Článek
Výsledky
PICCOLOMINI
České království
Papež Pius II. chtěl vyřešit situaci v Českém království. Poměry znal ze své dřívější diplomatické služby (pobyt na dvoře císaře Fridricha III., basilejský koncil, sněm v Benešově). Odmítl opětovnou žádost Jiřího z Poděbrad potvrdit basilejská kompaktáta k přijímání pod obojí způsobou. Požadoval, aby český král Jiří z Poděbrad přestoupil ke katolické víře a zrušil kališnictví. Tedy konec „Království dvojího lidu“.
V tomto duchu si papež vykládal slib, který král tajně učinil papežským legátům 6. května 1458, v předvečer své korunovace. Slíbil pronásledovat kacíře, což ovšem splnil pouze v případě příslušníků nově vznikající Jednoty bratrské.
Za přítomnosti kurie, českých poslů a mnoha dalších vyslovil 31. března 1462 konečný verdikt o zrušení basilejských kompaktát. Odmítl je s tím, že římská kurie nikdy neuznala basilejská kompaktáta pro jinou než nejstarší generaci kališníků. Zároveň Pius II. odmítl slib poslušnosti českého krále, který mu čeští poslové tlumočili, dokud Jiří z Poděbrad svůj závazek vůči papeži nesplní. Učení Jakoubka ze Stříbra o přijímání z kalicha označil za bludné.
Vztah papeže k Osmanské říši
Pius II. sepsal slavný Dopis sultánu Mehmedovi II. Nezpochybnil jeho moc ani právo na získané území, přesvědčuje ho však ke křesťanské konverzi. Poukazuje na množství křesťanů na právě dobytém balkánském území a na možnost začlenit se do evropských diplomatických struktur - byl by rovnocenný evropským katolickým panovníkům. Papež přebíral iniciativu, kterou katoličtí panovníci (i ortodoxní Moskevský stát) buď opustili (Francie), nebo nevyužili (Katalánsko, císařství).
Závěr pontifikátu i života
Zároveň s dopisem však uvažoval i novou křížovou výpravu. Na ní účast přislíbil i legendární albánský vojevůdce Skanderbeg. Papež se vypravil do Ancony, kde na něj mělo čekat benátské loďstvo. Nečekalo, ani vojenská pomoc Skanderbega nepřišla. Při marném čekání 14. srpna 1464 papež zemřel.
Pius II. - Enea Silvio Piccolomini – byl mimořádnou osobností. Rozhodně nebyl z množiny záporně hodnocených papežů, kteří neslouží ke cti Vatikánu – pro jejich zločinné sklony i činy.
HAŠEK
Do ruského zajetí se dostal 24. září 1915 ~ Odpovědně vydával legionářský časopis v Kyjevě ~ Pil jen slabé pivo, vodku výjimečně.
Haškův švagr Josef Mayer: — Našel Haška v redakci a předal mu několik fotografií Jarmily a Ríši, jeho syna. Znáte přece Haškovu měkkou povahu! Nejprve si trochu poplakal a pak se šli trochu rozšoupnout. [podle 7]
Ještě v začátcích říjnové revoluce psal naivní Hašek do legionářského Čechoslovana o tom, že legie by pod vedením otce Masaryka měly ruské revoluci pomoci, jenže pak Masaryk zavelel k urychlenému návratu (kudy jak známo tehdy nevedla jiná bezpečná cesta, než okolo zeměkoule) a legie nakonec vyhlásily Rudé armádě válku. V té době se Hašek přiklonil na stranu svých sociálních idejí, v tichosti opustil svůj útvar, prošel Moskvou, kde se seznámil s rudým komisařem Jakovem Sverdlovem.
Hašek se seznámil i s Leninem a Trockým, který se stal jeho přítelem, a poté, co se Hašek stal rudým náborovým pracovníkem v Samaře, při návštěvách Samary spal Trocký vždy u Haška. Zde se také Haškovi povedl známý husarský kousek, že díky své výřečnosti nabral do řad Rudé armády celou místní pobočku Československé národní rady. V té době ještě pořád věřil, že přesvědčí Masaryka, aby se přidal na stranu rudé revoluce, a tím celé československé legie v Rusku.
Vychodil rudou kadetku v Leninově rodném Simbirsku (od roku 1924 Uljanovsku - pozn. Tomáš Koloc) a byl poslán do tatarského města Bugulmy jako jeho velitel. O tom pak napsal snad svou nejlepší povídku Velitelem města Bugulmy [17]. I v Rudé armádě odmítal vykonávat jakékoli násilí.
‚„Pravda, starosto. Napijte se, tovaryš Gašek!“
Odmítl jsem. „Budeš pít, nebo ne?“ vykřikl. Vytáhl jsem revolver a střelil do láhví s litevskou vodkou a míře na svého představeného řekl jsem důrazně: „Hned si jdeš lehnout, nebo…“
„Už jdu, holoubku, dušinko, jdu, já jen tak. Poveselit se, poguljat malinko.“ Odvedl jsem Jerochymova spat, uložil ---‘
Kvůli svému povolání přestal pít. Jádrem jeho práce bylo psaní a osvěta. Poprvé ve svém životě dostal něco, co dříve neměl: pocit lidské důstojnosti, vyplývající z funkce odpovídající jeho nadání, pocit své životní platnosti.
V Irkutsku se naučil nejrozšířenější turkotatarský jazyk ruského Dálného východu, burjatštinu, a aby mohl vydávat burjatský časopis Ör (Úsvit), pro burjatštinu, která do té doby neměla vlastní písmo, upravil ruskou abecedu, pročež je některými burjatskými vlastenci dodnes pokládán za otce národa. Díky tomu postupně stoupal v hierarchii. Když se jako stranický tajemník 5. armády začal učit čínsky, vkládal do svých projevů čínská slova tak dobře, že se nakonec stal velmi populárním i u čínských komunistů.
Jeho hluboce lidský génius zůstal v podstatě nepochopen na obou stranách. Zatímco v Rusku, kde se pár let po Haškově odchodu ujal moci Stalin, by podle mě Hašek – jako mnozí jiní jeho ražení – záhy přišel o život (podle svědectví jeho druhé ženy už na něj v Rudé armádě ‘sbírali materiály‘), doma se z komisaře, který uvnitř opravdu žil bojem o budoucí spravedlivější řád, stal ‚zrádcem‘, jehož ‚provinění‘ se jeho literární přátelé snažili zmírňovat vesměs hloupými články o tom, jak Hašek v Rusku sabotoval bolševické snahy. Z Alexandry Lvové zvané Šura, kterou si Hašek v Rusku vzal a přivezl si ji domů, ač nebyl rozveden se svou českou manželkou Jarmilou, zase udělali příbuznou prvního předsedy ruské bílé prozatímní vlády po pádu cara, knížete Lvova. Hašek ji podle jejich verze zachránil před bolševiky – zatímco někteří sovětští autoři, například Sergej Ozerov v životopisném filmu Velká cesta, kde Jaroslava Haška ztvárnil Josef Abrhám, z ní potom na druhou stranu udělali pistolnici rudé revoluce. Přitom ve skutečnosti byla Šura sirotek po ševci z baškirské Ufy, kterou Hašek zachránil jen před nepředstavitelnou chudobou.
