Článek
dovolená, teroristky
Při návratu z výměnné dovolené z NDR v roce 1976 jsme si přesnídávku s dcerami udělali na návsi jedné příhraniční vesnice. Všichni jsme měli housku s máslem. Všiml jsem si, že za záclonou v okně nejbližší chalupy nás pozoruje vesničan. Hned mi napadlo, že mám příležitost. Poslal jsem mu nápad: To jsou zaručeně maskovaní teroristé. Musím to nahlásit bezpečnosti. Po chvíli zmizel, a tak povídám děvčatům, za chvíli přijedou vojáci a dále jsme svačili. Po pár minutách se ozvaly policejní sirény a dorazily dvě motorky se samopalníky. Za nimi přijela dvě nákladní auta s kulomety na kabinách a na každém asi 15 samopalníků. Seskákali a vytvořili kolem nás asi 50m veliký půlkruh a zalehli. