Článek
Představte si pána, který každé ráno vstává s úsměvem, protože se těší do práce. Ne, není to pohádka, je to realita! Tento sympaťák, který si říká Nenormální řidič, dělá svou práci s takovou láskou, že by mu ji mohl závidět kdejaký ředitel velké firmy. Na svém Instagramu pravidelně píše, že svou práci miluje. „Dělám, co miluji. Miluji, co dělám.“ A věřte mi, není to jen prázdná fráze! Když jsem ho viděla v akci, pochopila jsem, že to myslí smrtelně vážně.
Nenormální řidič rozdává bonbony a dobrou náladu
Minulý týden jsem se rozhodla, že si tu jeho nenormální jízdu vyzkouším na vlastní kůži. A musím říct, že to předčilo všechna moje očekávání! Už když jsem nastupovala do autobusu, věděla jsem, že tohle nebude obyčejná cesta. Na dveřích byl nápis: „Vezměte si něco na zub. Dnes vás veze ten, co svou práci i vás miluje.“ A opravdu, hned u vstupu byl košík s bonbony a zdravými svačinkami pro děti. „Dobrý den, slečno! Vítejte na palubě nejveselejšího autobusu v Praze,“ přivítal mě s úsměvem. Musím přiznat, že jsem byla trochu v šoku. Kdy jste naposledy zažili, že by vás řidič autobusu takhle vítal?
Co dělá jinak než ostatní?
Během cesty jsem si všimla, že to není jen o bonbonech a milých slovech. Nenormální řidič dělá spoustu věcí jinak:
- Čeká na dobíhající pasažéry. Viděla jsem, jak zastavil a počkal na paní, která dobíhala na zastávku.
- Má po celém autobusu rozmístěné motivační vzkazy. Jeden z nich zněl: „Dnes je den nejlepších přátel. Pro mě jste to vy, tak se za to odměňte.“
- Každému při výstupu popřeje hezký den. A věřte mi, není to mechanické, zní to upřímně!
Když jsem se ho na konci cesty zeptala, proč to všechno dělá, odpověděl mi s úsměvem, že svojí. práci miluje. „Víte, od začátku roku jsem do svých cestujících investoval skoro 5000 korun. Ale víte co? Vaše úsměvy mají neúměrně vyšší hodnotu.“ A víte co? Já mu to věřím. Protože když jsem vystupovala z toho autobusu, měla jsem úsměv od ucha k uchu a den se mi rázem zlepšil o 100 %.
Nenormální řidič mi ukázal, že i obyčejná cesta autobusem může být zážitkem. Že stačí málo - úsměv, milé slovo, drobná pozornost - a můžeme někomu zpříjemnit den. A víte co? Možná bychom se od něj mohli všichni trochu učit. Co kdybychom se pokusili udělat někomu radost, jen tak? Třeba zjistíme, že to má opravdu nevyčíslitelnou hodnotu. Dokonce jsem zjistila, že mnoho lidí čeká právě na něho a jiným autobusem nechtějí jezdit.
