Článek
Po Hitlerově projevu vypuklo povstání
Napětí v československém pohraničí prudce vzrostlo po projevu Adolfa Hitlera 12. září 1938. Ještě během noci propukly v řadě německy mluvících oblastí Československa nepokoje.
Následující den se demonstrace a výtržnosti na některých místech změnily v ozbrojené útoky. Terčem se staly četnické stanice, policejní služebny, celní úřady i další symboly československé státní moci.
Jedním z míst, kde situace přerostla v otevřený ozbrojený střet, byl Habersbirk, dnešní Habartov na Sokolovsku.
Čtyři četníci proti přesile
Na místní četnické stanici sloužili praporčík Jan Koukol, štábní strážmistr Jan Pardus, strážmistr Antonín Křepela a strážmistr Matěj Příbek. Habersbirk měl převážně německé obyvatelstvo a Henleinova Sudetoněmecká strana zde měla značnou podporu.
Dopoledne začali ke stanici přicházet ozbrojení příslušníci ordnerů (Freiwilliger Schutzdienst – FS) a přívrženci SdP. (Sudetoněmecký Freikorps vznikl oficiálně až o několik dní později v Německu.) Četníci se nejprve pokusili situaci uklidnit jednáním. Do budovy však pronikali další lidé a mezi oběma stranami vypukla potyčka.
Pak zazněly výstřely. Velitel stanice Jan Koukol byl během střetu smrtelně zasažen. Podle dochovaných svědectví byl zastřelen vlastní puškou, kterou mu předtím povstalci odebrali. Na straně útočníků zahynul také Otto Plass, jeden z místních předáků.
Stanice pod palbou
Zbývající četníci se stáhli do budovy a začali se bránit. Povstalci měli výraznou početní převahu, ale četnickou stanici se jim nepodařilo okamžitě obsadit. Obránci byli ozbrojeni puškami a jejich odpor držel útočníky v odstupu.
Následovalo téměř dvouhodinové obléhání. Situace se postupně vyhrotila natolik, že nebyli ohroženi pouze četníci uvnitř stanice. V nebezpečí se ocitly také jejich rodiny. Povstalci zajali manželku štábního strážmistra Parduse, Růženu Pardusovou, kterou zmlátili a vyhrožovali její zabitím, čímž si jako s pomocí živého štítu nakonec podle dochovaných svědectví vynutili kapitulaci obránců.
Ani tím ale střet neskončil.
Četník byl po kapitulaci zabit
Po opuštění stanice byl Antonín Křepela postřelen a povstalci ho následně podle svědectví ubili k smrti. Těžce zraněn a lynčován byl i Jan Pardus, kterého před jistou smrtí zachránil až zásah místního německého lékaře MUDr. Zettla a následný příjezd posil.
Dobová fotografie četníků
Z četnické stanice tak přežili pouze dva její původní obránci – Jan Pardus a Matěj Příbek. Mezitím už se československé úřady snažily do Habartova vyslat posily.
Do Habartova přijíždějí posily
Z Falknova, dnešního Sokolova, a okolí vyrazil četnický pohotovostní oddíl.
Jeho příjezd znamenal další ozbrojený střet s povstalci. Do zásahu se zapojili také dva četníci na zkoušku, Vladimír Černý a Stanislav Roubal. Oba během boje zahynuli.
Po příchodu posil se československým bezpečnostním složkám podařilo povstalce zatlačit a Habartov znovu dostat pod kontrolu.
Osm mrtvých
Bilance střetu byla mimořádně krvavá.
Na československé straně padli:
•Jan Koukol, praporčík a velitel četnické stanice
•Antonín Křepela, strážmistr
•Vladimír Černý, četník na zkoušku
•Stanislav Roubal, četník na zkoušku
Na straně sudetoněmeckých povstalců byli hlášeni rovněž čtyři mrtví, mezi nimi Otto Plass.
Přesný počet povstaleckých ztrát však není zcela jistý. Některé prameny upozorňují, že část raněných nebo mrtvých mohli jejich spolubojovníci z místa odnést.
Jisté je, že Habartov patřil k nejkrvavějším střetům prvních dnů sudetoněmeckého povstání.
Nebyla to už demonstrace
Habartov ukázal, jak rychle se mohl politický konflikt změnit v ozbrojené násilí.
Po Hitlerově projevu se v československém pohraničí začaly organizovat ozbrojené skupiny z řad pořadatelské služby FS a státní moc se v některých obcích dostala pod přímý útok.
V Habartově už nešlo o demonstraci ani o pouliční výtržnost. Čtyři českoslovenští četníci zde během jediného dne přišli o život. Do Mnichovské dohody přitom zbývalo ještě více než dva týdny.
Československé pohraničí se už ale ocitlo na hranici otevřeného ozbrojeného konfliktu. Habartov se stal jedním z míst, kde bylo jasně vidět, že krize roku 1938 už není pouze diplomatickým sporem o německou menšinu.
V některých částech Československa už skutečně probíhal ozbrojený boj.
Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.
Zdroje:
Vojenský historický ústav Praha
Ústav pro studium totalitních režimů
Karlovarský kraj – historie Habartova a události roku 1938
Český rozhlas – Sudetoněmecké povstání v září 1938
Jesenicko 1938 – dokumentace událostí září 1938
Zaniklé obce – Habartov / Habersbirk
Encyklopedie českých dějin
Wikipedia – Sudetoněmecké povstání 1938
