Článek
Odedávna se o hmotu válčí; boje o nová území, vnutit „výhodný“ obchod, prevence před dalším nebezpečím – viz Rusko nebo Izrael.
Za života převádíme hmotné vlivy na peníze. Smrtí pak ztrácíme možnost ovládat hmotu, takže často jen málo hledáme, zda je nějaká posmrtné existence skutečností. Je to rozumné?
Co až se někdy ukáže pravda původních asijských názorů na opakovaná lidská vtělení? Člověk ztrácí možnost ovládat hmotu? Osvobodí se od ní!
Názory na převtělování jsou stále víc osvojované po celém světě. Jsou to všechno jen lidé věřící?
Ať v jednom životě byl člověk agresivní - a tak by mohl příště dostat příležitost poznat takové účinky na sobě. Prve člověk toužil být umělcem - a příští život mu umožní být ředitelem filharmonie – když potřebné nadání nemá. Jednou je ušlechtilým, ale žebrákem, příště bude finančníkem a nabobem. A zase znovu. Snad takhle?
Tyto úvahy sledovaly jen jednoho člověka. Lze však zvážit i vliv, který by pojem opakovaných vtělení měl na chod celé civilizace.
Na
- chod kontinentálních unií – proč si vzájemně ničit hmotu a hnáty válčením?
- provozování školství – nejdůležitější paní učitelko, znovu se vrátíte a budete podřízenou žákyní!
- Průmysl – proč vkládat kazítka, ubírat surovin – když příště je budete potřebovat zase?
- Armády – to přece dost bolí, umírat potrhaný! Ponechejme boj o život zvířatům v divočině.
- Kosmonautiku – chránit svou Zeměkouli před nárazy ze Sluneční soustavy by mělo být základem, až potom vědecké poznání, ekonomie, neziskovky…
- vztahy mezi státy a národy – „jsme jedné krve, ty i já“ psal Kipling a to dokonce o odlišných tvorech.
Pokud by platila nikoliv možnost, ale nutnost opakovaných narození, pak bychom si zajisté snáze uvědomili, že se vyplatí uchovávat přírodu bez poškození. Život Tuaregů v poušti jim sice dává obrovskou volnost pohybu, ale stěží bychom je chtěli následovat.
Těžba ropy, ať už petrefakt vznikal tak či jinak, se zpomalí. Vyhledáme nové zdroje energie. Takové, jež by mohly sloužit po tisíciletí. Stále zůstaneme u známých zdrojů? Přílivové elektrárny, tepelná čerpadla, větrníky, slunečníky.
Výrobci elektroniky by mohli prodloužit nachystanou životnost svých výrobků. Dnes se drobný spotřebič pokazí za několik málo roků. A bývá srozumitelné, že o to výrobci jde. Znovu vyrábět s novým ziskem.
Ostatně stejné záměry amerických automobilek popisoval Haileyův bestseller Kola (Wheels, 1971). Z něho jsme se dozvídali, proč americké automobilky v té době stahovaly kvanta aut k záručním či pozáručním opravám. Vyspělý průmysl, jenž nedovedl vyrobit spolehlivé auto? Ne, důležitou zásadou výroby bylo myslet na budoucnost. Svým výrobkům záměrně omezit životnost. A pokud životnost součástky neodhadli správně… První majitel se vozí tři roky, druhý dva, a třetí na dojetí. Po šesti letech do šrotu.
Vyšší důležitost, než nyní, bychom přikládali splavování orné půdy z polí. Také jejímu užití na sklady, montovny a obchody. Pročpak supermarkety stavějí své budovy jako jednopodlažní? Protože je půda příliš levná, stát ji nedostatečně chrání. Pak podnikatelé neuvažují, jak zabrat méně půdy a proto svou stavbu nezvednou do několika poschodí.
Suroviny těžíme z hloubi země. Narušování krajiny by bylo odstraněno čerpáním kovů v hlubokých oceánech. Na jejich dně volně leží konkrementy, obsahující nejen železo, ale i další kovy. I když se připomíná, že poškození dna by nakonec mohlo být nečekanou škodou.
