Císař, který chtěl zastavit válku. Tajná mírová jednání Karla I.

Cesta na trůn, kterou si nevybral

Karel I. se císařem nestal proto, že by o moc usiloval. Naopak. V mládí patřil k vedlejším postavám habsburské dynastie a nikdo s ním vážně nepočítal jako s budoucím panovníkem.

Zlom přišel v roce 1889 sebevraždou korunního prince Rudolfa, jediného syna císaře Františka Josefa I. Následníkem se stal arcivévoda František Ferdinand d’Este, muž s ambicí monarchii reformovat a federalizovat. Právě on byl ale v červnu 1914 zavražděn v Sarajevu.

Atentát, který rozpoutal první světovou válku, zároveň katapultoval Karla do role následníka trůnu.

Najednou stál v čele nástupnické linie muž, který:

• nebyl připravován na vládu v době totální války,

• neměl silné politické zázemí,

• neměl zkušenost s vrcholnou politikou ani s dvorskými intrikami.

Karel byl vychován jako důstojník a hluboce věřící křesťan. Věřil v osobní odpovědnost panovníka, sociální smír a povinnost chránit lidský život. To z něj dělalo slušného člověka, ale špatného kandidáta pro století, které začalo masovým zabíjením.

Když v listopadu 1916 po smrti Františka Josefa I. nastoupil na trůn, převzal stát, který byl už vyčerpaný, rozklížený a fakticky závislý na Německu.

Císař v pasti světové války

První světová válka se v době Karlova nástupu změnila v konflikt, kde už nešlo jen o vítězství, ale o prestiž, ideologii a přežití režimů. Miliony mrtvých se staly statistikou. Ustoupit znamenalo slabost.

Karel velmi rychle pochopil, že Rakousko-Uhersko válku nemůže vyhrát. Hospodářství kolabovalo, zásobování selhávalo, hlad rostl a národnostní napětí ohrožovalo samotnou existenci říše.

Jenže vyslovit slovo „mír“ bylo v roce 1916 politickou sebevraždou.

Mír jako hrozba

Zatímco generálové plánovali další ofenzivy a spojenci věřili v konečné vítězství, císař dospěl k závěru, že pokračování války povede jen k úplnému zhroucení státu.

Rozhodl se proto jednat. Tajně, bez vědomí Německa i vlastního vojenského velení. V tomto okamžiku se z panovníka stal hráč, který riskoval vše.

Tajná mírová jednání, o nichž neměli Němci vědět

Klíčovou roli sehrál Karlův švagr, princ Sixtus Bourbonsko-Parmský, důstojník belgické armády s kontakty na francouzské politické kruhy. Právě přes něj se císař pokusil navázat přímý kontakt s Francií a Velkou Británií.

Cílem bylo vyjednat separátní mír, a to bez účasti Německa.

Karel byl ochoten k mimořádným ústupkům:

• uznat belgickou suverenitu,

• vrátit Alsasko-Lotrinsko Francii,

• podpořit obnovu Srbska.

Pokud by se jednání podařila, mohla zásadně změnit průběh války. Zároveň by ale z Karla učinila zrádce v očích Berlína.

Sixtova aféra a pád důvěry

Jednání probíhala v letech 1917–1918 a nebyla bez šance. Problém nebyl v Karlově ochotě ke kompromisu, ale v proměně války. Západní mocnosti začaly věřit ve vojenské vítězství a Německo tušilo, že Vídeň hraje vlastní hru.

Když se existence tzv. Sixtovy aféry dostala na veřejnost (Encyclopaedia Britannica), bylo rozhodnuto.

Německo přestalo císaři důvěřovat. Rakousko-Uhersko se ocitlo v ještě hlubší závislosti na Berlínu. Karlova autorita už tak křehká se prakticky rozpadla. Císař, který chtěl mír, zůstal bez spojenců.

Panovník, který odmítal krev

Tajná mírová jednání nebyla výjimkou, ale součástí Karlova stylu vlády. Systematicky omezoval popravy, zmírňoval represálie a snažil se zabránit zbytečnému krveprolití.

V jiné době by byl považován za osvíceného vládce. V éře totální války působil jako cizinec.

Rozpad, který už nešlo zastavit

Rok 1918 přinesl definitivní kolaps monarchie. Hlad, vyčerpání a národnostní ambice rozložily říši zevnitř. Karel se ještě pokusil o reformy a federalizaci, ale rozpad už nebylo možné zastavit ([Jiří Rak, Zánik habsburské monarchie, Paseka 2018]; [Rauchensteiner, 2014]).

Rakousko-Uhersko se rozpadlo téměř bez odporu. Ne proto, že by lidé slavili konec císařství, ale proto, že už za něj nebylo proč umírat.

Exil místo abdikace

Karel formálně neabdikoval. Věřil, že by tím porušil přísahu, kterou složil při nástupu na trůn. Přesto odešel do exilu – bez armády, bez majetku, bez moci ([Österreichisches Staatsarchiv – Nachlass Karl I.]; [Jiří Rak, Zánik habsburské monarchie, Paseka 2018]).

Pokusy o návrat, zejména v Maďarsku byly zoufalé a rychle potlačené. Nová Evropa už o císaře nestála.

Proč je ten příběh důležitý dnes

Karel I. zemřel v roce 1922 na Madeiře. Bylo mu 34 let. Chudý, nemocný, zapomenutý. Muž, který se pokusil zastavit válku, zemřel dřív, než Evropa plně pochopila její důsledky. Karel I. nebyl dokonalý vládce. Nebyl ani slaboch. Byl člověkem, který se odmítl přizpůsobit brutalitě své doby.

Jeho tajná mírová jednání ukazují, že i uprostřed největšího konfliktu moderních dějin existovala snaha říct „dost“. Neuspěla ne proto, že byla špatná, ale proto, že přišla pozdě.

Zdroje a literatura

Online a archivní zdroje: