Nizozemí. Země s lítačkou, která platí po celém státě

Zabrousili jste někdy do země sýrů, větrných mlýnů a tulipánů? Tento stát má kvůli své hustotě zalidnění spousty problémů, ovšem jedna věc se mu musí nechat. Dokázal dovést hromadnou dopravu téměř k dokonalosti. A to zejména v něčem, čemu by ojedinělý uživatel hromadné dopravy nemusel dávat tolik pozornosti. Placením.

Představte si, že chcete jet regionálním autobusem z Třebíče do Telče. Nejsnadnější způsob je koupit si jízdenku u řidiče. Ale jak člověk zaplatí? Pokud autobus není vybaven čtečkou na platební karty (díky pandemii se naštěstí čtečky velmi rozšířily), musí cestující mít v drobných přesnou částku za jízdenku. Což mohl být problém. Například proto, že bankomaty nevydávají mince a mohlo se tak stát, že cestující si nemohl koupit jízdenku. Některá česká města již mají platbu za jízdenky plně bezkontaktní, kdy se váš lístek uloží na kartě. Ovšem existuje země, která se rozhodla jít ještě dál a propojit tyto decentralizované terminály, aby všechny akceptovaly jednu kartu.

Tou zemí samozřejmě myslím Nizozemí, kde už od roku 2009 existuje openbaar vervoer chipkaart, též známá jako OV-chipkaart. Tento název lze do češtiny přeložit jako „čipová karta na hromadnou dopravu.“ Dokázala nemožné. Sjednotit všechny dopravce v zemi a vybavit je terminálem uznávaným po celé zemi. Jedinou obtíží je, že každý dopravce má svůj terminál a při přestupu musíte ukončit cestu u jednoho a začít novou u druhého dopravce.

Pro představu si dáme imaginární cestu člověka z Kladna do Vyškova. Vzhledem k vyřazení Kladenské MHD ze systému PID, se nejprve přihlásíme k cestě v MHD Kladno. Následně se provede přestup na autobus PID směr Praha. V tomto teoretickém příběhu by pravděpodobně mělo pražské metro u vstupu bariéry, a tak by bylo třeba se při výstupu odhlásit a zase přihlásit na bariéře u vstupu s tím, že by systém dokázal spočítat podle jízdní doby, že se jedná o jednu jízdu. Následně by se náš cestovatel na Hlavním nádraží ze systému PID odhlásil při východu z metra a na nástupišti opět přihlásil, tentokrát na terminálu ČD. Po strastiplné cestě do Brna by bylo potřeba opět provést přestup, jelikož pro cestu do Vyškova by využil rychlík společnosti RegioJet. Ve Vyškově by se cestující znovu odhlásil a jako poslední by zaznamenal cestu autobusem v systému IDS JMK do své domovské zastávky. Že se to zdá příliš složité? Kdybych jednoho ze svých místních přátel vysadil na předměstí Kladna a řekl mu, že na něj čekám ve Vyškově, tak bych čekal marně. Pravděpodobně by si ani nekoupil první lístek, neboť jsem mu nedal České koruny v hotovosti a jinak si jízdenku na MHD Kladno nepravidelný cestující nekoupí (sice existuje výjimka v podobě předem zakoupené vícepásmové jízdenky PID, vzhledem k podmínkám jsem se ale rozhodl možnost koupě jízdenky přes aplikaci PID Lítačka pro účel cesty po Kladně vynechat). Když bych někomu naopak v Česku řekl, že pro cestu ke mně domů z Amsterdamského letiště Schiphol mu stačí párkrát přiložit svou kartou k terminálu, kroutil by nevěřícně hlavou.

Nizozemská lítačka funguje na dvou principech. První je jízda na kredit, asi netřeba popisovat, a druhou je jízda na fakturu, kdy na konci měsíce dojde faktura, která se inkasem automaticky strhne z účtu. Zejména u druhého způsobu se jedná o velmi jednoduchý způsob cestování. Není třeba řešit kupování jízdenek, nefungující platební brány pro platbu přes internet, nedostatek hotovosti apod. Od roku 2023 lze navíc i použít jakoukoli platební kartu, což ocení zejména turisté, kteří tak nemusí v Amsterdamu dumat, jak se přepravit metrem. Navíc si na místní lítačku lze nahrát i předplatné. Nejpoužívanější jsou ty od státního dopravce NS pro cestování vlakem v určitou dobu se slevou, či úplně bezplatně. Ale najdou se i lidé, co mají předplacené MHD na své město či traťovou jízdenku.

Obrázek výše představuje část jedné z mých cest po Nizozemí, kdy jsem byl navštívit nádherné městečko Naarden. Jak je zde vidět, z historického centra jsem se na nádraží přepravil autobusem místní dopravní společnosti a následně jel vlakem národního dopravce. Tohle vše s jednou kartičkou, která navíc v mém tarifu neřeší kredit a všechny cesty se mi měsíčně vyúčtují. Taktéž odpadá nutnost přemýšlení o místě koupě lístku (kdy v Česku v regionálních tarifech je nabídka velmi široká), stačí přiložit při nástupu a výstupu. Největší výhodou je ovšem flexibilita. Není třeba si kupovat lístek dopředu. A pokud máte předplatné se slevou, tak se nakupování lístku předem ani nevyplatí. Když se na poslední chvíli rozhodnete neusukutečnit svou cestu, nevadí. Dokud jste nenastoupili do vlaku, neplatíte nic. I když zrušení 15 minut před odjezdem vlaku je velmi štědré, při ujetí spoje vám i tak nepomůže.

Jak jsem naznačil v jednom z mých předchozích článků, nizozemská OV-chipkaart si zaslouží porovnání se státní OneTicket. Jenže ono toho zas tak moc na porovnání není. OneTicket se snaží řešit problém, že jízdenky se neuznávají mezi dopravci. I když má daleko k dokonalosti, tento probém se OneTicket daří řešit. Ovšem neplatí na nevlakovou dopravu. A právě tento bod je zásadní. Příkladem může být spojení Zlín-Otrokovice. Cestujícímu ujede vlak do Otrokovic, z něhož přestupuje na dálkový vlak. Ovšem stále zůstává alternativa v podobě trolejbusu. I když se jednoduchá platba kartou chystá i do DSZO, tak peníze za zmeškaný spoj cestujícímu už nikdo nevrátí. Kdyby OneTicekt fungovalo stejně jako OV v Nizozemí, tak by cestující zaplatil za trasu, kterou chce jet. Nemusí tak řešit, jestli pojede vlakem či nikoliv.

Nizozemská OV-chipkaart je unikátní řešení, které umožňuje přístup k celé síti veřejné dopravy v zemi pomocí jedné karty. Navíc dnes může být využita i klasická, platební, kterou má téměř každý z nás v peněžence. Rozhodně není tento systém dokonalý. Přestupy jsou krkolomné a zejména noví uživatelé se občas ztrácí, jaké úkony je třeba provést pro platnou jízdenku při přestupu mezi dvěma různými dopravními prostředky. V Česku se najdou dopravci, kteří podobný systém pípání využívají (například Brno), ale pořád se jedná o decentralizované řešení. Nizozemí ukazuje, že kdyby byla v Česku vůle, tak můžeme OneTicket posunout na další úroveň a propojit nejen vlaky, ale i regionální autobusy a možná i metro v Praze do jednoho systému. Čímž by mohla stoupnout atraktivita veřejné dopravy.