---
Bohumil Hrabal o Haškovi s obdivem řekl: „Hašek byl geniální proletář, zatímco já jsem pouze maloměšťan…“
Skutečné mezinárodní slávy Švejka se Hašek za svého života nedočkal, ale úspěch jeho prvních sešitových vydání mu umožnil alespoň v posledních měsících žít hmotně zajištěný život. [8]
Hašek se sešel s Medkem - „V Unionce, pplk. Medek: „Ty kluku stará, ty máš štěstí! Kdyby tě byli naši v Rusku chytili, tak jsme si večer kamarádsky popili, a ráno jsi visel!“
Hašek na to klidně: „Víš - já jsem byl v Rusku trošku větší pán než ty. Ale kdyby tě byly naši chytili, tak jsme si spolu večer kamarádsky popili, a ráno jsem tě pustil…“ s.89 [7]
Tajemství mého pobytu v Rusku - Jaroslav Hašek [18]
„Před polednem došel jsem do nějaké tatarské vesnice, přešel jí, ale za vesnicí dohnal mě tatarský občan a spustil na mě zcela stručně: „Běžíš?“, po kterémžto krátkém proslovu vložil mně do ruk bochníček chleba a zas se otočil s pozdravem na další cestu „Masalam malejkum!“
Asi za půl hodiny dohonil mě jiný Tatar z téže vesnice, který strašně lámanou ruštinou mě upozornil, abych šel ne po silnici, ale dolů údolím k říčce do lesů a potom nahoru po břehu, ---. Při loučení dal mně balíček machorky, krabičku zápalek a arch papíru na kouření, přičemž dodal: „Tatar chudák, generála svoloč, gener kíchnet.““ s.54
„Počátkem února 1918 zavlaje nad Kyjevem rudá vlajka revoluce, Hašek se dostává do přímého styku s představiteli sovětské moci. — Z nadšeného bojovníka za svobodu národa se stává stejně nadšený bojovník za osvobození sociální.“ s.191 [18]
Není dost známo, že muslim má povinnost pomáhat cizincům. Čas od času se o takovém chování v islámské zemi dočtu. Cestovatelka Holcová napsala o talibánském Afghánistánu. S manželem unikali z města, ve kterém je „přátelský“ policejní prezident zadržoval - přibližně popisuji. Projeli kontrolou na vlečce traktoru, vleže mezi překvapenými dětmi. A pak je vzal děda se starým autobusem, ve kterém převážel ovce. V mnoha kontrolních bodech asi předstírali, že jsou taky… zachumlali se do sena. Když se po dvou dnech loučili, zeptala se žena domorodce - proč pro ně riskoval život? „Jsem muslim.“ [dle 19]
Výňatky z textu Tomáše Koloce [20]:
„--- celých těch sto let se o něm učí kvůli jedné hodnotě, pro kterou by politici a jejich nohsledové Švejka nejraději odsunuli do zapomnění. Učí prosté lidi, kteří nemůžou nijak ovlivnit vražedná rozhodnutí své vrchnosti, jak tato rozhodnutí přežít, a v lepším případě je nepozorovaně sabotovat.
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války byly vydány ve více než 60 jazycích (čímž se staly nejpřekládanější českou knihou vůbec), největší popularitu mimo naše hranice zaznamenávají ve východoslovanských zemích, kde má Švejk takřka v každém velkoměstě (někdy i maloměstě) svou sochu a Hašek svou ulici a náměstí. Je totiž podvědomým protilékem na tradiční ruský, ukrajinský a běloruský militarismus.
Haškova metoda, jak smíchem otevřít oči těm, kdo berou vážně to, co slyší z oficiálních médií, je tak jednoduchá jako všechny geniální vynálezy.
Rozpor ideologických frází, které četl v referátech svých kolegů, a skutečné sociální reality, mu byl odporný a reagoval na něj charakteristicky: V době, kdy pracoval paralelně pro tiskové orgány národně sociální a sociálně demokratické strany, napsal pro jedny stranické noviny plamenný ideologický úvodník a do těch druhých stejně plamennou reakci, obě schválně plné nejblbějších politických frází a klišé. Charakteristické bylo, že průměrné čtenářstvo o tom nevědělo a jeho nesmysly se rozohňovalo stejně. Bavil se jen Hašek, dokud se na to nepřišlo a nebyl z novin vyhozen.
