Němci chtěli Varšavu dobýt za pár dní. Poláci vzdorovali 20 dní a město proměnili v pevnost

8. září: Němci jsou před Varšavou

Polsko bylo napadeno 1. září 1939. Německý útok postupoval rychle a německé obrněné jednotky se během několika dnů probíjely hluboko do polského území.

Varšava se zdála být další logickou kořistí.

Už 8. září dorazily první německé jednotky k okrajům města. Německé velení očekávalo, že polské hlavní město brzy padne. Jenže místo rychlého průlomu narazili vojáci na něco, s čím museli počítat stále více: organizovanou obranu města.

Varšava se během několika hodin začala měnit v pevnost.

Do ulic mířili vojáci, vznikaly barikády a obranná postavení. Civilisté pomáhali s budováním opevnění, kopali zákopy a připravovali město na nejhorší.

A nejhorší skutečně mělo přijít.

Město dostává svého obránce

Obraně Varšavy velel generál Walerian Czuma, který stál v čele posádky města. Nad celou obranou pak působil generál Juliusz Rómmel, velitel Varšavské armády.

Pro obránce nebyla situace jednoduchá. Německá armáda měla výraznou převahu v letectvu, dělostřelectvu i obrněné technice.

Poláci však měli jednu zásadní výhodu. Bojovali o vlastní město.

Každá ulice, křižovatka i budova mohla být využita k obraně. Německé jednotky sice postupovaly k městu, ale samotný vstup do Varšavy se ukázal být mnohem složitější, než německé velení předpokládalo.

Přesila byla na německé straně

Proti Varšavě soustředili Němci podle uváděných údajů až 175 000 vojáků, přibližně 1 000 děl a 220 tanků, podporovaných početným letectvem. Na polské straně bylo v závěrečné fázi obrany kolem 120–124 tisíc vojáků. Poláci však měli k dispozici jen asi 64 děl a 33 tanků.

Přes německou převahu se obráncům podařilo udržet obranný perimetr kolem města. Německý plán na rychlé dobytí Varšavy tak začal selhávat a z útoku se postupně stávalo dlouhé obléhání.

Tanky před Varšavou

První německé útoky na město nebyly rozhodující. Polské jednotky dokázaly německý postup zpomalit a některé útoky odrazit. Obrana se přitom nesoustředila pouze na samotné centrum. Obranný perimetr se postupně rozšiřoval kolem města a z Varšavy se stávala obrovská obranná pozice.

Němci začali město ostřelovat. A nad Varšavou se objevila Luftwaffe.

Bombardování nebylo pouze vojenskou operací. Zasahovalo také obytné čtvrti a infrastrukturu města. Počet mrtvých a raněných mezi civilisty rychle rostl.

Přesto se obrana nezhroutila.

17. září: Varšava je v kleštích

Situace se pro Poláky dramaticky zhoršila 17. září. Toho dne vpadla do Polska z východu Sovětská armáda.

Polsko tak čelilo útoku ze dvou stran. Německá armáda postupovala ze západu, severu a jihu, zatímco ze Sovětského svazu přicházel další úder.

Varšava se ocitla stále více izolovaná. Pro obránce to znamenalo jediné: pomoc zvenčí byla stále méně pravděpodobná. Přesto město pokračovalo v boji.

Černé pondělí

Nejhorší den přišel 25. září. Německé letectvo podniklo na Varšavu rozsáhlý nálet. Bombardování doprovázela těžká dělostřelecká palba.

Jen 25. září, během jednoho z nejničivějších útoků na město, bylo na Varšavu podle uváděných údajů svrženo přibližně 560 tun trhavých bomb a dalších 72 tun zápalných pum. Desítky tisíc lidí se ukrývaly ve sklepích a krytech, zatímco nad městem hořely celé bloky domů.

Obloha nad městem byla plná německých letadel. Domy hořely, ulice se zaplňovaly troskami a počet civilních obětí dramaticky rostl.

Tento den se později zapsal do polských dějin jako „Černé pondělí“. Varšava byla ničena, ale stále se nevzdávala.

A právě v tom spočívala síla její obrany. Němci mohli město bombardovat a ostřelovat, ale jeho kapitulaci tím nedokázali vynutit okamžitě.

Každá ulice se mění v bojiště

Obrana Varšavy nebyla pouze záležitostí vojáků. Do bojů a podpory obrany se zapojily tisíce civilistů. Budovali barikády, odklízeli trosky, pomáhali raněným a zásobovali vojáky.

Významnou roli sehrál také varšavský starosta Stefan Starzyński, který prostřednictvím rozhlasu povzbuzoval obyvatele a odmítal připustit, že město už prohrálo.

Varšava se mezitím měnila. Části města byly poškozeny bombardováním a dělostřeleckou palbou. Docházelo k výpadkům zásobování a postupně se zhoršovala situace s potravinami, vodou i zdravotní péčí.

Obránci přesto drželi své pozice. Německý útok se změnil v obléhání.

Cena za dvacet dní odporu

Ztráty byly na obou stranách vysoké. Poláci během bojů o Varšavu přišli přibližně o 5–6 tisíc padlých vojáků a kolem 16 tisíc raněných. Německé ztráty se podle různých odhadů pohybovaly kolem 1 500 až 5 000 padlých a přibližně 5 000 raněných.

Ještě vyšší byla cena mezi civilisty. Podle různých odhadů zahynulo během obléhání přibližně 18–25 tisíc obyvatel Varšavy. Po kapitulaci pak odešlo do německého zajetí zhruba 100–140 tisíc polských vojáků.

28. září: Varšava kapituluje

Po téměř třech týdnech bojů už byla situace neudržitelná.

Město bylo obklíčené, zásoby docházely a pokračování bojů by znamenalo další oběti především mezi civilním obyvatelstvem.

28. září 1939 Varšava kapitulovala. Po dvaceti dnech od prvních německých útoků tak obrana hlavního města skončila. Němci město dobyli. Ale rozhodně ne tak rychle, jak původně očekávali.

Válka pro Polsko ještě nekončila

Kapitulace Varšavy znamenala zásadní německé vítězství, nikoli však okamžitý konec všech bojů v Polsku.

Ještě 5. října 1939 se odehrála bitva u Kocku, kde německé jednotky definitivně porazily poslední velkou organizovanou polskou formaci.

Polská kampaň tak skončila až začátkem října. Varšava však zůstává jejím jedním z nejsilnějších symbolů.

Město, které se odmítlo vzdát

Německá armáda dokázala v září 1939 Polsko porazit během několika týdnů. Její rychlý postup se stal jedním z prvních příkladů způsobu vedení války, který později dostal označení blitzkrieg.

Varšava ale ukázala, že rychlost německého postupu neznamenala automaticky rychlou kapitulaci každého cíle.

Hlavní město vydrželo dvacet dní pod útokem armády, která měla obrovskou převahu. A zaplatilo za to vysokou cenu.

Varšava se v září 1939 nestala jen místem jedné z prvních velkých bitev druhé světové války. Stala se symbolem polského odporu proti německé okupaci – odporu, který po její kapitulaci zdaleka neskončil.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje