Článek
Slovensko vstoupilo do války
Když německá armáda 22. června 1941 zahájila operaci Barbarossa, otevřela se největší fronta druhé světové války. Wehrmacht a jeho spojenci zaútočili na Sovětský svaz od Baltu až po Černé moře.
Po jejich boku se postupně ocitly také armády německých spojenců. Jedním z nich bylo Slovensko.
Slovenská republika se k válce proti Sovětskému svazu připojila 22. června 1941. Rozhodnutí učinila vláda bez předchozího souhlasu Slovenského sněmu. Už o dva dny později překročila sovětské hranice první slovenská bojová formace – přibližně 2 000 mužů silná Rychlá skupina. Za ní měl postupovat slovenský armádní sbor s přibližně 50 000 muži.
Nebyla to tedy pouze symbolická účast. Slovenská armáda se skutečně vydala do války po boku nacistického Německa.
Rychlá skupina vyráží na východ
V čele Rychlé skupiny stál plukovník generálního štábu Rudolf Pilfousek. Jednotka byla sestavena tak, aby dokázala držet tempo s německými mobilními svazy.
Měla tanky, protitankové kanony, obrněná vozidla, motocykly, nákladní automobily a motorizované dělostřelectvo. Jenže právě rychlost německého postupu začala odhalovat první slabiny.
Slovenská armáda nebyla materiálně připravena na dlouhé tažení v takovém tempu. Technika se porouchávala a část vozidel musela zůstat za postupujícími jednotkami. Problém nebyl pouze v jednotlivých poruchách. Slovenské jednotky byly při přesunech výrazně pomalejší než německé mechanizované formace.
Přesto Rychlá skupina postupovala dál.
Sambor: zastávka před další cestou
Po prvních bojích a rychlém postupu přes východní Polsko dorazily slovenské jednotky do prostoru Samboru, dnešního Sambiru na západní Ukrajině.
Pro vojáky to byla důležitá zastávka. Jednotka potřebovala doplnit zásoby, opravit techniku a připravit se na další pochod. Zároveň však nebylo pochyb o tom, co bude následovat.
Východ. Sambor ležel na cestě k Lvovu a dál do nitra Ukrajiny. Slovenské velení proto připravovalo další postup.
V prvních červencových dnech se slovenské síly soustřeďovaly v prostoru Dobromil–Chyriv–Starý Sambor, přičemž Rychlá skupina měla zůstat v Samboru.
Nebyl to konec prvního úseku tažení. Byla to pouze přestávka před dalším pochodem.
Z Rychlé skupiny je Rychlá brigáda
Právě v této fázi došlo k reorganizaci jednotky. 8. července 1941 byla Rychlá skupina přejmenována na Rychlou brigádu. Velitelem zůstal Rudolf Pilfousek. Jednotka se zároveň postupně posilovala.
Dne 10. července k ní byl přidělen celý motorizovaný dělostřelecký pluk 11 pod velením majora Jána Kalla. Tím se výrazně zvýšila její palebná síla.
Rychlá brigáda tak nebyla pouze průzkumnou nebo symbolickou jednotkou.
Měla skutečně bojovat. A její cesta ze Samboru vedla dál na východ.
Směr Lvov, Tarnopol a Ukrajina
Slovenská brigáda pokračovala přes západní Ukrajinu.
Postupovala přes Lvov a Tarnopol, následně se přesouvala stále hlouběji do sovětského území. Vojáci postupovali v závěsu za německými jednotkami, které se během prvních týdnů Barbarossy hnaly vpřed. Rudá armáda ustupovala.
Německé armády však postupovaly tak rychle, že se začaly projevovat také problémy na jejich vlastních zásobovacích trasách. Pro Slovenské jednotky to znamenalo další komplikace.
A především se ukázalo, že válka nebude krátkou demonstrací síly. Pro slovenské vojáky se cesta na východ začínala měnit v dlouhé bojové nasazení.
Před Lipovcem už nešlo o demonstraci
V polovině července se Rychlá brigáda přesunula dál na východ. 19. července ji v prostoru Gorodoku navštívili slovenský ministr národní obrany generál Ferdinand Čatloš a ministr vnitra Alexander Mach. Na místě je doprovázel právě Pilfousek.
O několik dní později už slovenské jednotky čekala skutečná zkouška.
Směřovaly k Lipovci. Slovenský předvoj narazil 22. července 1941 na sovětské jednotky západně od města. Tentokrát už nešlo o rychlý pochod za ustupující Rudou armádou.
Sověti se připravili k obraně. A Slovákům začal jeden z nejtvrdších bojů jejich východního tažení.
Lipovec: první krvavá lekce
Slovenské jednotky zaútočily na sovětské pozice, přičemž do bojů se poprvé ve větší míře zapojilo také slovenské dělostřelectvo. Motorizovaný dělostřelecký oddíl I/11 zaujal postavení přibližně pět kilometrů západně od Lipovce.
Situace se však během dne začala komplikovat.
Slovenští vojáci během tažení na východní frontě
Slovenské jednotky se dostaly pod silný sovětský protiútok. Německé jednotky, jejichž příchod měl situaci stabilizovat, nebyly v rozhodující chvíli ještě na místě.
Rychlá brigáda se nakonec musela stáhnout. A cena byla vysoká.
Podle oficiálních slovenských hlášení měla brigáda u Lipovce 75 padlých, 167 raněných, 2 zajaté a 17 nezvěstných. Šlo o nejvyšší počet slovenských padlých během jediného dne na východní frontě v celém období bojového nasazení slovenských vojsk.
Německá vojenská mise přitom uváděla poněkud odlišná čísla – 63 mrtvých, 164 raněných a 17 nezvěstných. Rozdíly vyplývají z různých hlášení a způsobu evidence ztrát.
Bitva ukázala něco podstatného. Slovenská armáda sice dokázala bojovat po boku Wehrmachtu, ale její jednotky měly vážné problémy s technickým vybavením, přesuny i koordinací s německými silami.
(Podrobný průběh bitvy u Lipovce jsem popsal v samostatném článku: Zde.)
Sambor jako začátek cesty
Sambor může v obrovském příběhu operace Barbarossa působit jako malá epizoda.
Ve skutečnosti ale dobře ukazuje, jak se slovenská účast ve válce proti Sovětskému svazu postupně měnila. 22. června 1941 Slovensko vstoupilo do války proti SSSR.
24. června překročila první slovenská bojová formace hranice Sovětského svazu. V prvních červencových dnech se slovenské jednotky soustředily v prostoru Samboru.
Následovala reorganizace Rychlé skupiny na Rychlou brigádu a další postup přes Lvov a Tarnopol.
A 22. července přišel Lipovec. Tam už slovenská armáda nebojovala pouze jako spojenec Německa na mapě. Její vojáci skutečně bojovali a umírali v Hitlerově válce proti Sovětskému svazu.
Zastávka, po které následoval front
Sambor byl jen jedním bodem na dlouhé cestě. Za ním následovaly další stovky kilometrů, další boje a další slovenské jednotky vysílané na východní frontu.
Z politického rozhodnutí z 22. června se během jediného měsíce stala krvavá realita.
Slovensko se připojilo k německému tažení a jeho vojáci vyrazili hluboko na východ. Sambor byl jednou z prvních zastávek této cesty. Lipovec pak ukázal její skutečnou cenu.
Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.
Zdroje
- Ústav pamäti národa (ÚPN) – Padlí, zomrelí a zabití slovenskí vojaci v priebehu protisovietskeho ťaženia (jún 1941 – august 1944).
- Vojenský historický ústav Bratislava – studie a materiály k Rychlé skupině a Rychlé brigádě.
- Vojenská história – studie o slovenském tažení a bitvě u Lipovce, včetně německých a slovenských hlášení o ztrátách.
- Vojenský historický ústav Bratislava – eBadateľňa – archivní fotografie Rychlé brigády, jejího dělostřelectva a přesunu k Lipovci.
- Jozef Bystrický: Ťaženie slovenskej armády proti ZSSR v roku 1941.
- Charles K. Kliment, Vladimír Francev: Slovenská armáda 1939–1945.
- Encyclopaedia Britannica / Wikipedia – základní chronologie operace Barbarossa a slovenské účasti.
