak jsme byli omezováni, nic jsme nesměli a především jsme si nemohli dovolit to, co dnes. Ale to jen tak na okraj, ať vlastně přiblížíme, čím je dnešek tak významný. Na to zřejmě lidé, kteří tento den tráví v obchodním centru, mají trochu jiný názor.
Přeplněné obchody
Vyrazila jsem do lékárny v Globusu, která je jako jediná dnes otevřená, a to jen z toho důvodu, že jsem potřebovala mamince vyzvednout antibiotika. Říkala jsem si, že jí ještě koupím nějaký džus a suchý rohlík, aby mohla léky něčím zajídat. Když jsem přijela k obchodnímu centru, nestačila jsem se divit. Parkoviště praskalo ve švech a já neměla kde zaparkovat. Proto jsem si dovolila své auto postavit na místo vyhrazené pro tělesně postižené s tím, že jsem na přední stěrač napsala lístek, že jsem šla jen do lékarny a telefonní číslo. Byla jsem připravena na to, že kdyby přijel člověk, který má na toto místo nárok, okamžitě bych odjela. Na parkovišti však řidiči jezdili jako diví, hádali se, troubili na lidi a neustále ukazovali nějaká gesta. Snažila jsem se to neřešit a šla jsem vyřídit jen to, co potřebuji.
Když jsem vešla do obchodního centra, nestačila jsem se divit. Obchodní centrum bylo plné lidí, nejenom seniorů, aby se zde nerozjela diskuze o tom, že jsou to pouze staří lidé, kteří chodí po obchodech. Bylo tam spoustu mladých lidí, maminky s dětmi a ti, co mají dnes volno. Všichni nakupovali, měli plné vozíky a byli neskutečně drzí. Šla jsem si za svým, rovnou do lékárny. Zde jsem vyzvedla to, co jsem potřebovala. Následně jsem vběhla do potravin a šla jsem vzít rohlík a džus. Stoupla jsem si do fronty, čekala jsem a říkala jsem si, co je třeba ještě zařídit. V tom slyším nějakou paní, jak pokřikuje na pokladní a nadává jí, aby zrychlila. Paní pokladní celou situaci řešila s klidem a omluvou, ale nečekala jsem, že tuto situaci zvládne tak bravurně.
Nadávky ze všech stran
Nejhorší na tom ale bylo zjištění, jak jsou lidé zlí. Nadávají si mezi sebou, neberou ohledy a pro jídlo by se téměř pomlátili. V místní restauraci, kterou Globus má uvnitř svého obchodu, se lidé handrkovali o zbytek bramborové kaše a jeden kuřecí řízek, který tam byl k dispozici. Mamince jsem vzala vepřový řízek a vařený brambor. Nestačila jsem se divit a bylo mi to líto, jak se k sobě dokážeme chovat. Nejhorší na tom je, že vše odnesly nevinné prodavačky, které dnes musely být v práci. Právě na nich si protivní zákazníci vybíjeli svou špatnou náladu. Prodavačky jsou fakt profesionálové tělem i duší a tyto nadávky řešily s klidem. Na zákazníky se usmívaly, popřály jim krásný sváteční den. Ačkoliv je zcela jasné, že uvnitř sebe musely „pěnit“, nedaly nic najevo a stále kolem sebe rozdávaly dobrou náladu.
