Článek
Začínali jsme podnikovými dovolenými na Lipně. To jsem byla opravdu hodně malá, když si mě rodiče mohli vzít na společnou dovolenou. Později jsme začali jezdit na dovolené do NDR na ostrovy Rujána nebo Usedom. To byly panečku časy. Čecháčci u moře, klid, pohoda a vítr. Byly to opravdu krásné dovolené, pro mladou holku naprosto bezstarostné. Jezdili jsme vlakem, ale v tom své rodiče obdivuji. Na krku dvě malé neposlušné holky, to chce opravdu pevné nervy. Vlaky byly navíc hodně nabité a muselo se několikrát přestupovat. Jednou si hned první den moje sestra zlomila klíční kost a měla sádru až do pasu. Panovala vedra kolem třiceti stupňů a chudinka nemohla do vody. Jen po kolena. Šílené. Krásně bylo například i v tehdejší Jugoslávii. Ale tam zase tatínka, který si zapomněl peněženku na recepci, hned první den okradli. Měli jsme sebou jídlo, jinak bychom se museli vracet. I to byl panečku zážitek.
S kamionem do Anglie
Když jsem vyrostla, vždycky jsem chtěla vynikat. A to doslova. Mám dobrodružnou povahu, a tak jsem neodmítla strejdovo nabídku, že mě s sebou vezme na dalekou služební cestu. Strejda totiž jezdí jako řidič kamionu a já mu dělala závozníka. Jeli jsme do Velké Británie lodí přes Lamanšský průplav. Pro mě to byla dovolená a nové zážitky. Fotila jsem o sto šest, nestačila jsem dobíjet telefon. Pro strejdu to však byla dřina. Jednoho dne jsme však museli zastavit na belgických hranicích a strýc se musel vrátit do Británie. Řekl mi, že zůstanu sama v kamionu a počkám tam na něj. Nikam nesmím chodit a nesmím ani vylézt ven. No díky, tak takové dobrodružství jsem opravdu nečekala. Modlila jsem se, aby se strýc vrátil co nejdříve a mě tam samotnou nenechával dlouho. Neuměla jsem cizí řeč, parkoviště bylo opuštěné, celnice už tenkrát na hranicích nebyly. Měla jsem opravdu strach
Viděla jsem toho hodně
Naštěstí vše dobře dopadlo ma mě to od ostatních cest neodradilo. Naopak. Když se strejda vrátil, byla jsem šťastná, že ho vidím. Konečně jsem mohla ven, na vzduch, protože jsem před tím ani okénko v kamionu neotevřela. Měla jsem strach, že by tam někdo mohl vlézt, bála jsem se. Následně jsme tedy pokračovali na naší dobrodružné cestě dál, kdy jsem si stihla přivést i několik suvenýrů. Ale v kamionu jsem sama zůstala neskutečných 30 hodin. Ještě, že dnešní kamiony jsou tak dobře vybaveny, že jsem si docela vystačila. Dodnes na to prozatím vzpomínám na jednu ze svých nejlepších dovolených, jaké vůbec mohly být. Jsem za to ráda. A kam se chystám dál? Ještě nevím, ale už teď se těším na nové zážitky a dobrodružství.
Děkuji za pozornost.
