Článek
Po Tannenbergu: cesta do Berlína vede přes Vídeň
Porážka ruské armády u Tannenbergu byla tvrdá, ale ne rozhodující. Vrchní velitel ruských sil velkokníže Nikolaj Nikolajevič mladší dospěl k závěru, že Německo je vojensky příliš silné. Pokud má carské Rusko válku vyhrát, musí zasadit úder slabšímu článku Ústředních mocností – Rakousku-Uhersku.
Tato změna strategie je podrobně popsána např. v práci Normana Stonea – The Eastern Front 1914–1917. Ruské velení začalo soustředit síly v Haliči s jasným cílem: rozdrtit rakousko-uherskou armádu a otevřít cestu k Vídni.
Na této cestě stála pevnost Přemyšl.
Pevnost Přemyšl: chlouba monarchie i smrtící past
Přemyšl byl považován za nedobytný symbol habsburské moci. Největší pevnost Evropy, obehnaná desítkami moderních fortů, měla zastavit ruský postup z východu. Podle dobových představ měla vydržet měsíce, možná roky.
Velitelem pevnosti byl generál Hermann Kusmanek von Burgneustädten, loajální, ale spíše administrativní důstojník, který nebyl připraven na extrémní podmínky dlouhodobého obléhání (viz Prit Buttar – Collision of Empires).
V pevnosti se nacházelo přibližně 120–130 tisíc vojáků různých národností monarchie. Významnou část tvořili Slované – Poláci, Rusíni, Slováci a také Češi.
Podle odhadů vojenských historiků (např. István Deák, Beyond Nationalism) mohlo v přemyšlské posádce sloužit 10–15 tisíc vojáků z českých zemí, převážně v pěších plucích.
Hlad, nemoci a rozpad morálky
Když Rusové pevnost na podzim 1914 obklíčili, ukázalo se, že Přemyšl není připraven na dlouhé obležení. Zásoby byly omezené, logistika selhávala a velení nemělo jasný plán.
Koně mizeli z ulic a končili v polních kuchyních. Později se poráželi i psi. Nemoci a hlad kosily posádku stejně jako ruské granáty. Morálka se rozpadala a víra v monarchii slábla.
Pevnost Přemyšl zničená po obléhání ruskými jednotkami (1915)
Situaci detailně popisuje Alexander Watson – Ring of Steel, který upozorňuje, že Přemyšl se stal mikrosvětem rozpadu celé habsburské říše.
Karpaty: ofenziva v zimním pekle
Vídeň se rozhodla pevnost zachránit. Následovala karpatská ofenziva v zimě 1914–1915, jedna z nejhorších vojenských operací celé války.
Rakousko-uherské jednotky postupovaly v hlubokém sněhu, často bez zimní výstroje, s minimální dělostřeleckou podporou. Teploty klesaly hluboko pod bod mrazu. Ztráty způsobovaly omrzliny, vyčerpání a chaos ve velení.
Rakousko-uherské alpské jednotky během bojů v Karpatech (1915)
Právě zde byly masově nasazeny i české pěší pluky, které utrpěly těžké ztráty. Podle Christophera Clarka – The Sleepwalkers se karpatská ofenziva stala jedním z hlavních zdrojů deziluze slovanských vojáků monarchie.
Pád Přemyšle: desetitisíce zajatců, konec iluzí
Karpatská ofenziva selhala. Rakousko-uherská armáda nebyla schopna prorazit ruské linie a obklíčená pevnost byla odsouzena.
Dne 22. března 1915 se Přemyšl vzdal. Do ruského zajetí padlo přes 100 tisíc vojáků, z nichž několik tisíc byli Češi. Přesná čísla neexistují, ale historici se shodují, že šlo o jeden z největších hromadných zajateckých přesunů v dějinách monarchie. Pro Vídeň to byla vojenská i morální katastrofa.
Co Přemyšl a Karpaty znamenaly
Rusko získalo krátkodobý úspěch a pocit převahy. Rakousko-Uhersko se ukázalo jako vojensky slabé a bez německé pomoci prakticky neudržitelné.
Pro vojáky z českých zemí byly Karpaty a Přemyšl zásadním zlomem. Právě zde se začala lámat loajalita k říši, která je posílala umírat do špatně připravených a zbytečných útoků.
Bitva o Přemyšl a karpatská ofenziva nebyly slavné. Nebyly hrdinské. Ale byly klíčové. A bez jejich pochopení nelze pochopit rozpad Rakouska-Uherska ani cestu k roku 1918.
Zdroje a literatura
Christopher Clark: The Sleepwalkers: How Europe Went to War in 1914. London: Allen Lane, 2012.
Norman Stone: The Eastern Front 1914–1917. London: Penguin Books, 1998.
Prit Buttar: Collision of Empires: The War on the Eastern Front in 1914. Oxford: Osprey Publishing, 2014.
Alexander Watson: Ring of Steel: Germany and Austria-Hungary at War, 1914–1918. London: Allen Lane, 2014.
István Deák: Beyond Nationalism: A Social and Political History of the Habsburg Officer Corps. Oxford: Oxford University Press, 1990.