Jindy byl po měsících žurnalistického dření mezi krátkým spaním na redakčním kavalci za minimální podporu anebo vůbec žádné prostředky (během práce pro severočeské anarchistické listy pracoval jako horník, aby se vůbec uživil) vyhozen za to, že byl (jak bylo u tehdejších stranických redaktorů zvykem) někam vyslán jako stranický zástupce a přednášející, a v okamžiku, kdy měl levicovou stranu, která vydávala jeho časopis, z pódia hájit, prohlásil, že interpelující křikloun má pravdu a že stranu skutečně vedou sociální zrádci, kterým je život prostých lidí skutečně volný.
Už od svých čtrnácti let, kdy byl zatčen s kameny v kapse během demonstrací, po Badeniho povolení a pozdějším zákazu zrovnoprávnění češtiny s němčinou v rakouskouherských úřadech se také s oblibou zúčastňoval nejrůznějších kraválů, přičemž jeho účinkování v nich bylo vždy paradoxní a dnes bychom ho asi nazvali performancí v terénu. Jednou se porval s buršáky (předchůdci pozdějších nacistů), přičemž když se dozvěděl, že buršák, kterého udeřil, byl bratr jeho novinářského kolegy Egona Erwina Kische, šel se pak za to omluvit radši samému Kischovi, příteli Čechů a kosmopolitnímu levičákovi, ---.
--- jen v češtině vycházelo 39 humoristických časopisů. Díky tomu, že vedle toho existovaly i pražské časopisy německé, které tu a tam z českých překládaly, a z nich zase přebíraly tiskoviny, vycházející v metropolitní Vídni, Berlíně či Mnichově, byl Hašek mírně slavným autorem už před válkou a románem o Švejkovi. Nehledě k tomu, že díky jeho článkům, v nichž si jako redaktor časopisu Svět zvířat vymýšlel neexistující faunu a které byly tu a tam také překládány do němčiny, je Hašek považován i za jednoho ze zakladatelů světové literární mystifikace.
Byl jeden z průkopníků, ne-li vynálezců literární ekvilibristiky, kterou bychom dnes nazvali stand up literatura, kterou aplikoval buď přímo ve svém nejvlastnějším domově, hospodě (tím způsobem, že psal povídku, do níž mu kolemsedící diktovali témata, která on v další větě použil, a ještě se s nimi přitom bavil o něčem, co s povídkou nesouviselo), anebo i na kabaretním jevišti.“ [20]
Také o možném setkávání s Einsteinem, v hostinci U kalicha.
Jaroslav Hašek zanechal přes 20 knih s 500 povídkami a dál povídky, zveřejněné pod pseudonymy.
CASTRO
Dál opis několika údajů [3]
1959 1. ledna – Batistův pád a vstup povstalců do Havany
1959 17. února – jmenován předsedou kubánské revoluční vlády
1961 3. ledna – Spojené státy přerušily diplomatické styky s Kubou
1961 16. dubna – proklamoval socialistický charakter kubánské revoluce
1961 17. dubna – vylodění proticastrovských sil na Playa Girón
1962 říjen až listopad – Karibská krize
1964 21. ledna – podepsal dlouhodobou obchodní dohodu se Sovětským svazem
1965 1. října – Prvním tajemníkem KS Kuby a členem jejího politického byra
1965 4. října – oznámil Guevarův odchod z politického života na Kubě
1967 9. října – smrt Ernesta Che Guevary v Bolívii
1968 23. srpna – podpořil vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa
1971 listopad až prosinec – navštívil Chile, jednal se Salvadorem Allendem
1972 22. června – doktorem honoris causa Karlovy univerzity
1973 7. září – vystoupil s programovým projevem na konferenci neangažovaných zemí v Alžíru
1975 až 1989 kubánská intervence v Angole
1975 prosinec – 1. sjezd Komunistické strany Kuby
1976 předsedou Státní rady a rady ministrů Kubánské republiky, přijetí nové ústavy
1977 až 1978 kubánská intervence v Etiopii proti eritrejským separatistům a Somálsku
1979 až 1989 kubánská podpora středoamerickým gerilám
1989 duben – Gorbačovova návštěva Kuby
1990 počátek umírněných reforem kubánského hospodářského systému
1998 leden – návštěva papeže Jana Pavla II. na Kubě
2001 23. června – omdlel při přednesu svého projevu na shromáždění v Havaně
2003 březen – nová vlna represí proti signatářům petice v rámci projektu Varela
2006 31. července – dočasně předal pravomoci bratru Raúlovi po dobu rekonvalescence
2008 19. února – oznámil, že se již nebude ucházet o úřad nejvyššího představitele Kuby
2016 25. listopadu Fidel Castro zemřel
JAROBEÁM
Nakonec přidávám starověkého izraelského krále, který se později vtěloval jako Pius II., Jaroslav Hašek a Fidel Castro. O této skutečnosti uplatnění jeho Ducha jsem se dozvěděl nakonec, nedávno.
I toto vtělení ukazuje, jak člověk je ovlivněný časem, tvarovaný érou, do které vstoupí.
*
Jarobeám I.
„Šalomounovo království se po jeho smrti rozpadlo. Králem nového Severního izraelského království: Jarobeám I.
Vládl asi v letech 931 až 909 př. n. l. Nebo jinak: 798–776 př. n. l., což odpovídá 22 letům vlády dle První knihy králů.
Jarobeám I. patřil kmeni Efrajim. Otec: Nebat. Matka: Serúa. Než se Jarobeám stal králem, působil u Šalomounova dvora jako správce řemeslníků. Patřil k žákům proroka Achijáše.
Šalomoun nechal zazdít část jeruzalémských hradeb, kudy vcházeli poutníci k Chrámu, a to aby postavil výstavní sídlo své manželce, egyptské princezně. Jarobeám krále veřejně kritizoval. Za tuto kritiku získal skrze proroka Achijáše od Hospodina příslib královské koruny a vlády nad deseti izraelskými kmeny. Kdežto král Šalomoun tuto kritiku vnímal jako vzpouru a usiloval o jeho smrt. Proto Jarobeám uprchl do Egypta a azyl našel u faraóna Šíšaka.
Po smrti Šalomouna se Jarobeám vrátil na území Izraele a stává se mluvčím obyvatel izraelského království, kteří žádají Rechabeáma, nástupce krále Šalomouna, o úlevy v nucených pracích. Jenže ten na radu rádců - mladíků službu naopak ztížil. Následně se deset kmenů vzbouřilo a ustanovili krále Jarobeáma. Aby upevnil svou moc a omezil vliv Judského království, nechal zhotovit dva zlaté býčky, které prohlásil za bohy Izraele. Tak zavedl ve svém království modloslužbu jako alternativu k chrámové bohoslužbě v Jeruzalémě, čímž se dopustil „hříchu“. Tím podle Talmudu ztratil podíl na budoucím světě.“ [21]
*
„Ke konci své vlády Jarobeám prohrál v bitvě s judským králem Abijámem (Abijášem), což oslabilo jeho moc. Nástupcem Jarobeáma byl jeho syn Nádab.
Achijáš prvnímu izraelskému králi Jarobeámu I. prorokoval, že se stane králem nad deseti z izraelských kmenů. Že Hospodin je odebere Davidovu rodu a dá jemu. Později král Jarobeám začal být Hospodinu nevěrný - uctíval modly. Nakonec Hospodin odsoudil Jarobeámovo jednání a celý jeho rod.“ [22]
Bible kralická:
„TÓBIJÁŠ
5. Všichni moji bratří a dům mého otce Neftalího obětovali na každé hoře galilejské býčku, jejž dal zhotovit izraelský král Jarobeám v Danu.
47. kapitola (Sícharovec)
23. Když Šalomoun ulehl ke svým otcům, zanechal po sobě ze svého potomstva vtělenou lidskou nedovtipnost, hlupáka Rechabeáma, který svým mdlým rozhodováním vyvolal odpor lidu. 24. Potom Jarobeám, syn Nebatův, svedl Izraele k hříchu a Efrajima zavedl na cestu hříšnosti. Jejich hříchy se natolik rozmnožily, že byli vyhnáni ze své země. 25. Vyhledávali kdejakou zvrácenost, až je stihl trest.“ [23]
* * *
Zdroje:
[3] Fidel CASTRO – CAUDILLO 20. STOLETÍ - Vladimír Nálevka. Nakl. Epocha, Praha 2009
[7] Náš přítel Hašek – Radko Pytlík. Vyd. Mladá fronta, Praha 1979
[8] ´Já nejsem geniální idiot, to se Olbracht mýlí. Já jsem jen obyčejný idiot.´ - PhDr. Radko Pytlík v rozhovoru s Tomášem Kolocem
[14] KUBA (ostrov, který se zdál) - Stanislav Škoda (novinář) a Pavel Hroch (fotograf, překladatel). Nakl. dybbuk, Praha 2007
„Fidel ---. Když mu však bylo 33 let a jako vítěz vstoupil do Havany, sednul si mu na rameno bílý holoubek. Jak to lidé uviděli, začali si myslet, že to je neklamné znamení příchodu toho, kdo je má spasit.“ s.36
[17] Velitelem města Bugulmy - Jaroslav Hašek. Nakl. Karolinum, Praha 2012
[18] Tajemství mého pobytu v Rusku - Jaroslav Hašek. Vybral, uspořádal Zdeněk Hoření. Vyd. Naše vojsko, Praha 1985
„Česká kapela hraje Marseillaisu, Kde domov můj a Hej, Slované. Český zpěv nese se daleko a daleko po kyjevských ulicích za nepopsatelného jásotu.“ s.31
19] LIDI aneb cestování je sérií omylů, ale jeden je zajímavější než druhý. 3. díl. – Milena Holcová. Nakl. Šalvar, Brno 2001, s.112 – s.117
[20] Zatčený v Turecku, Einsteina potkal v hospodě. Génius Hašek před Švejkem. Svět Tomáše Koloce 14.01.2023 www-krajskelisty-cz
[21] Jarobeám I., wikipedia-cz
[22] Achijáš, wikipedia-cz
[23] Bible kralická
[24] Málokdo by asi s Haškem v dnešní době promluvil, málokdo by o něm napsal něco dobrého, říkal Radko Pytlík - Petr Prouza, 1. 2. 2022 17:57
[25] Vliv Jaroslava Haška na dějiny - Marek Slánský. 26. 1. 2011
„Jako čeští křesťané bychom měli před Bohem a křesťany z Ruska vyznat jeho vydatnou pomoc při šíření komunismu v ruském národě. — Hašek: ‚Duchovenstvo ví dobře, že s vítězstvím proletariátu ztratili popi, katoličtí kněží, mullahové, pastoři a rabíni tučná sousta a že jejich svaté řemeslo je ve psí. Proletářská revoluce skoncovala s podvodníky, kteří kupčili s bohem, obchodovali s propustkami do ráje a psí kosti prodávali jako ostatky svatých.‘“
26] Musel koukat, jak námořník souloží. Život Jaroslava Haška byl stejně bizarní jako jeho socha www-prahain-cz 9. 10. 2022 19:28
[27] Vlasta Burian na každý pád – Ondřej Suchý. Nakl. Melantrich, Praha 1989, 200 stran, 50.000 výtisků
„Eduard Bass: … Především bych chtěl jednou poznamenat, jak Hašek tvořil. Nikdy jsem neviděl nic geniálnějšího ve smyslu úžasné pohotovosti ducha, fantazie, vtipu, humoru. Je jen jedna obdoba takové božské improvizace: Vlastimil Burian jako herec.“ s.153
[28] Bohémský život Jaroslava Haška, autora nejpřekládanější české knihy - video 12:06 min.
* * *
- konec -
