Článek
Je to nový národní sport, ale bez vítězů na straně slušných lidí. Stačí jeden telefonát, jedna falešná SMS nebo lákavá reklama na „investici do akcií ČEZu“ a celoživotní úspory jsou pryč. V lednu 2026 už nejde o ojedinělé případy. Jde o organizovaný průmysl, který ročně vysaje z českých domácností miliardy korun. A co na to stát? Ten se dívá jinam.
Digitální vrahové úspor
Kriminalita se v Česku definitivně přestěhovala z temných uliček na displeje mobilních telefonů. Pachatelé už nepotřebují páčidlo a kuklu. Stačí jim umělá inteligence, která dokáže dokonale napodobit hlas vašeho syna nebo dcery v tísni. „Ahoj mami, ztratil jsem telefon, pošli mi peníze na tohle číslo,“ zní z telefonu hlas, kterému věříte. Za deset minut jsou vaše peníze v kryptoměnové pračce někde na druhém konci světa.
Tragédií není jen samotná krádež. Tragédií je přístup úřadů. Pokud vám někdo vykrade byt, policie přijede a zajistí stopy. Pokud vám někdo vykrade účet přes internet, často slyšíte jen: „Měl jste si dávat pozor, s tím nic neuděláme, pachatel je v zahraničí.“ Tento pocit totální bezmoci obětí je tím nejhorším jedem pro českou společnost.
Proč šmejdi vyhrávají?
Důvod je prostý: jsou vždy o tři kroky před státem. Zatímco policie vypisuje výběrová řízení na nové počítače, podvodníci používají nejmodernější technologie šifrování a anonymizace. Navíc se český trestní řád zdá být v digitální době bezzubý. I když se podaří někoho dopadnout (většinou jen „bílé koně“, kteří o ničem neví), tresty jsou často směšné v porovnání se škodou, kterou napáchali.
Leden 2026 ukazuje děsivý trend: kriminalita se profesionalizuje a demokratizuje. Podvádět lidi je dnes v Česku snazší než otevřít si večerku. Riziko dopadení je minimální a zisk obrovský. Banky sice investují do zabezpečení, ale jejich odpověď je vždy stejná: „Klient potvrdil platbu v aplikaci, my za to neručíme.“ Zákazník tak zůstává v souboji s mezinárodními gangy úplně sám.
Stát jako pasivní přihlížející
Kde je ta proklamovaná digitalizace státu, když přijde na bezpečnost občanů? Proč nemáme speciální jednotky, které by dokázaly zmrazit podezřelé platby v reálném čase? Proč se o kyberkriminalitě učíme až ve chvíli, kdy nás okradou?
Česko v roce 2026 připomíná divoký západ v digitálním hávu. Pokud se radikálně nezmění legislativa a pokud policie nedostane prostředky k tomu, aby byla skutečným predátorem v síti, a ne jen zapisovatelem škod, dočkáme se naprosté ztráty důvěry v právní stát.
Závěrem: Chraň se, kdo můžeš
V dnešní době už nejde o to, jestli na vás podvodníci zkusí zaútočit, ale kdy to udělají. Nedůvěra se stává základním nástrojem přežití. Je smutné, že v zemi, která se pyšní bezpečností, se lidé musí bát zvednout telefon s neznámým číslem. Dokud se zločin bude vyplácet a stát bude jen krčit rameny, budeme všichni jen lovnou zvěří pro digitální šmejdy.
