Článek
Evropa na pokraji války
Rok 1938 byl jedním z nejnapjatějších momentů evropských dějin. Německý vůdce Adolf Hitler otevřeně požadoval připojení Sudet k Třetí říši. Tvrdil, že německé obyvatelstvo v Československu je utlačováno a musí být „osvobozeno“.
Ve skutečnosti šlo o mnohem víc než jen o Sudety. Československo představovalo jedinou silnou demokracii ve střední Evropě a zároveň vojensky dobře připravený stát. Pokud by se Německu podařilo zlomit jeho obranu, otevřela by se cesta k další expanzi.
Napětí rychle rostlo. Evropou se šířila obava, že nový konflikt může být ještě ničivější než první světová válka.
Mobilizace, která sjednotila zemi
23. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Během několika hodin zaplavily nádraží tisíce mužů v uniformách a dobrovolníků připravených nastoupit do armády.
Mobilizace československé armády v září 1938. Během několika dní nastoupilo do služby více než milion vojáků připravených bránit republiku.
Během krátké doby se podařilo mobilizovat přibližně 1,1 milionu vojáků. Československá armáda patřila mezi nejsilnější v Evropě a měla moderní výzbroj i dobře vycvičené jednotky.
Velkou výhodou byl také systém pohraničního opevnění, který vznikal podle vzoru francouzské Maginotovy linie. V Sudetech vyrostly stovky pevností, bunkrů a dělostřeleckých tvrzí.
Morálka vojáků i civilního obyvatelstva byla vysoká. Veřejnost byla přesvědčena, že pokud přijde válka, země se bude bránit.
Armáda, která nebyla bez šance
Československá armáda měla na svou dobu moderní výzbroj. K dispozici byly například tanky LT-35 a LT-38, které později využívala i německá armáda. Významnou roli hrálo také dělostřelectvo a kvalitní pevnostní obrana.
Mobilizace československé armády v září 1938. Během několika dní nastoupilo do služby více než milion vojáků připravených bránit republiku.
Problémem však byla geopolitická situace. Československo mělo velmi dlouhou hranici a hrozilo, že bude napadeno z více stran. Německo mělo zároveň výraznou převahu v letectvu.
V případě války by navíc existovalo riziko útoku Polska a Maďarska, které si také činily nároky na československé území.
Spojenci, kteří nechtěli válku
Klíčovou otázkou bylo, zda by Československo bojovalo samo.
Hlavním spojencem byla Francie. Ta měla podle smlouvy přijít Československu na pomoc v případě německé agrese. V roce 1938 však francouzská vláda nebyla připravena vstoupit do nové války.
Podobně reagovala i Velká Británie. Premiér Neville Chamberlain věřil, že je možné Hitlera uklidnit ústupky. Politika ústupků měla zachovat mír, ve skutečnosti ale posílila německou pozici.
V této atmosféře byla svolána konference v Mnichově.
Mnichovská dohoda
29. září 1938 se v Mnichově sešli představitelé čtyř mocností:
• Adolf Hitler
• Benito Mussolini
• Neville Chamberlain
• Édouard Daladier
Československo na jednání nebylo pozváno.
Výsledkem byla dohoda, která nařizovala odstoupení Sudet Německu. Československá vláda dostala ultimátum. Přijmout podmínky, nebo čelit válce bez podpory spojenců.
Rozhodnutí Edvarda Beneše
Prezident Edvard Beneš stál před dramatickou volbou. Na jedné straně byla připravená armáda a odhodlání části veřejnosti bojovat. Na druhé straně hrozila izolace a válka proti několika nepřátelům najednou.
Sovětský svaz sice deklaroval ochotu pomoci, ale pouze za podmínky, že zasáhne i Francie. Ta však k válce připravena nebyla.
Beneš se nakonec rozhodl Mnichovskou dohodu přijmout. Československo tak ztratilo Sudety bez jediného výstřelu.
Důsledky Mnichova
Ztráta Sudet znamenala obrovský zásah do obrany státu. Československo přišlo o většinu pohraničního opevnění, o důležitý průmysl i o strategické pozice.
Politická situace se rychle zhoršovala. O několik měsíců později, v březnu 1939, Německo obsadilo zbytek českých zemí a vznikl Protektorát Čechy a Morava.
Mnichov tak nebyl koncem krize – byl pouze jejím začátkem.
Mohlo Československo bojovat?
Otázka, zda se Československo mělo v roce 1938 bránit, zůstává jedním z největších sporů českých dějin.
Někteří historici tvrdí, že obrana měla šanci alespoň zpomalit německý postup a změnit průběh války. Jiní upozorňují, že bez spojenců by byla porážka pravděpodobně nevyhnutelná.
Jisté je pouze jedno: rozhodnutí z roku 1938 ovlivnilo české dějiny na celé další desetiletí.
A otázka, zda jsme měli bojovat, se vrací dodnes.
Zdroje:
Igor Lukeš: Československo mezi Stalinem a Hitlerem, Prostor, 1997
Vít Smetana: In the Shadow of Munich, Karolinum Press, 2008
Jiří Fidler: Mnichov 1938, Naše vojsko, 2008
Mary Heimann: Czechoslovakia: The State That Failed, Yale University Press, 2009
Martin Brown: The Munich Crisis 1938, Palgrave Macmillan, 2009
