Nejčernější den slovenské armády. Během dne padly do sovětského zajetí tisíce slovenských vojáků

Od triumfů až ke katastrofě

Když Slovenský stát 23. června 1941 vstoupil do války proti Sovětskému svazu po boku nacistického Německa, málokdo očekával, že o dva roky později bude jeho nejbojeschopnější jednotka prakticky zničena.

Slovenská Rychlá divize, později přejmenovaná na 1. pěší divizi, patřila k nejlépe vycvičeným útvarům slovenské armády. Bojovala u Lipovce, účastnila se umaněnské operace, postoupila až k Rostovu na Donu a během německé letní ofenzivy roku 1942 pronikla společně s Wehrmachtem až na Kavkaz.

Ještě v létě 1942 se zdálo, že vítězství Německa je jen otázkou času. Pak ale přišel Stalingrad.

Po zničení německé 6. armády musel Wehrmacht ustupovat po celé jižní frontě. Slovenské jednotky se spolu s Němci stahovaly z Kavkazu přes Donbas až na jižní Ukrajinu. Neustálé ústupy, ztráty, nedostatek techniky i klesající morálka začaly divizi postupně rozkládat.

Divize, která už nebyla stejná

V létě 1943 byla Rychlá divize reorganizována na 1. pěší divizi pod velením brigádního generála Štefana Jurecha.

Na papíře měla kolem 8 000 až 9 000 mužů, skutečný stav byl ale podstatně nižší. Jednotce chyběla moderní protitanková výzbroj, motorová vozidla i dostatek dělostřelectva. Morálku navíc oslabovaly stále častější dezerce a přeběhnutí slovenských vojáků k Rudé armádě.

Německé velení přesto divizi nasadilo do obrany na jižní Ukrajině v prostoru mezi Melitopolem, Kachovkou a dolním tokem Dněpru.

Sovětská ofenziva

Na podzim 1943 zahájil 4. ukrajinský front generála Fjodora Tolbuchina rozsáhlou ofenzivu s cílem prolomit německou obranu na řece Dněpr a odříznout jednotky ustupující z Krymu. Německá obrana se začala rychle hroutit.

Slovenská divize dostala rozkaz přesunout se na nové postavení. Když se však v noci z 29. na 30. října 1943 přesouvala, sovětské tankové a jezdecké jednotky už pronikly hluboko do jejího týlu.

Slováci se ocitli téměř bez spojení, bez podpory německých jednotek a prakticky bez možnosti organizovaného ústupu.

Nejčernější den slovenské armády

Ráno 30. října 1943 se obrana definitivně zhroutila. Sovětské jednotky obklíčily velkou část slovenské divize a během několika hodin zajaly více než 2 000 slovenských vojáků a přibližně 50 důstojníků.

Další desítky vojáků padly při pokusech o odpor nebo únik. Ztracena byla také většina těžkých zbraní, automobilů, děl i zásob.

Nikdy předtím ani potom neutrpěla slovenská armáda během jediného dne tak vysoké ztráty.

Ze zajatců se stali českoslovenští vojáci

Pro mnoho zajatých Slováků válka neskončila v sovětských zajateckých táborech.

Sovětské velení jim nabídlo možnost vstoupit do vznikajícího 1. československého armádního sboru v SSSR pod velením Ludvíka Svobody.

Tisíce bývalých příslušníků slovenské armády této nabídky využily.

Později bojovali například v karpatsko-dukelské operaci, při osvobozování Slovenska nebo se zapojili do Slovenského národního povstání.

Paradoxně tak mnoho mužů, kteří začínali válku jako spojenci Německa, ji dokončilo v československé uniformě po boku Rudé armády.

Konec slovenské armády na východní frontě

Katastrofa z 30. října znamenala definitivní konec slovenské divize jako bojeschopného útvaru. Zbytky jednotky byly staženy do týlu a později přesunuty na Slovensko.

Německé velení už slovenským jednotkám příliš nedůvěřovalo. Počet dezercí narůstal a jejich bojová hodnota byla považována za minimální.

O necelý rok později, během Slovenského národního povstání, se část bývalých příslušníků slovenské armády obrátila přímo proti Němcům.

Zapomenutá tragédie

Katastrofy rumunských nebo italských armád u Stalingradu jsou dobře známé. Málokdo si ale uvědomuje, že také slovenská armáda zažila svůj vlastní katastrofický den.

30. října 1943 přišla během několika hodin o více než dva tisíce mužů a fakticky tím skončilo její bojové působení na východní frontě.

Je to jedna z nejméně známých, ale zároveň nejtragičtějších kapitol slovenských vojenských dějin druhé světové války.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje