Německý generál Otto Wöhler: Pokus zastavit s Maďary Rudou armádu v Transylvánii 1944

Rumunsko změnilo stranu a fronta se zhroutila

V létě 1944 se německá armáda na východní frontě dostávala do stále obtížnější situace. Rudá armáda postupovala na západ a německé jednotky ztrácely rozsáhlá území. Zásadní změna přišla také na Balkáně, kde Německo přišlo o jednoho ze svých nejdůležitějších spojenců.

Dne 23. srpna 1944 došlo v Rumunsku k převratu. Král Michal I. podpořil odstranění maršála Iona Antonesca a nová vláda začala usilovat o ukončení spojenectví s nacistickým Německem. Rumunsko přešlo na stranu Spojenců a 25. srpna vyhlásilo Německu válku. Dne 7. září vyhlásilo válku také Maďarsku.

Pro německé velení to byla vážná rána. Rumunské území představovalo důležitou součást obrany jihovýchodního úseku fronty a nacházela se zde také ropná pole u Ploiești, jejichž produkce byla pro německou válečnou ekonomiku mimořádně důležitá.

Změna rumunské strany zároveň otevřela Rudé armádě cestu do jihovýchodní Evropy. Německé jednotky se musely stahovat a současně čelit armádě, která ještě nedávno bojovala po jejich boku.

Dalším problémem byla Transylvánie. Její severní část připadla v roce 1940 Maďarsku na základě druhé vídeňské arbitráže. Rumunsko nyní usilovalo o obnovení předválečných hranic, zatímco maďarské vedení se snažilo územní zisky udržet.

Na podzim 1944 se tak v jednom prostoru střetly nejen vojenské zájmy, ale také soupeřící územní nároky. Boje o Transylvánii měly rozhodnout, zda se sovětské a rumunské jednotky dokážou rychle dostat směrem k maďarským hranicím.

Otto Wöhler a obrana Transylvánie

Německé jednotky v oblasti podléhaly velení německé 8. armády, které velel generál pěchoty Otto Wöhler. Jeho armáda se podílela na obraně severní Transylvánie společně s maďarskou 2. armádou.

Maďarské síly vedl generálplukovník Lajos Veress. Jeho jednotky měly zastavit postup protivníka a udržet důležité komunikace vedoucí směrem ke Kluži. Situaci komplikoval nedostatek času na přípravu obrany i skutečnost, že část maďarských jednotek byla vyčerpaná předchozími boji.

Významným bodem se stala Turda, město ležící jižně od Kluže. Procházely jím důležité dopravní směry a okolní terén nabízel možnosti k vybudování obranných postavení.

Pokud by sovětské a rumunské jednotky Turdu rychle obsadily, mohly pokračovat na sever a ohrozit Kluž, významné centrum Transylvánie. Německé a maďarské velení proto potřebovalo nepřátelský postup zpomalit a získat čas k vytvoření nové obranné linie.

Bitva o Turdu začala 5. září 1944 a trvala až do 8. října. Proti německým a maďarským jednotkám stály síly sovětského 2. ukrajinského frontu pod velením maršála Rodiona Malinovského a rumunské 4. armády generála Gheorghe Avramesca.

První útoky: Maďaři se snaží udržet pozice

Maďarské velení se nejprve pokusilo postup protivníka zastavit jižně od Turdy. Situace se však rychle zhoršovala. Sovětské síly postupovaly přes jižní Karpaty a hrozilo, že maďarské jednotky budou odříznuty od hlavních sil.

Dne 10. září proto maďarské velení nařídilo přechod do obrany. Původní plán se změnil v pokus udržet přístupy k Turdě a zabránit průlomu směrem ke Kluži.

V polovině září začaly sovětské a rumunské jednotky útočit na maďarská postavení. Dne 13. září se sovětské obrněné jednotky střetly s obránci v prostoru předmostí u Turdy. Maďarská protitanková děla zasáhla první sovětské tanky a do boje se zapojily také další protitankové prostředky.

Následující den však sovětské a rumunské jednotky pronikly do části obrany a dostaly se až na okraj města. Maďarské velení reagovalo protiútokem, který pomohl situaci stabilizovat.

Obrana přesto zůstávala křehká. Maďarská 25. pěší divize neměla v prostoru Turdy všechny své jednotky a obránci museli pokrývat důležité úseky s omezenými silami.

Sovětské a rumunské jednotky měly možnost pokračovat v útocích a přisunovat další síly. Boje se tak změnily v sérii střetů o jednotlivé pozice. Každý získaný úsek terénu mohl být během krátké doby znovu napaden.

Útočná děla Zrínyi II a maďarské protiútoky

Dne 19. září se maďarské velení pokusilo převzít iniciativu. Do útoku vyrazila 25. pěší divize podporovaná útočnými děly Zrínyi II z 10. útočného dělostřeleckého praporu.