Představme si, že bychom se jednou stali opět prvňáčky. Nebyla by výuka příjemnější, kdyby třída čítala třeba jen sedm dětí? Oč rychleji by rostly znalosti, a třeba i úměrně předpokladům toho kterého dítěte. Takovou skupinu žáků lépe sestavit pestře, anebo naopak? Na záhon rajčata s jahodami a s kukuřicí, anebo podobné k podobnému?
Dáváme víc peněz na krásnou architekturu státních budov, na výbavu pošt elektronickými tabulemi a na korupci, takže na každodenní dětský život nezbývá dost.
Po nás potopa? Kosmonautika uvažuje bádat po povrchu Marsu, ale chránit Zeměkouli před nárazy meteoritů, to podceňujeme zásadním způsobem. Nejen kdysi první kosmonauti, ale celá nynější kosmonautika je ještě v plenkách. Stále jsou problémy s dopravou ohledně stanice ISS, jen 350 km nad Zemí. Rozmístit pozorovací sondy po sluneční soustavě a vybrat způsob, jakým zjištěné nebezpečí zneškodnit, to se nedoceňuje.
Je nebo není cesta k ověření nějakých skrytých názorů? Jsou biblické Skutky apoštolů vymyšlené, nebo zachycují zvláštní skutečnosti? Muž, který procházel zdí, neodporuje přístupům kvantové mechaniky, ačkoliv nikoho s takovými schopnostmi neznáme.
Naše rozumové schopnosti
Kdysi, před mnoha staletími, lidé viděli stoleček a na něm šachovnici s ovládanými figurami. Mistr cestoval se stolečkem a šachový automat vyhrával nad soupeři. Byl snad v něm ukrytý člověk?
Ano, byl. Ale už tehdy lidé byli schopni věřit, že někdo sestrojil automat, který hraje šachy. Ovšem o elektromotorech, hydraulice, logických obvodech či mikroprocesorech nevěděli nic.
Kdysi dávno v 19. století někteří lidé chápali, že letadlo, které by bylo těžší než stejný objem vzduchu, létat nebude. Vždyť Archimédův zákon osvědčil balóny a pak i vzducholodě.
Mýlili se, podcenili fyzikální procesy, jež souvisí s prouděním tekutiny kolem vhodně tvarovaných křídel.
Ještě větší zvláštnost; kdysi lidé věřili, že pouhým sestavením mechanické loutky, figury napodobující člověka, by mohl vzniknout fungující člověk. Myslící, s věčnou duší, anebo aspoň bez ní? Přitom tehdy ještě neznali ajťáky.
Není tedy jednoduše k posouzení, jak výstižné je naše uvažování. Jak svým logickým myšlením dokážeme vystihnout to či ono. V té které době býváme závislí na předchozích přístupech a něco novějšího pak hodnotíme nerozumně? Pouhá víra, pouhý odhad či přání ještě nestačí k zodpovědnému posuzování souvislostí. A silná vůle spíš než ta slabá brání, abychom přecházeli, uznávali nové souvislosti. Ať v tom či onom.
Je známá pošetilost meziválečného uvažování československých politiků; dlouho se ohlíželi na nebezpečí dozadu, na Habsburky, jenže nové, horší bylo před nimi.
Také komunističtí politici roku 1968 neměli dobrý odhad.
Nástup českých teoretických ekonomů devadesátých let zase posoudily naše hospodářské výsledky.
Jan Neruda vidoucí
Rájem na Zemi mělo být 20. století - století elektřiny. Předpokládal to Verne, ale i Neruda, jenž do 20. století nahlížel i svou starostí o odpadové hospodářství - Kam s ním? Ale zřejmě nahlédl i do století současného.
Naše pohostinství (Kniha epigramů) - Jan Neruda
II.
Cizinec přišel. Honem sem židli!
„Abyste spaní nám nevynes!“ díme.
Sedí. My usneme. Do běla spíme,
a když se konečně přec probudíme.
ejhle - pan cizinec jak když tu bydlí!
Všechno se hodí mu, všechno mu sluší,
všechno nám vyjedl z komory, sklípku,
uzené z komínu, z kurníku slípku,
leží nám v peřinách, z dýmky nám kouří.
po nás jen panácky očima mhouří.
A my tu stojíme, drbem si uši.
