Článek
No, podle toho, co jsem viděla na horách, to tak rozhodně nevypadá. Stála jsem ve frontě na skipas a poslouchala rozhovory kolem. „Je to drahý, ale co už,“ říká paní před sebou. Přitom skipas na den vyjde na několik stovek korun. A to nemluvím o cenách ubytování, které se pohybují klidně kolem tisícovky na osobu za noc. Ale lidem to evidentně nevadí.
A pak že není na energie, na jídlo a na základní potřeby. V restauracích na sjezdovce narváno, všude samé značkové oblečení a nejnovější lyžařské vybavení. Pivo za osmdesát korun? Žádný problém. Oběd za tři stovky? Taky v pohodě. Ale když má někdo zaplatit vyšší zálohy na energie, je oheň na střeše. Kilometrové kolony aut směrem do Špindlu mluví za vše. Benzín drahý? Nevadí, na hory se přece musí. Inflace? Koho to zajímá, když si můžeme dát svařák za stovku.
Všichni nadávají na drahotu, ale parkoviště jsou plná nablýskaných SUV a před horskými boudami stojí fronty lidí ochotných zaplatit přemrštěné ceny za ubytování. Je to celé postavené na hlavu. Stejní lidé, kteří na sociálních sítích nadávají na vysoké ceny v supermarketech, nemají problém utratit desetitisíce za víkend na horách. Přitom skipas pro čtyřčlennou rodinu na jeden den vyjde na částku, za kterou by nakoupili jídlo na týden.
Fronty byly úplně všude.
A co teprve ty fronty všude! Na vleky se čeká i půl hodiny, v restauracích není kde sedět, na parkovištích není kde zaparkovat. Ale všichni se tváří, že je to normální. Přitom za ty samé peníze by mohli jet někam, kde není takový nával. Jasně, každý má právo utrácet peníze, jak chce. Ale pak ať prosím přestanou někteří brečet, že nemají na základní věci. Když vidím ty davy lidí ochotných zaplatit přemrštěné ceny jen proto, že je to „Špindl“, kroutím hlavou.
Je to jako s těmi drahými energiemi. Všichni nadávají na vysoké zálohy, ale na dovolenou v nejdražším českém středisku peníze jsou. Na značkové oblečení taky. Na předražené občerstvení na sjezdovce rovněž. Ale když má někdo zaplatit vyšší účet za elektřinu, je to katastrofa. A nejhorší je, že to těm poskytovatelům služeb prochází. Proč by měli zlevňovat, když vidí, že i za tyhle šílené ceny mají plno? Dokud budou lidé ochotní platit tisícovku za noc v průměrném penzionu, nic se nezmění.
Možná by stálo za to se zamyslet nad tím, jestli opravdu potřebujeme jet zrovna do Špindlu, když jsou i jiná, levnější střediska. Jestli musíme mít nejdražší skipasy v republice, když můžeme jet jinam. Ale ne, musíme se přece vecpat tam, kde je nejvíc lidí a nejvyšší ceny. A tak se točíme v začarovaném kruhu. Všichni nadávají na drahotu, ale když přijde na luxusní zábavu, peníze se vždycky najdou. Možná by stálo za to si příště rozmyslet, jestli ty peníze neinvestovat jinak. Třeba do něčeho, co má skutečnou hodnotu, a ne do přeplněného víkendu v předraženém středisku.
Zdroj: vlastní zkušenost