Zrínyi II byla maďarská samohybná zbraň určená především k podpoře pěchoty a ničení obranných postavení. V bojích o Turdu představovala důležitou podporu jednotek, které se snažily získat zpět ztracené pozice.

Maďarům se podařilo dosáhnout místních úspěchů, sovětské jednotky ale nadále držely důležitá postavení. Protiútok nepřinesl rozhodující průlom a obě strany pokračovaly v přípravách na další střet.

Dne 22. září přešly sovětské a rumunské síly do rozsáhlého útoku. Zapojily několik divizí, tankovou brigádu a rumunské obrněné jednotky. Jejich cílem bylo prolomit maďarskou obranu a otevřít cestu směrem ke Kluži.

Maďarská 2. obrněná divize se pokusila postup zastavit. Podle vojenských přehledů měla k dispozici přibližně 57 tanků. Ani tato síla však nedokázala útok zvrátit. Maďarská armáda utrpěla 22. září více než tisíc ztrát, přičemž tento údaj zahrnuje padlé, raněné i nezvěstné.

Obrana se dostávala do kritické situace. Německé velení potřebovalo nasadit další síly, jinak hrozilo, že se fronta zhroutí.

Německá 23. tanková divize vyráží do protiútoku

Dne 23. září dorazila do prostoru Turdy německá 23. tanková divize pod velením generálporučíka Josefa von Radowitze. Jejím úkolem bylo pomoci vyčerpaným maďarským obrněným jednotkám a pokusit se zastavit sovětsko-rumunský postup.

Německá divize zahájila protiútok, který však nedokázal situaci rozhodujícím způsobem zvrátit. Sovětské a rumunské jednotky pokračovaly v odporu a 23. tanková divize sama utrpěla značné ztráty. Podle některých vojenských přehledů přišla o více než třetinu své pěchoty.

Německé obrněné posily pomohly udržet obranu na některých úsecích, ale nemohly nahradit nedostatek pěchoty ani zastavit všechny útoky. Situace se navíc zhoršovala na dalších částech fronty, kde německé velení potřebovalo nasazovat omezené rezervy.

Turda se tak stala součástí širšího boje o udržení Transylvánie. Německé a maďarské jednotky se snažily získat čas, zatímco sovětské a rumunské síly pokračovaly v tlaku.

Cesta ke Kluži se otevírá

Na přelomu září a října se situace obránců dále zhoršovala. Sovětské a rumunské jednotky rozšiřovaly své pozice a ohrožovaly důležité komunikace v okolí Turdy.

Dne 30. září obsadily rumunské jednotky Tordatúr, čímž přerušily důležitou silnici směrem ke Kluži. Současně se útočníkům podařilo rozšířit předmostí východně od Turdy. Maďarské velení muselo opustit některé pozice jižně od řeky Aranyos a obranná linie se postupně stahovala.

Dne 2. října zahájily sovětské a rumunské jednotky další útok po dělostřelecké přípravě. Útočníci postupovali z několika směrů a rumunské jednotky se přibližovaly k městu také z jihu.

Dne 4. října se jim podařilo proniknout dalšími částmi obrany. Hrozilo obklíčení maďarských jednotek, a proto obránci Turdu opustili. Boje pokračovaly v okolí města, zatímco německé a maďarské velení se snažilo vytvořit nové obranné pozice na severu.

Dne 8. října dostala maďarská 2. armáda rozkaz k ústupu. Tím bitva o Turdu skončila.

Taktický odpor, strategický ústup

Bitva o Turdu patřila k nejvýznamnějším střetům v Transylvánii na podzim 1944. Maďarské jednotky dokázaly opakovaně podnikat protiútoky a německá 23. tanková divize zasáhla ve chvíli, kdy hrozil průlom. Přesto se obráncům nepodařilo Turdu dlouhodobě udržet.

Otto Wöhler velel německé 8. armádě, která se podílela na obraně oblasti. Konkrétní protiútok z 23. září však vedla 23. tanková divize generála Josefa von Radowitze. Na maďarské straně nesl hlavní odpovědnost za obranu generál Lajos Veress a jeho 2. armáda.

Po přechodu Rumunska na stranu Spojenců se strategická situace Německa výrazně zhoršila. Rudá armáda mohla pokračovat v postupu do střední Evropy a německé velení muselo rozdělovat své omezené síly mezi stále více ohrožených úseků fronty.

Turda nakonec padla. Německé a maďarské jednotky sice dokázaly postup protivníka na čas zpomalit, ale nemohly změnit celkový vývoj války. Transylvánie se postupně dostávala pod kontrolu sovětských a rumunských sil a boje se přesouvaly směrem k Maďarsku.

Bitva o Turdu tak nebyla příběhem rozhodujícího vítězství, ale tvrdého obranného boje v okamžiku, kdy se dosavadní spojenectví rozpadala a fronta se rychle posouvala na západ. Němečtí a maďarští vojáci dokázali klást odpor více než měsíc, avšak jejich úsilí nezabránilo ztrátě Transylvánie.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje