Článek
Po dvouleté zkušenosti popisování paranormálních jevů jsem našel kompromisní označení aprílové příběhy. Dogmatici mohou bez psychické újmy je považovat za skutečný aprílový příběh, ostatní za pohled za oponu reality, kde sice platí přírodní zákony fyziky, ale s problémy jejich vnímání.
Probíhající paranormální jev ani jeho začátek ani jeho konec žádný účastník jevu vůbec neodliší od jevu reálného. Proto psychologové, psychiatři, neurologové i další zájemci s dialektickou logikou mají ztížené podmínky sledování. Jen výjimečně v roli svědka probíhajícího jevu nebo vzdáleného pozorovatele v prostoru nebo času (videa). Nikdo z účastníků při pokusu ani svědek neví, že se zúčastní paranormálního jevu. To je pravděpodobně podmínka nutná, aby jev proběhl standardně. Nelze předem žádat o povolení či souhlas ani při pokusech s ozbrojenými složkami. Čeští svědci, kteří třeba slyšeli, že nějaké pokusy dělám a mají o nich pochybnosti jsou vystavení proti účastníkům pokusu dvojitému dojmu, jedině oni a vzdálení pozorovatelé vidí, že se děje něco nenormálního, ale nejsou si jisti, co se má odehrávat. Druhý psychologický problém pro svědka je, že experimentátor za celou dobu pokusu vůbec nepromluví a vše se odehrává na základě experimentátorova myšlení.
S dobrým úmyslem jsem si za svědka vzal kapitána letectva v záloze v domnění, že úkol zvládne bez problémů. Jenže svědek se nervově sesypal, chtěl utéct, stráže ho zajali, požádali o jeho transport k výslechu a on se už viděl, jak roky tráví v gulagu. Bylo to nečekané narušení pokusu, ale na můj úsměv a pokývnutí souhlasně hlavou ho strážní pustili, což ho jako vojáka dorazilo. Věděl, že stráž nesmí poslouchat nikoho jiného než svého nadřízeného. Svědek viděl, že vlastně poslouchají svědkova pražského šéfa. Po návratu do Prahy začal psát udání a pokračoval do listopadu 1989 a dále po listopadu k radosti českých bezpečnostních složek, kde celý pokus správně popsal s dodatkem, že jsem zaručeně generál sovětské vojenské rozvědky. To odpovídalo mému pokusu. Jen věta předaná účastníkům byla trochu jiná: „Jsem váš bývalý a oblíbený šéf“. V Kremlu si ze záznamu asi 20. minutového přerušeného pokusu z bezpečnostních kamer sestříhali asi 25. minutové vídeo. Pokus v Kremlu byl můj sen od mládí, kdy jsem četl o pokusech pozvaných světových mágů jako Hanuhunsena a několika dalších. Přesto, že uplynulo přes 40 let se video používá při výuce zpravodajců a jako uklidňovadlo přílišného pocitu náčelníků, že se všechno výborně daří. Strážní a kontroloři vstupu byli účastníky skutečných bojů jako v Afganistanu, včetně asi stovky přítomných důstojníků většinou jdoucích do zaměstnání.
Američtí zpravodajci mají skoro o patnáct let starší podobné vídeo, prý ještě s větším psychologickým účinkem. Viděl jsem jen fotokopie některých jednotlivých snímků z obdélníkového prostoru asi 12 × 16 m výstavního stánku čtyř rohových synchronizovaných kamer přesnými časovými údaji. U každého stroje snímaného všemi kamerami bylo vidět, jak někdo otvírá stroje, aby si prohlídl vnitřní uspořádání používané technologie, ale prohlížející není nikde vidět. I to je podrobně popsáno v samostatném aprílovém příběhu.
Úvodní příběh by měl přispět k porozumění ostatních asi 15. možná až 30. číslovaných aprílových příběhů od jednodušších z psychotroniky přes jednosměrnou i obousměrnou bezeslovní i normální komunikaci na úrovni podvědomí, bezproblémové použití češtiny při projevech přání na cizince nemající o češtině žádnou informaci, dálkové sledování místa či pohybu jednotlivce a dalších skupin jevů.
