Co se Česko může učit v cykloinfrastuktuře

Tento článek je tak trochu reakcí, ale zejména doplněním mého prvního článku o dojíždění na kolech a porovnání Nizozemska s Českou republikou. Nejsem profesionální novinář, ale jen písálek, který tímto blogem chce obohacovat čtenáře v zemi, k níž cítí vztah. Ovšem nedovolil bych si účelově lhát nebo agitovat, ať už za stranu cyklistů, nebo řidičů aut. A proto bych rád rozšířil svůj původní článek o cyklistice v Česku.

Jedna diskutující se zmínila, že v Maastrichtu žila a žádné kopce tam neviděla až na jeden. Přiznávám, že v tom městě nebydlím (jak je zmíněno v originálním článku), ale před vydáním článku jsem si dělal rešerši, a čtvrti na kopci tam vážně existují. Ať už při jízdě z centra směr Daalhof či De Heeg. Ano, nejedná se o závratné kopce. Ale můj článek byl zejména o okolních vesnicích jako Cadier en Keer či Eckelrade. A tam už převýšení větší než 100 metrů je. Zejména o těchto vesnicích byl můj článek. Inspirací mi byla cyklostezka Maastricht-Cáchy, vedoucí po celé délce. Jen si představte cyklostezku mezi Kolínem a Kutnou Horou, která by vedla odděleně podél hlavního tahu.

Podobnou chybu jsem udělal i v Praze, kdy jsem si neověřil, že na Evropské již část cyklostezky existuje. Ovšem stále naráží na klasický český problém. Jedná se o ojedinělé úseky. Cyklista chvíli jede, pak musí sesednout, pak zase může jet.

Nechci tvrdit, že Praha má zítra začít budovat cyklostezku z Palmovky do Bohnic. Převýšení není zrovna nejmenší. Ovšem vytipovat několik smysluplných úseků, které mají konce na místech, které jsou orientačními body a postavit cyklostezku, nejlépe oddělenou od aut a i od chodců.

Na obrázku výše si lze ukázat příklad, opět z Nizozemska. Silnice je od chodníku a cyklostezky oddělena. A zároveň je i samotný chodník vyvýšen. Chodci jsou tak chránění od cyklistů a cyklisté se nemusejí bát, že by srazili chodce, když by nebyl vidět. Jelikož je cyklostezka i chodník stále blízko silnice, dopadá na něj světlo z pouličního osvětlení. Cyklistovi tak postačí jen obyčejné přední světlo, aby byl viděn a popřípadě si dosvětlil svou stezku, jestli mu nehrozí nebezpečí.

Další důležitou infrastrukturou je parkování. Jak auta, tak kola potřebují vybudovat parkovací místa. Když se postaví nový obchod, společně s prodejnou se vybuduje i parkoviště o dostatečné kapacitě. Ovšem neslyšel jsem, že by se na kola myslelo stejně důrazně. Nemusíme hned stavět obrovské parkovací domy pro kola, jako mají v Nizozemsku. Kolu stačí i obyčejné zábradlí, k němuž se může uvázat. Takový přístup jsem viděl v několika městech v Německu. Proč by měli lidé jezdit na kole, když ho musí doma nejprve vynést ze sklepa a v práci ho ani nemají kam dát? Když člověk pojede autem, má často vyhrazené parkovací stání doma i v práci, stačí nastartovat a jet. Dokud se nepohneme v této podpůrné infrastruktuře, nemá ani cenu se o cyklostezkách bavit a jsou jen mrháním veřejnými financemi, které by byly lépe využity do veřejné dopravy, aby byla spolehlivější.

Původní článek nesl titulek „Kopce nejsou pro městské jízdy na kole problém. Mentalita občanů ano.“ Za tímto titulkem si stojím. Když hlavním argumentem proti stavění cykloinfrastruktury jsou kopce, proč se bikesharingová společnost Nextbike na svých stránkách chlubí, že svoji službu poskytuje ve 35 městech? A kolik z nich má jen minimální kopce? Napadá mě jen Hradec Králové a Pardubice. Praha, Brno, Zlín či Jihlava nebudou zrovna města bez kopců. Proč místo hledání neustálých výmluv nemůžeme hledat řešení? Bikesharingové společnosti moc dobře vědí, kam svá stanoviště dávají. Nemohli bychom jim pomoci a vybudovat solidní infrastrukturu mezi těmito body? Ať už smysluplné cyklostezky nebo více parkovacích stání. Vykašleme se na nějaký Green Deal či klimatickou udržitelnost. Já v Nizozemsku jezdím na kole ze dvou důvodů. Jedná se pro mě o nejrychlejší způsob přepravy a navíc dělám i něco pro své zdraví. Češi se ve zdravé délce života za posledních 50 let téměř neposunuli. Pravidelný pohyb je dobře známou prevencí proti většině civilizačních chorob. Věřím, že investice by se České republice vrátila. Navíc, jak psal jeden z diskutujících, školáci by kolo určitě ocenili. Stejně jako pro nizozemské děti, i české by zajisté ocenily, kdyby se mohly samostatně přepravovat mezi domovem, školou a kroužky. Navíc bychom v nich probudili pohyb a samostatnost. Obě věci dnešní mladé generaci přece chybí. Tak proč je aktivně nepodpořit? Ovšem jen za předpokladu, že by se pak děti společensky nedělily podle stáří kola a děti s novým kolem by nešikanovaly děti s opotřebovaným, avšak stále perfektně funkčním kolem.