Článek
Nový stát a starý územní spor
Slovenský stát vznikl 14. března 1939. Jego existence však byla od prvních dnů poznamenána územními spory se sousedy.
Maďarsko už v listopadu 1938 získalo na základě první vídeňské arbitráže rozsáhlá území jižního Slovenska a Podkarpatské Rusi. Ani nová hranice však nepřinesla klid. V polovině března 1939 Maďarsko plně obsadilo zbytek Podkarpatské Rusi a Budapešť se vzápětí rozhodla posunout své hranice ještě dále směrem na západ do nitra východního Slovenska.
Slovenská armáda byla přitom teprve ve fázi budování. Nový stát zdědil část vojenské infrastruktury a výzbroje bývalého Československa, ale jeho vznikající ozbrojené síly nebyly připraveny na rozsáhlý konflikt.
Přesto k němu během několika dnů došlo.
Maďarský útok
V noci z 22. na 23. března 1939 překročily maďarské jednotky z právě obsazené Podkarpatské Rusi hranici a zahájily postup do oblasti východního Slovenska.
Boje se soustředily především do prostoru Sobranců a Michalovců. Slovenské jednotky se po počátečním zmatku pokusily útok zastavit a na některých místech přešly do protiútoku.
Na slovenské straně se do bojů zapojily také tanky a obrněná technika. Proti nim však stála zkušenější a početnější maďarská armáda, která měla navíc výraznou převahu v dělostřelectvu i letectvu.
Bitva u Sobranců
Nejtvrdší pozemní boje probíhaly v okolí Sobranců.
Slovenské jednotky se zde pokusily maďarský postup zastavit a část pozic dokonce získaly zpět. Boje však ukázaly limity mladé slovenské armády. Její jednotky sice dokázaly klást odpor, ale neměly dostatečné síly k tomu, aby maďarské vojsko z celého obsazeného prostoru vytlačily.
Maďaři mezitím postupovali podél několika komunikací a obsazovali další obce.
Konflikt ale nebyl jen vojenskou záležitostí Slovenska a Maďarska. Nad oběma státy stál mnohem silnější hráč – Německo.
Berlín válku nechtěl
Slovensko bylo na Německu existenčně závislé a Maďarsko se rovněž snažilo svou politiku vůči Berlínu koordinovat. Adolf Hitler proto neměl zájem na tom, aby se spor změnil ve větší konflikt, který by mohl narušit jeho plány ve střední Evropě.
Německý tlak nakonec přispěl k zastavení hlavních bojových operací.
Pro Slovensko však konflikt skončil velmi nepříznivě. Jeho armáda sice v některých úsecích dokázala útočníka přibrzdit a podniknout protiútok, ale mladý stát neměl sílu vynutit si návrat k původní hranici.
A přišla další územní ztráta.
Bomby nad Spišskou Novou Vsí
Jedním z nejtragičtějších okamžiků války se stalo bombardování Spišské Nové Vsi 24. března.
Maďarské letectvo zaútočilo na letiště a vojenské cíle v prostoru města. Nálety však zasáhly také civilní objekty a vyžádaly si 13 mrtvých (6 vojáků a 7 civilistů) a desítky zraněných.
Útok se stal symbolem toho, jak rychle se konflikt mezi dvěma státy mohl přenést i mimo samotnou frontovou linii.
Slovensko přišlo o dalších 1 697 km²
Po ukončení bojů následovala jednání o hranici. Dne 4. dubna 1939 bylo v Budapešti podepsáno protokolární potvrzení nových hranic, podle něhož Slovensko odstoupilo Maďarsku 78 obcí a přibližně 1 697 km² území s více než 40 tisíci obyvateli.
Pro nový slovenský stát to byla další rána. Ještě před několika měsíci bylo toto území součástí Československa. Po první vídeňské arbitráži přišlo Slovensko o rozsáhlé oblasti na jihu a nyní ztratilo další pruh území na východě.
Kolik vojáků padlo?
Přesné ztráty se podle jednotlivých pramenů mírně liší, stejně jako údaje o nasazených silách.
Slovenská armáda měla v oblasti k dispozici řádově několik desítek tisíc mužů, ale přímo do bojů nebyla nasazena celá její síla. Maďarsko mohlo proti Slovensku postupně nasadit početnější síly podporované dělostřelectvem, letectvem a obrněnou technikou.
Slovenské ztráty se obvykle uvádějí kolem 22 padlých, 36 raněných a několika desítek zajatých. Maďarské ztráty byly rovněž relativně nízké vzhledem k rozsahu bojů – uvádí se přibližně 8 padlých a několik desítek raněných.
Nešlo tedy o dlouhou opotřebovací válku. Boje trvaly jen několik dní a skončily dříve, než mohly přerůst v rozsáhlejší střet.
Největší paradox přišel o dva roky později
A právě tady začíná nejzajímavější část celého příběhu. V březnu 1939 proti sobě Slováci a Maďaři bojovali na společné hranici. O dva roky později se jejich vojáci ocitli na stejné straně fronty.
Po německém útoku na Sovětský svaz 22. června 1941 se do války proti SSSR zapojilo také Slovensko a Maďarsko.
Slovenská armáda vyslala na východní frontu své jednotky, které postupovaly po boku Wehrmachtu přes území dnešní Ukrajiny. Maďarsko rovněž vyslalo své vojáky proti Sovětskému svazu a později nasadilo na východní frontě rozsáhlé síly.
Vojáci, kteří ještě v roce 1939 bojovali proti sobě u Sobranců, tak v roce 1941 stáli na stejné straně proti Rudé armádě.
Jejich územní spor tím samozřejmě nezmizel. Slovensko a Maďarsko zůstávaly rivaly a jejich vztahy byly během války velmi komplikované. Spojovalo je však členství v táboře Osy a především společný boj proti Sovětskému svazu.
Válka, která trvala jen několik dní
Slovensko-maďarská válka skončila stejně rychle, jako začala.
Pro Maďarsko znamenala další posun hranice a potvrzení jeho územních ambicí. Pro Slovensko byla připomínkou toho, jak slabá byla pozice nového státu, který vznikl jen několik dní před vypuknutím konfliktu.
A její největší paradox přišel až později. V březnu 1939 na sebe Slováci a Maďaři stříleli. V červnu 1941 už jejich vojáci postupovali stejným směrem – proti Sovětskému svazu.
Krátká válka na východním Slovensku tak nebyla jen epizodou několika březnových dnů. Ukazuje, jak rychle se ve střední Evropě mezi lety 1939 a 1941 měnily hranice, spojenectví i samotní nepřátelé.
Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.
Zdroje
Ústav pamäti národa – Slovensko-maďarský konflikt 1939
Vojenský historický ústav Bratislava – Slovensko-maďarská vojna 1939
Vojenské dějiny Slovenska
Encyclopaedia Britannica / World War II
Wikipedia – Slovak–Hungarian War
Charles K. Kliment, Vladimír Francev – Slovenská armáda 1939–1945
Martin Lacko – Slovenská republika 1939–1945
István Romsics – Hungary in the Twentieth Century
