Článek
Zrod československých legií
Myšlenka vytvořit československé jednotky vznikla během první světové války mezi Čechy a Slováky, kteří žili v zahraničí nebo padli do zajetí na východní frontě.
V Rusku se do těchto jednotek začali hlásit především vojáci rakousko-uherské armády, kteří padli do ruského zajetí. Z těchto dobrovolníků vznikly první jednotky Československé legie, které bojovaly na straně Dohody.
Jedním z prvních velkých úspěchů legií byla Bitva u Zborova v roce 1917, kde se československé jednotky poprvé výrazně prosadily na bojišti.
Revoluce v Rusku
Situace se dramaticky změnila po Říjnová revoluce v roce 1917, kdy se v Rusku dostali k moci bolševici.
Nová vláda uzavřela s Německem mír a Rusko vystoupilo z první světové války. Pro československé legie to znamenalo zásadní problém, chtěly pokračovat v boji proti centrálním mocnostem, ale nacházely se na území státu, který už ve válce nepokračoval.
Bylo proto rozhodnuto, že se legie přesunou přes Sibiř do přístavu Vladivostok a odtud loděmi do Francie, kde měly pokračovat v boji.
Povstání na Transsibiřské magistrále
Cesta přes Rusko však nebyla jednoduchá. V květnu 1918 došlo k ozbrojeným střetům mezi legionáři a bolševickými jednotkami.
Tyto události přerostly v rozsáhlý konflikt známý jako Povstání československých legií na Transsibiřské magistrále.
Mapa postupu československých legií podél Transsibiřské magistrály během ruské občanské války.
Legionáři postupně obsadili velkou část Transsibiřské magistrály, nejdůležitější železniční spojnice mezi evropskou částí Ruska a Dálným východem.
Ovládnutí velké části Sibiře
Během léta 1918 získaly československé legie kontrolu nad rozsáhlým územím podél železnice.
Obsadily řadu významných měst, například:
• Samara
• Omsk
• Irkutsk
Na některých úsecích kontrolovaly legie území dlouhé více než 8 000 kilometrů.
Jejich přítomnost hrála důležitou roli také v ruské občanské válce, kde podporovaly protibolševické síly.
Střety s bolševiky
Během let 1918–1919 se československé legie opakovaně střetávaly s jednotkami Rudé armády.
Boje probíhaly především kolem důležitých železničních uzlů a měst na Sibiři. Legionáři často využívali obrněné vlaky, které se staly symbolem jejich bojů na Transsibiřské magistrále.
Českoslovenští legionáři v Rusku během občanské války v letech 1918–1919.
Navzdory úspěchům se situace postupně zhoršovala, protože bolševici získávali stále větší převahu.
Dlouhá cesta domů
Po vzniku samostatného státu Československo v roce 1918 se hlavním cílem legií stal návrat domů.
Evakuace legionářů probíhala postupně z přístavu Vladivostok.
Transporty loděmi pokračovaly přes Pacifik, Spojené státy nebo Indický oceán až do Evropy.
Poslední transport československých legionářů dorazil do vlasti v roce 1920.
Symbol boje za samostatnost
Československé legie sehrály důležitou roli při vzniku samostatného státu.
Jejich vojenské úspěchy pomohly přesvědčit spojenecké mocnosti, že Češi a Slováci jsou schopni vytvořit vlastní armádu a stát.
Příběh legií na Sibiři tak patří k nejpozoruhodnějším kapitolám českých dějin první světové války.
Zdroje
• Josef Fučík – studie o československých legiích
• Vojenský historický ústav Praha
• literární práce o první světové válce a československých legiích
