Programovaný Vesmír

(1) Jednou souvislostí je vstupování jiných Bytostí do naší mysli. Běžně všechny myšlenky považujeme za své, vzniklé v mozku. Jenže mozek je také přijímačem. Samozřejmě, že navrhované nápady posuzujeme, leckdy nevezmeme; někdy bývá vhodné se utvrdit,  odpovědět: tohle neudělám.

Takže svoboda by byla, ovšem k tomu záleží na vypěstovaných nebo vestavěných vlivech, pudech.

(2) Náročnější záležitostí je veškerý chod Vesmíru. Jak dalece by mohl být svou podstatou hotovým počítačovým programem? Se svobodou právě podmíněnou.

K tomu připomenu, že smysl pobytu ve hmotě mnozí vysvětlujeme jako školu, výchovu našeho Ducha.

Kdysi jsem si pustil první díl polistopadového pokračování skvělého televizního seriálu Nemocnice na kraji města. Jenže natočený hotový děj mě nezaujal, vše již bylo určené. O něco zajímavější jsou počítačové hry, kde hráč určuje co bude. Určuje? Jen vybírá! Hra již má všechno vytvořené.

Vyrobený program je předem ošetřený pro všechny možnosti, jež se mohou vyskytnout. To platí, i kdyby pokračování bylo vybíráno ze souboru nachystaných náhodných čísel.

Programovaný Vesmír?

Jeho chod by musel být naprogramovaný v obrovské složitosti - nadlidské, stejně tak složitosti nadgalaktické. A přece se domnívám, že podoba chodu Vesmíru může být stejná jako u počítače.

Stačím posoudit jen to nejzákladnější. Nejjednodušší. Jakožto fyzik ze záliby popisuji Vesmír založený na dvojkové logice. Informatické body se přemísťují v paměťových posicích podle předpisů. Řešení vede k definici času i s Lorentzovým zpožďováním a to v návaznosti na speciální teorii relativity.

Dvojková logika, vyhovující podstatě dnešní informatiky, nabízí Vesmír s předurčenou činností. Svobodně můžeme zvolit jakoukoliv cestu. Ovšem volbě pak odpovídá následek. Vzdálený i roky nebo tisíce let.

Svým myšlením měníme minulost – taková připomínka channelingů upozorňuje na složitost, nám až nepochopitelnost Vesmíru.

Aspoň něco zkusím přidat, uhladit. Ať snadněji měníme význam minulosti. Pokud někdo soudí, že diktátor jednal správně, následkem je určitý způsob pokračování. Pokud později změní názor, pak mu Režie předkládá nové, nyní změněné pokračování.

Hůř k pochopení je zpráva, že naši velmi vzdálení potomci žádají, abychom zlepšili své jednání, aby i oni měli lepší život.

Přece nějaké vysvětlení? Podstatu času, jeho výrobu, popisuji technicky, a to v souvislosti s podložením našeho informatického Vesmíru pulsním generátorem. Pak Bytosti mimo náš svět, někde ve Vyšším světě náš čas nemají. A jiní lidé by žili ve své době, ve hmotě, a to až v jiném zvoleném čase, v naší budoucnosti. Nečekaně by Systém umožnil navazovat na naši současnost.

Ovšem, jak to má navazovat, když stále volíme své pokračování, které má měnit jejich tamní současnost? Taková domněnka zajisté je jen základem vyspělejšího hledání. Nyní – těžko k pochopení, když si dovoluji posuzovat těžko uvěřitelné sdělení o požadavku z budoucnosti.

Obávám se, že kočky mají rády ty vědecké práce, které jsou lhostejné ke Stvořiteli, k umělému vytvoření Vesmíru.

Materialismus vytvořil ve fyzice mnoho a mnoho, ovšem k problematice času se bez umělosti Vesmíru nepřibližuje.