Článek
Gustáv Husák byl přesvědčeným marxistou už od mladých let. V roce 1941 však zažil epizodu, která do jeho pozdějšího oficiálního životopisu příliš nezapadala. Dostal se totiž na území Sovětského svazu právě ve chvíli, kdy tam německá a slovenská vojska vedla válku proti Rudé armádě.
Na Ukrajinu neodcestoval ze své vůle. Stal se součástí zvláštní propagandistické výpravy, kterou zorganizoval slovenský ministr vnitra Alexander Mach.
„Podívejte se, co bolševici udělali“
V červnu 1941 Německo napadlo Sovětský svaz a do války se zapojil i Slovenský stát. Německá armáda postupovala Ukrajinou obrovskou rychlostí a za ustupující Rudou armádou zůstávaly stopy bojů i sovětských represí.
Alexander Mach se rozhodl situace využít. Věděl, že mezi slovenskou inteligencí existuje řada lidí sympatizujících s komunismem. Chtěl jim proto ukázat krutou realitu sovětského režimu přímo na místě a odradit je od jejich přesvědčení.
Alexander Mach
Na výpravu byli vybráni levicově orientovaní intelektuálové – vedle mladého právníka Gustáva Husáka cestovali například národohospodář Michal Falťan nebo básník Ján Poničan. Výpravu jako dozor doprovázel spisovatel Mikuláš Gacek.
Komunista v uniformě slovenské armády
Na celé události je vizuálně nejzajímavější právě Husákova uniforma. Všichni účastníci byli oblečeni do uniforem slovenské armády s rukávovým označením „TLAČ – PRESSE“, které poukazovalo na jejich novinářské a propagandistické poslání. Uniformy byly podmínkou, aby se mohli pohybovat v těsné blízkosti fronty a být součástí vojenského konvoje.
Podle pozdějšího Husákova svědectví navíc nebyla cesta dobrovolná. Údajně dostal od režimu na výběr: buď odjede na Ukrajinu, nebo skončí v internačním táboře v Ilavě. Husák tedy oblékl slovenskou uniformu a vyrazil na východ.
Cesta do Kyjeva a masové hroby
Cesta probíhala od 18. do 28. září 1941. Účastníci projížděli čerstvě obsazeným územím a dostali se až do Kyjeva. Na místě jim byla ukazována především místa spojená se sovětským terorem – masové hroby a pozůstatky lidí, které během ústupu popravily sovětské bezpečnostní orgány NKVD.
Pro slovenský režim to mělo být jasné poselství o zločinech komunismu. Alexander Mach doufal, že po návratu účastníci výpravy svůj vztah k Sovětskému svazu přehodnotí. Jenže u Husáka tento plán narazil.
Husák zůstal komunistou
Husák se po návratu odpůrcem komunismu nestal. Německou a slovenskou propagandu považoval za lživou a viděné hrůzy přisuzoval válečnému chaosu či nepřátelské manipulaci.
Jeho politické přesvědčení to neotřáslo. V následujících letech se aktivně zapojil do komunistického odboje a během Slovenského národního povstání v roce 1944 již patřil mezi jeho hlavní představitele.
Fotografie Husáka v uniformě armády Slovenského státu sice později představovala poměrně nepříjemnou a citlivou skvrnu v jeho kádrovém spise, jeho kariéru to však nezastavilo.
Na celé události je nejpozoruhodnější její historický paradox. V roce 1941 chtěl slovenský režim ukázat mladému komunistovi hrůzy bolševismu, aby ho zlomil. Husák viděl masové hroby i zničenou Ukrajinu, ale přesto komunistou zůstal.
O několik let později, v 50. letech, sám na vlastní kůži poznal represe režimu, kterému věřil, a strávil téměř desetiletí v komunistickém vězení. Ani to ho však nezlomilo. Do nejvyšší politiky se vrátil, v roce 1969 se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ a v roce 1975 prezidentem Československa.
Člověk, kterého v roce 1941 poslali na Ukrajinu poznat „realitu bolševismu“, se o tři desetiletí později stal nejvyšším představitelem téhož režimu v Československu.
Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.
Zdroje:
Michal Macháček: Gustáv Husák, Alexander Mach a cesta na Ukrajinu v září 1941, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2014.
Michal Macháček: Gustáv Husák, Vyšehrad, 2017.
Martin Lacko (ed.): Dotyky s boľševizmom. Dokumenty spravodajstva slovenskej armády 1940–1941, Bratislava, 2009.
Soudobé dějiny, 1994, č. 2–3 – studie věnované Gustávu Husákovi a jeho politické dráze.
Televizní dokument Rudí prezidenti
