Rodák z Děčína se stal postrachem nepřátelských pilotů. Julius Arigi, letecké eso Rakouska-Uherska

Od pevnostního dělostřelectva do kokpitu

Julius Arigi se narodil 3. října 1895 v tehdejším Tetschenu, dnešním Děčíně. Vyrůstal v německy mluvící rodině a už jako mladík vstoupil do rakousko-uherské armády. Zpočátku sloužil u pevnostního dělostřelectva, ale rychle ho uchvátila nová zbraň, která teprve začínala měnit podobu války – letadlo.

Pilotní výcvik dokončil na konci roku 1914 a brzy byl nasazen na balkánské frontě. Létal nad Srbskem, Černou Horou i Albánií, kde plnil především průzkumné úkoly. Už tehdy proslul mimořádným pilotním uměním a odvahou.

Nebezpečí se nevyhnul ani na zemi. V říjnu 1915 musel kvůli poruše motoru nouzově přistát za nepřátelskými liniemi a padl do zajetí. Většina vojáků by čekala na konec války, Arigi se ale pokusil utéct hned několikrát. Až šestý pokus byl úspěšný. Podle dobových záznamů ukradl automobil černohorského knížete Mikuláše a podařilo se mu vrátit ke své jednotce.

Eso za jediný den

Jeho skutečný vzestup přišel 22. srpna 1916. Přestože předpisy vyžadovaly, aby posádce velel důstojník, Arigi rozkaz ignoroval a odstartoval pouze se střelcem Johannem Lasim v dvoumístném letounu Hansa-Brandenburg C.I. Nad ústím řeky Shkumbin narazili na šestici italských letadel Farman.

Výsledek byl neuvěřitelný. Během jediného letu sestřelili pět protivníků. Arigi se tak stal „esem za jeden den“ a jeho jméno začalo znát celé Rakousko-Uhersko.

Druhé nejúspěšnější eso monarchie

Koncem roku 1916 byl převelen na italskou frontu k řece Soči. Tam létal na stíhačkách Hansa-Brandenburg D.I, které mezi piloty nepatřily zrovna k oblíbeným. Letoun trpěl špatnou směrovou stabilitou a řada pilotů si na jeho vlastnosti stěžovala.

Arigi však problém neřešil pouze kritikou. Navrhl úpravu ocasních ploch, která výrazně zlepšila ovladatelnost stroje. Jeho řešení bylo natolik úspěšné, že jej výrobce převzal do sériové výroby. Za svůj nápad obdržel odměnu 500 korun, což bylo na tehdejší dobu velmi slušné ocenění.

Na italské frontě jeho skóre rychle rostlo. Bojoval proti zkušeným italským, britským i francouzským pilotům a často doprovázel průzkumné stroje hluboko nad nepřátelské území. Přestože létal na letounech, které technicky zaostávaly za některými spojeneckými typy, dokázal využít své výjimečné schopnosti a chladnokrevnost.

Do konce války si připsal celkem 32 potvrzených sestřelů, čímž se stal druhým nejúspěšnějším esem rakousko-uherského letectva. Lepší bilanci měl pouze Godwin von Brumowski s 35 vítězstvími.

Zajímavé je, že císař Karel I. mu během války nabídl pohodlnější místo ve Vídni spojené s povýšením. Arigi nabídku odmítl. Chtěl zůstat u své jednotky a pokračovat v bojových letech. Takové rozhodnutí nebylo mezi úspěšnými piloty obvyklé, protože většina zkušených letců byla postupně stahována do výcviku nebo štábních funkcí.

Kontroverzní poválečný život

Po rozpadu Rakouska-Uherska se stal občanem nově vzniklého Československa. Podílel se na rozvoji civilního letectví a spoluzaložil leteckou společnost Ikarus.

V roce 1934 se však z Československa odstěhoval do Berlína a následně do Rakouska, kde v roce 1936 získal rakouské státní občanství. Společně s Bennem Fialou von Fernbrugg založil společnost Wiener Neustädter Flughafenbetriebs GmbH, zaměřenou na výrobu letadel.

Po anšlusu Rakouska v roce 1938 byl Arigi krátce zatčen, po čtyřech dnech byl však propuštěn. Následně vstoupil v hodnosti kapitána do německé Luftwaffe a stal se instruktorem na stíhací škole Jagdfliegerschule 5 ve Schwechatu. Mezi jeho nejznámější žáky patřili pozdější slavní stíhači Walter Nowotny a Hans-Joachim Marseille.

Z někdejšího rakousko-uherského leteckého esa se tak stal důstojník Luftwaffe, který své zkušenosti předával nové generaci pilotů nacistického Německa. Právě tato kapitola činí jeho odkaz dodnes kontroverzním.

Zapomenutý pilot z českých zemí

Julius Arigi zemřel 1. srpna 1981 ve věku 85 let. Přestože patřil mezi nejlepší piloty první světové války a narodil se na území dnešní České republiky, jeho jméno dnes zná jen málokdo. Ve stínu slavnějších britských, francouzských a německých es téměř upadl v zapomnění.

Přitom jeho příběh ukazuje, jak složité byly osudy lidí narozených v českých zemích. Byl jedním z nejlepších stíhacích pilotů Rakouska-Uherska, po válce pomáhal rozvíjet civilní letectví, ale později spojil svůj život s nacistickým Německem. Z vojenského hlediska zůstává jedním z nejvýraznějších letců habsburské monarchie, jeho poválečné postoje však zajišťují, že jeho jméno dodnes vyvolává rozporuplné reakce.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje a literatura