Muž, který tvrdil, že zajal 10 000 Sovětů. Jak si Kurt Meyer během Barbarossy vybudoval svou pověst

Kdo byl Kurt Meyer?

Kurt Meyer (1910–1961) patřil mezi nejznámější důstojníky Waffen-SS. Do SS vstoupil ještě před druhou světovou válkou a bojoval během tažení v Polsku, Francii i na Balkáně. Díky agresivnímu stylu velení, odvaze a ochotě vést své vojáky z první linie si vysloužil přezdívku „Panzer Meyer“.

V létě roku 1941 velel průzkumnému praporu elitní divize Leibstandarte SS Adolf Hitler. Úkolem této jednotky nebylo vést klasické frontální útoky, ale pronikat hluboko před hlavní síly, obsazovat mosty a důležité křižovatky, narušovat ústup nepřítele a získávat cenné zpravodajské informace.

Jeho prapor měl přibližně 800 až 1 000 mužů. Šlo tedy o jednotku velikosti praporu, nikoliv pluku nebo divize. Právě tato skutečnost je důležitá pro pochopení jeho pozdějšího tvrzení o deseti tisících zajatých Sovětech.

Barbarossa přinesla Němcům jedno vítězství za druhým

Dne 22. června 1941 zahájilo nacistické Německo operaci Barbarossa – největší invazi v dějinách lidstva. Na území Sovětského svazu vpadly více než tři miliony německých vojáků podporovaných stovkami tisíc spojenců z Rumunska, Maďarska, Slovenska, Finska i Itálie.

Na jižním úseku fronty útočila Skupina armád Jih pod velením polního maršála Gerda von Rundstedta. Jejím cílem bylo obsazení Ukrajiny, ovládnutí jejího průmyslu a zemědělství a pozdější postup ke Kavkazu.

Součástí této armádní skupiny byla i elitní divize Leibstandarte SS Adolf Hitler, jejíž průzkumný prapor vedl právě Kurt Meyer. Právě během těchto bojů začala vznikat jeho pověst.

Cesta k obklíčení u Umaně

Na přelomu července a srpna 1941 se německým jednotkám podařilo uzavřít jedno z prvních velkých obklíčení celé války u ukrajinského města Umaň.

Na německé straně se operace účastnila především 1. tanková skupina generála Ewalda von Kleista, podporovaná 17. armádou generála Carla-Heinricha von Stülpnagela a dalšími jednotkami Skupiny armád Jih.

Proti nim stála především 6. armáda generálporučíka Ivana Muzyčenka a 12. armáda generálmajora Pavla Ponedělina, které se po předchozích porážkách snažily ustoupit na východ.

Německé tankové průlomy však jejich ústup odřízly a kolem obou armád se uzavřel obrovský kotel.

Katastrofa Rudé armády

Obklíčené sovětské jednotky se několik dní pokoušely prorazit. Němci ovládali silnice, mosty i důležité komunikace. Luftwaffe neustále bombardovala ustupující kolony a německé dělostřelectvo rozbíjelo každý větší pokus o průlom. Po několika dnech se odpor definitivně zhroutil.

Historici dnes odhadují, že během bitvy u Umaně padlo do německého zajetí přibližně 100 000 až 103 000 sovětských vojáků. Další tisíce byly zabity nebo zraněny. Šlo o jednu z největších katastrof Rudé armády v prvních měsících války.

Opravdu jeho prapor zajal 10 000 vojáků?

Právě zde vznikl příběh, který Kurta Meyera proslavil. Ve svých poválečných pamětech Grenadiere napsal, že jeho průzkumný prapor převzal přibližně 10 000 sovětských zajatců.

Toto tvrzení bývá často špatně vykládáno. Neznamená totiž, že necelá tisícovka příslušníků Waffen-SS sama porazila desetitisícovou armádu.

Ve skutečnosti šlo o závěrečnou fázi obrovské obkličovací operace. Sovětské 6. a 12. armáda byly už předtím rozdrceny několika německými armádami. Meyerův prapor patřil mezi jednotky, které jako první dorazily do prostoru kapitulace, odzbrojovaly vzdávající se vojáky a organizovaly jejich odsun do zajateckých táborů.

Jinými slovy – Meyerův prapor deset tisíc Sovětů vlastními silami neporazil. Převzal je do zajetí poté, co byli obklíčeni a donuceni ke kapitulaci mnohem většími německými silami.

Samotné číslo 10 000 navíc pochází výhradně z Meyerových pamětí. Nezávislé německé ani sovětské dokumenty jej nedokážou jednoznačně potvrdit, a většina historiků jej proto považuje spíše za autorův odhad než přesně doložený údaj.

Velitel, který šel vždy v čele

Jednu věc mu však neupírají ani jeho kritici. Kurt Meyer patřil mezi velitele, kteří vedli své jednotky přímo z první linie. Osobně řídil průzkumné akce, pohyboval se pod nepřátelskou palbou a často riskoval více než většina ostatních důstojníků.

Jeho průzkumný prapor opakovaně pronikal hluboko za sovětské linie, obsazoval mosty dříve, než je obránci stačili vyhodit do povětří, a odřezával ustupující jednotky.

Právě díky těmto úspěchům se z něj stal jeden z nejznámějších velitelů Waffen-SS a později získal Rytířský kříž Železného kříže s dubovými ratolestmi a meči, jedno z nejvyšších německých vyznamenání.

Začátek legendy i cesta před soud

Události u Umaně představovaly začátek Meyerovy vojenské slávy. Z velitele průzkumného praporu se stal jeden z nejznámějších důstojníků Waffen-SS a jeho jméno se začalo pravidelně objevovat v německé propagandě.

Jeho kariéra pokračovala i v dalších letech války. V roce 1944 velel 12. tankové divizi SS Hitlerjugend, která bojovala proti Spojencům v Normandii. Přestože byla považována za jednu z nejtvrdších německých jednotek, její příslušníci se dopustili také válečných zločinů.

Po skončení války byl Kurt Meyer zatčen a postaven před kanadský vojenský soud. V prosinci 1945 byl uznán vinným z odpovědnosti za vraždy kanadských válečných zajatců spáchané příslušníky jeho divize během bojů v Normandii.

Soud jej odsoudil k trestu smrti, který byl později změněn na doživotní vězení. Nakonec si odpykal necelých deset let a v roce 1954 byl propuštěn.

Po návratu na svobodu se stal jednou z nejvýraznějších osobností organizace HIAG, sdružení bývalých příslušníků Waffen-SS, které usilovalo o rehabilitaci veteránů SS a snažilo se zlepšit obraz Waffen-SS v poválečném Německu. Právě tehdy vydal své paměti Grenadiere, z nichž pochází i známé tvrzení o převzetí 10 000 sovětských zajatců u Umaně.

Mezi vojenským úspěchem a propagandou

Příběh Kurta Meyera dodnes vyvolává rozpory. Z vojenského hlediska byl bezpochyby schopným a odvážným velitelem, který si získal respekt svých podřízených. Zároveň však zůstává odsouzeným válečným zločincem a jeho vzpomínky je nutné číst kriticky.

Tvrzení o 10 000 zajatých Sovětech nelze nezávisle potvrdit. Jisté však je, že bitva u Umaně patřila k největším německým vítězstvím prvního roku války a vedla k zajetí více než sta tisíc vojáků Rudé armády.

Meyerův prapor byl součástí tohoto úspěchu, nikoliv jeho jediným strůjcem. Právě proto je důležité oddělovat historicky doložená fakta od legend, které si mnozí němečtí velitelé po válce pomáhali vytvářet.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje