Článek
Žádný člověk nepozná, že je právě účastníkem iluze. S čistým svědomím odpřisáhne vše, co viděl nebo prožil, pokud není pozvaným svědkem. - Stává se, že jako předem neinformovaný svědek je nejsilnějším bojovníkem, že iluze byla skutečnost.
Biblické iluze jsou skupinou iluzí prolínající celou bibli. O jedné části mluvíme o zázracích, také jako o zhmotnění myšlenky. Příkladně: „Mám dvojníka“ a všichni vědí, že mám dvojníka. Další skupinou jsou iluze, kterých si běžný čtenář bible ani nevšimne, že apoštolové mluví najednou k několika různojazyčným skupinám několika národů a všichni jim rozumí. Dokonce jsou přesvědčeny, že mluví jejich jazykem. Tato schopnost byla obvyklá u našich dávných předků a lze ji dodnes používat, když alespoň jeden z nich to umí. Naše mozky komunikují mezi sebou na úrovni podvědomí a nepotřebují mluvit. Toto bylo později vyhrazeno jen nejvyšším hodnostářům jako faraonům a kněžím. Ostatní nebyli seznamováni ani cvičeni v této technice. Současné pokusy ukazují, že tato komunikace na úrovni podvědomí je rychlejší než dnešní mluva. Proto, kdo tuto metodu zvládá a při tom neovládá příliš cizí jazyk, je hodnocen posluchači, že je partnerem na jejich jazykové úrovni.
Hned prvý pokus v zahraničí v Berlíně v roce 1964 vedl vedoucího německé delegace k podezření, že vedoucí české delegace umí podezřele dobře německy a tajně si k jednání přizval dva jazykové specialisty. Po dvou hodinách jednání jazykoví znalci vydali protokol s podrobným popisem, proč musí být vedoucí české delegace rodilým Němcem. Musel určitě chodit do německé mateřské školky. Pokus byl takto plánován, ale počítalo se, že by k tomuto poznání mohli partneři dojít po více dnech. Při tom vedoucí české delegace měl pouze ve 3. a 4. třídě české obecné školy povinnou němčinu a později něco získal jako poctivý samouk. Jeho manželka omdlévala při jeho jazykovém projevu.
Výsledky pokusu byly úspěšné a zároveň byly katastrofální. Jednání bylo přerušené, čeští účastníci vystěhováni z hotelu do služebního policejního bytu, kde přes ulici mohli dostat běžné jídlo, vedle byla samoobsluha a z druhé strany pekařství. Procházky byly povoleny jen v dané ulici a německý ministr vnitra písemně požádal o vysvětlení českého ministra. Asi po 8. dnech přišlo potvrzení, že delegáti jsou Češi a jednání mohlo pokračovat. Stejně dopadly pokusy v Londýně, kde ředitel továrny říkal, že umíme anglicky lépe než jejich maturanti. Čeští svědci nedovedli v různých zemích pochopit, proč jsem považován za místního občana.
S biblí mé pratetičky jsem se seznámil při čtení všeho, co mělo písmenka, při čtení pohádek, novin, rodokapsů a časopisů. Četl jsem vše, co bylo možné číst. Poměrně úspěšný jsem už byl před maturitou. Teprve před maturitou jsem si uvědomil, co apoštolové uměli. Proto jsem experimentoval s telepatickým působením na své okolí. Zjistil jsem, že telepatická přání na cizince mohu mít v češtině bez ohledu jakým jazykem hovoří, stejně přání splní. Při tom jsem sám i moji pozdější učitelé němčiny hodnotili moje znalosti známkou 2-, 3. V angličtině to bylo trochu lepší, ve francouzštině horší.
V dalších 20 létech jsem vyzkoušel mnohokrát podobné pokusy v Anglii, Německu, Rakousku, Rusku, Polsku, Francii, Belgii i Slovensku. Podrobnosti k jednotlivým pokusům, případně s odkazy na úřední úrovni, jsou ke čtení v knihovně článků v oddělení Media-Seznam.
