Článek
V říjnu 1983 vznikla v Bartošovicích na Moravě první záchranná stanice. Po ní následovaly stanice v Praze, Chomutově, Horažďovicích a na dalších místech. Cíl byl společný, a to zachraňovat nebohá zvířátka, která se dostala do problémů a jejich život tak visel na opravdu tenkém vlásku. Někteří by možná ani nepomohli, ale nebýt záchranných stanic, zřejmě by dnes některé vzácné druhy vyhynuly. Ale jsou zde i tací, kteří za zvířátka dají celý svůj osobní život stranou a věnují se jim ve dne i v noci.
Pracoval jako hajný, nakonec je zvířecí hrdina
Libor Šejna celý svůj život zasvětil přírodě a práci se zvířaty. Začínal jako hajný v jednom píseckém lese. Postupem času ale začal zachraňovat zraněná zvířata a přemýšlel, jak by svou práci mohl zúročit. Jeho domov již nestačil a zrodil se nápad, že vybuduje vlastní záchrannou stanici. Začátky byly těžké, neměl dostatek peněz a snažil se vybudovat alespoň malou stanici vlastníma rukama. Zpočátku byla stanice určena pouze pro těžce poraněná zvířátka.
Postupem času se ale na Libora začali obracet lidé ze širokého okolí a vozili mu každé zraněné zvíře, které potkali. Libor Šejna tak zjistil, že je třeba prostor rozšířit, a začal budovat i tým záchranářů, kteří mu ve stanici pravidelně pomáhají. Sám této činnosti zasvětil celý svůj život a na osobní život mu téměř nezbývá čas. Nemůže odjet na dovolenou, nemá volno a na telefonu je téměř nonstop. Nemá problém jet ve dvě hodiny ráno pro zraněnou srnku nebo muflona na pokraji smrti. Ale ani jeho síly nejsou nekonečné a někdy musí říct dost.
Slepá srnka neměla téměř žádnou šanci, ale přežila
Českou republiku a média nejvíce zasáhl příběh slepé srnky, která se do záchranné stanice Makov dostala opravdu za pět minut dvanáct. Hajný z Makova, jak si Libor Šejna na Instagramu říká, ukázal veřejnosti příběh, který chytl za srdce téměř každého z nás. Příběh srnky, která se koncem února tohoto roku dostala do záchranné stanice Makov po otravě řepkou, se díky sociálním sítím rozšířil mezi tisíce lidí v Česku. Zvíře bylo v kritickém stavu přijato do zařízení, když jej na poli našli přátelé Libora Šejny.
Stav srnky byl tak vážný, že ani sám Libor nevěřil, že by mohla přežít. Nicméně tím, že jí dal šanci bojovat a pravidelně se o ní staral, se srnka znovu začala vracet do běžného života. Po dvou týdnech od přijetí byla přemístěna do venkovního výběhu, kde začala lépe přijímat potravu a reagovat na vnější podněty. Dne 12. března přišla z Makova pozitivní zpráva. Srnka začala trochu vidět.
Muflonka Mufinka
Další příběh, který zaujal všechny sledující této záchranné stanice a začala o něm psát i česká média. Muflonka, jež dostala jméno Mufinka, byla téměř mrtvá. Minulý rok v létě byla muflonka zřejmě poraněna zahradní sekačkou. Její zranění byla natolik vážná, že jí šanci na přežití nedávali ani veterináři.„Když se podíváte, jak vypadá dnes, je to zázrak. Když jsem Mufinku viděl poprvé, nedával jsem tomu velké šance. Nemohla chodit, byla na pokraji sil. Věděl jsem, že toto nemůže dobře dopadnout. Ale stal se zázrak a muflonka je dnes mezi námi šťastná a veselá. Původně však měla poraněné všechny čtyři končetiny, bojovala o život a na klinice v Kralupech nad Vltavou odvádějí opravdu skvělou práci. Dnes má dlahu pouze na pravé přední tlapce a vesele si běhá ve svém výběhu,“ řekl Libor Šejna.
Zachráněná muflonka Mufinka se má dnes směle k světu.
Muflonka se dostala z nejhoršího, ale do volné přírody se už nevrátí. Hajný uvedl, že by jí tam hrozilo velké nebezpečí. Proto zůstává v záchranné stanici, stala se atrakcí pro návštěvníky a viditelně nestrádá. Užívá si života, a když vidí Libora Šejnu, skáče jako malý pejsek.
Zachráněná mláďata čápa bílého
Další a momentálně nejnovější hrdinský čin, který se této záchranné stanici povedl. Libor Šejna neváhal a jel do několik kilometrů dalekého Vrchlabí pro sirotky čápa bílého, jejichž maminku zasáhl 18. dubna elektrický proud. Čápata byla záchrannou stanicí v Jaroměři udržována při životě ve speciálním inkubátoru, a to do dne, co se dvě stanice spojily a dostaly skvělý nápad.
Handicapovaní čápi se nyní bravurně ujali role náhradních rodičů. Čtyři malá čápata se mají směle k světu.
Čápata byla přidána do hnízda handicapovaných čápů, kteří se o ně začali starat. „Pracovníci záchranné stanice v Jaroměři proto odebrali vajíčka, ze kterých se jim v umělé líhni vyklubala 5. května první mláďata. Je to ukázková skvělá spolupráce záchranných stanic napříč republikou,“ prozradil na svém Instagramu Libor Šejna, který tak zachránil další nebohé tvory.
Co jsou to záchranné stanice a proč jsou důležité?
Záchranné stanice jsou specializovaná zařízení, jejichž hlavním úkolem je poskytování první pomoci, rehabilitace a následné vypouštění zraněných, nemocných či jinak oslabených volně žijících zvířat zpět do přírody. Tyto stanice hrají klíčovou roli v ochraně a zachování biodiverzity a přírodního prostředí. Historie záchranných stanic sahá do 20. století, kdy postupně vznikala potřeba systematického přístupu k ošetřování a rehabilitaci volně žijících zvířat.
První záchranné stanice byly často založeny jednotlivci nebo malými skupinami nadšenců, kteří se rozhodli pomáhat zvířatům v nouzi. V Evropě a Severní Americe došlo k rozvoji záchranných stanic zejména v druhé polovině 20. století, kdy vzrůstající environmentální uvědomění veřejnosti vedlo k lepší ochraně přírody a zvířat. V České republice, podobně jako v mnoha dalších zemích, začaly záchranné stanice vznikat po roce 1989 s přechodem k otevřenější společnosti a většímu důrazu na ochranu životního prostředí.
Zdroje: vlastní text a návštěva záchranné stanice Makov
