Článek
Slovo Stockholmský syndrom se poprvé začalo skloňovat přibližně ve 20. století při Velké bankovní loupeži. Projevuje se jako přehnaná náklonost týraného člověka k pachateli. A možná vás překvapí, že se může objevit i v našem zaměstnání a rodině. A je velmi nebezpečný. Podívejme se na to trochu zblízka.
Co je to Stockholmský syndrom
Tento syndrom lze definovat jako podezřele vřelý vztah k pachatelům. Například ke svému únosci, trýzniteli či pedofilovi. Je to jedno ke komu. Jedná se vždy o člověka, který tomu druhému velmi ubližuje. Nebo ubližoval. Oběť k dotyčnému začne pociťovat silný pocit náklonnosti a lásky. Následně pak svého trýznitele chrání a ochraňuji před potrestáním. Nikdy proti němu neřeknou špatného slova a vždy ho jen chválí. Nikdo však nedokáže jejich špatné emoce vyvrátit.
Proč se říká Stockholmský?
O takzvaném Stockholmském syndromu se začalo poprvé hovořit v roce 1973. A jak k němu vlastně došlo, případně čím kriminalisty inspiroval k tomu, aby začali tento výraz používat? Jednoho dne, během velké loupeže, tehdy propuštěný vězeň Jan Erik Olsson přepadl banku a za rukojmí si vzal zaměstnance. Byli to tři ženy a jeden muž. Vše trvalo dlouhých šest dnů, během kterých požadoval výkupné. Následně si vyžádal i propuštění svého uvězněného kamaráda Olofssona. Policie mu vyhověla. Během těchto nekonečných dnů si především zaměstnankyně banky k oběma pachatelům vytvořily nezvykle blízký vztah. Docházelo k situacím, kdy se pachatel ke svým obětem choval mile. Jedné rukojmí nabídnul svetr, když se začala třást zimou, a také jí dal na památku jednu kulku ze své zbraně. Oběti následně svého pachatele začaly ochraňovat, některé ženy proti němu odmítly svědčit. Následně se jak psychologové, tak i zkušení kriminalisté začali bavit o tzv. Stockholmském syndromu, k čemuž je inspiroval právě tento případ bankovní loupeže.
Jak se takový syndrom projevuje?
Neexistuje přesná definice, podle které bychom mohli tento problém zavčasu odhalit. Může se však projevovat pozitivním vztahem k pachatelům násilí, zneužívání, únosu apod. Dále se projevuje tím, že oběť odmítá spolupracovat s policií a na pachatele nikdy neřekne špatného slova. Nikdy se od tyrana nesnaží utéct, snaží se ho chránit a soucítí s ním. To se děje především u týraných žen, které neustále svého partnera chrání. I přesto, že mají obličej plný podlitin, neustále tvrdí, že se nic nestalo a jen upadly na schodišti.
Objevuje se i na pracovišti
Myslíte si, že je to hloupost? Nikoliv. Jedná se o tzv. korporátní Stockholmský syndrom. Týká se toxického vztahu zaměstnanec-nadřízený, kdy dochází ke slovnímu napadání, nucení k přesčasům a různým manipulacím. Následně se zaměstnanec zcela podřídí svému nadřízenému, ze kterého začne mít strach. Tento syndrom je následně nějaká snaha o přežití. V knize Stockholmský syndrom se uvádí následující. „Zaměstnanec s Korporátním Stockholmským Syndromem typicky projevuje tendenci se citově připoutat ke společnosti na úkor vlastního emočního zdraví. Zaměstnanec si navíc bude pro sebe i pro své kolegy vysvětlovat mizerné zacházení jako nezbytné pro dobro organizace jakožto celku.“
Zdroje:
The Stockholm Syndrome - Jonathan Havard, ISBN: 978-0434313952
