Článek
Při obvyklém návratu ze zaměstnání na skútru Tatran 125 několik set metrů od pracoviště na méně frekventované křižovatce protijedoucí osobní auto prudce odbočilo doleva a zastavilo. Se zastavením jsem nepočítal. Řidič vystavil svůj pravý bok, mohl včas zmizet z mé dráhy. Zanechal jsem skútr na příjezdové straně a sám jsem přelétl přes auto. Nikdy jsem nesportoval a neměl z tělocviku jedničku. Řidič ale také nepočítal, že mu zaklepu na jeho straně na okénko. Postihl ho známý šok vraha z vidění oživlého mrtvého při vědomí, že ho sám zabil. Nechtělo se mu vystoupit. Začal koktat, že je novinář, že spěchá, protože má domluvenou schůzku s prezidentem (tenkrát u nás byl jen státní prezident a postupně řada spolků zaměňovala předsedy za prezidenty), že nemůže čekat na policii. Byl jsem také vzrušený. Přistoupil jsem na to, že se sejdeme večer na dopravní policii. Na rozloučenou mi dal 3 koruny, abych mohl dojet domů tramvají. Jak šlechetné od Holanďana. Mohl jsem být rád, že na mně nechtěl nové auto. Tradované přísloví: „Holanďan sebere to, co Skot zahodí“ stále platí. Tak jsem se ani nedivil. Nemusela to být ani provokace. Domů jsem dojel na skútru.
Večer dorazil na policii s prezidentem svazu čs. novinářů. Bylo tam asi 20 lidí, ale šli jsme brzo na řadu. Vše bylo předjednané. Nedostal ani pokutu s dodatkem, že pojišťovna vše zaplatí. Možná to tak bylo v Holandsku. Pojišťovna nezaplatila ani polovinu a skok plavmo jsme nacvičovali ve škole v tělocviku na pérovém můstku přes cvičební stůl. Na vojně jsem měl instruktora anglických Comandos.
Protože jsem mu narazil pneumatikou do sloupku u dveří, tak musel v době nárazu stát. Po nárazu neujel ani centimetr. Po tom, co jsem viděl na policii, tak jsem mohl určit v jaké firmě odsouhlasili tuto náhodu. Moji čtenáři nemusí hádat. Asi po 20 letech v jiné souvislosti jsem se dověděl podrobnosti o střetu, že to byla dobře připravená náhoda, špatně provedená, která opět nesplnila svůj cíl. Tak vypadala a dodnes vypadá studená válka přes železnou oponu.
PN2. Vrátíme se jedním příkladem. Sledovanou osobu asi na 5 km jsem naposled viděl před lékárnou v nemocnici, pak asi za 30 minut až v metru. Po dotazu, co se dělo, bylo jednoduché vysvětlení. Pacientka z psychiatrie požádala o dovedení na zastávku autobusu a pak seděla na vedlejším sedadle až k metru. Můžete zkusit navázat jednosměrné spojení s osobu blízkou v okolí vašeho bydliště. Třeba se projeví jen jako obrázek při osvětlení bleskem, protože mozek nemá zatím zkušenost uvolňovat potřebnou energii. Zkoušejte, trénujte, 50× není dost. Nezávisle na tréninku sledování je potřeba trénovat mozek jako atlet na běh a vzpírání, okamžité a dlouhodobé vydání energie řešením školních úloh třeba svých dětí. Příště o pokusu proběhlém před půl hodinou.
