Dobytí Vitebsku otevřelo Němcům cestu na Moskvu. Wehrmacht pokračoval v nejrychlejším tažením dějin

Blitzkrieg pokračoval nezastavitelným tempem

Když 22. června 1941 zahájilo nacistické Německo operaci Barbarossa, šlo o největší vojenskou invazi v dějinách. Přes hranice Sovětského svazu překročilo více než 3,3 milionu německých vojáků a jejich spojenců, podporovaných přibližně 3 500 tanky, 7 000 děly a téměř 2 800 letadly Luftwaffe.

Nejdůležitější úkol připadl Skupině armád Střed polního maršála Fedora von Bocka. Jejím cílem bylo proniknout přes Bělorusko, dobýt Smolensk a následně Moskvu. Německé velení věřilo, že hlavní město Sovětského svazu padne ještě před příchodem zimy.

První týdny války byly pro Rudou armádu katastrofou. U Białystoku a Minsku skončilo v obklíčení přes 300 000 sovětských vojáků a Wehrmacht postupoval rychlostí, která šokovala celý svět. Dalším cílem se stal Vitebsk.

Proč byl Vitebsk tak důležitý?

Vitebsk ležel na řece Západní Dvině a patřil mezi nejvýznamnější dopravní uzly západního Sovětského svazu. Křížily se zde železniční tratě vedoucí na Smolensk, Moskvu, Oršu, Polock i Leningrad.

Pro Němce znamenalo jeho dobytí možnost rychle zásobovat tankové svazy pokračující na východ. Sovětské velení si význam města dobře uvědomovalo. Maršál Semjon Timošenko, velitel Západního směru, proto nařídil vytvořit novou obrannou linii, kterou měly držet především 19. armáda generálporučíka Ivana Koněva a 22. armáda generálporučíka Filipa Jermakova.

Jejich úkolem bylo jediné – zastavit německé tanky alespoň na několik dní.

Síly proti sobě

Na německé straně útočila především 3. tanková skupina generálplukovníka Hermanna Hotha, podporovaná pěšími sbory 9. armády generálplukovníka Adolfa Strausse.

Hoth měl k dispozici několik elitních tankových divizí, které za sebou měly úspěšná tažení v Polsku, Francii i na Balkáně. Přestože už měly za sebou stovky kilometrů postupu, jejich bojová síla zůstávala mimořádně vysoká.

Sovětskou obranu tvořily jednotky Západního frontu. Mnohé divize byly doplněny novými branci, kterým chyběl výcvik, moderní technika i zkušenosti. Situaci navíc komplikovalo špatné spojení, nedostatek pohonných hmot i neustálé německé letecké útoky.

Německé tanky dorazily k městu

Na začátku července 1941 dorazily předvoje Hothových tankových divizí k Vitebsku. 9. července zahájily útok.

Sověti kladli tvrdý odpor a podnikali opakované protiútoky. V okolí města docházelo k prudkým střetům tanků i pěchoty a Němci museli o některé pozice bojovat několikrát.

Stejně jako v předchozích operacích však Wehrmacht využil svou osvědčenou taktiku. Tankové jednotky se nesoustředily pouze na přímý útok proti městu, ale rychle obcházely jeho křídla, přerušovaly železniční tratě i silnice a odřezávaly obránce od zásobování.

Během několika dní bylo jasné, že sovětským jednotkám hrozí obklíčení.

Pád strategického uzlu

11. července 1941 vstoupily jednotky Wehrmachtu do Vitebsku. Část sovětských vojáků ustoupila na východ, tisíce dalších však padly do zajetí nebo byly během ústupu zničeny.

Pro Němce šlo o další velké vítězství během prvních týdnů Barbarossy. Ovládnutím města získali důležitý železniční uzel a otevřeli si cestu ke Smolensku. Na první pohled se zdálo, že Moskva je opět o krok blíž.

Cesta ke Smolensku

Po dobytí Vitebsku pokračovaly Hothovy tankové divize téměř bez zastavení směrem ke Smolensku. Právě zde se však německá ofenziva poprvé výrazně zpomalila.

Rudá armáda začala přivádět čerstvé zálohy z vnitrozemí, organizace obrany se postupně zlepšovala a Sověti už nebojovali v takovém chaosu jako během prvních dnů války. Bitva o Smolensk trvala téměř dva měsíce a připravila Wehrmacht o drahocenný čas.

Právě toto zdržení později významně ovlivnilo celé tažení na Moskvu. Němce nakonec zastavila kombinace podzimní rasputice, kruté zimy i stále sílícího odporu Rudé armády.

Ztráty

Přesné ztráty samotných bojů o Vitebsk nejsou známy, protože střety plynule přešly do rozsáhlé bitvy o Smolensk. Sověti přišli o desetitisíce vojáků, velké množství tanků, děl i další techniky.

Německé ztráty byly výrazně nižší, ale právě během těchto bojů začaly elitní tankové divize poprvé pociťovat opotřebení způsobené nepřetržitým postupem stovky kilometrů hluboko do sovětského území.

Město dvou zcela odlišných bitev

Osud Vitebsku dokonale ukazuje, jak dramaticky se válka na východní frontě změnila. V létě 1941 Němci město dobyli během několika dnů a zdálo se, že jejich postup nic nezastaví. O tři roky později se však situace obrátila.

Během operace Bagration v červnu 1944 nařídil Hitler držet Vitebsk jako pevnost za každou cenu. Tentokrát byli obklíčeni Němci. LIII. armádní sbor byl téměř zcela zničen a Rudá armáda otevřela cestu k Minsku.

Právě proto představuje bitva o Vitebsk z roku 1941 jeden z vrcholů německé bleskové války. Zároveň ale ukazuje, že i v době největších německých úspěchů už vznikaly první problémy, které se o několik měsíců později naplno projevily u Moskvy a nakonec vedly k porážce Třetí říše na východní frontě.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje: