Článek
Vítejte v seznamovací džungli, kde si vybíráte mezi dvacítkou a smrtí.
Propojila jsem sítě a to byl fičák, že jsem nestačila ani odepisovat. Nastavila jsem věk od 27 do 65, protože proč se dobrovolně omezovat, že? Nejvíc lajků sypali ti mladí kolem třicítky – asi mají rádi zkušený materiál.
Moje první rande ušlo. Vyšetřovatel z 1. oddělení, super pokec, inteligentní chlap, ale i tak víte, že tam ta chemie prostě nikdy nebude.
Takže jedeme dál. Druhé rande?
Moje oblíbená kavárnička, já natěšená a on… On přišel v košili. Košile je pro mě sexy, ale nesmí mezi knoflíky protékat bílé břicho s kachnou k obědu a s velrybou k večeři.
A pak ten pán hodil hlasivky do placu. Mluvil tak nahlas, že ho museli slyšet i lidi ve vedlejším hotelu. Nuda to nebyla, ale po pěti minutách ho máte plný zuby. Navíc, když do kavárny vejde moje spolužačka, sedne si vedle ke stolu a slyší každé slovo toho jeho uřvaného pupíku. V tu chvíli jsem se vnitřně odpojila a stala se neviditelnou. Slyšela jsem jen šum a v duchu si říkala: „Dopij kafe a zdrhej.“
Myslela jsem na úplný hovadiny, jen abych tam přežila. Když na mě vybafnul nějakou otázku, hodila jsem tam takový to prázdný „hmmm“ a jela si dál svoje v hlavě. Zaplatil, aspoň něco fungovalo. Jenže pak přišlo finále. Před kavárnou mě táhnul za ruku a chtěl se olizovat. Omlouvám se, ale tuhle část fakt nedávám. Musela jsem se na něco trapně vymluvit, protože pán ještě plánoval procházku po městě, společné stáří a dovolenou v Jugoslávii. No, nechcete se s ním ani ukazovat.
Přišla jsem domů, sekla sebou do ušáku a byla jsem úplně mimo. Cítila jsem se jako vyždímaná houbička na nádobí po vánočním úklidu. Zachránila mě až kámoška na telefonu, které jsem to musela okamžitě vyklopit. Uzavřely jsme to tak, že horší rande už být nemůže… Ale BYLOO!
A seznamka? Ta jede dál. Někteří borci vám napíšou „Ahoj“ a když do dvou hodin neodepíšete, začnou být agresivní, nebo vás rovnou deaktivují. No tak díky, hoši! Aspoň se to síto pročistí samo.
Protože než tohle, to si radši kafe vypiju s kamarádkou.
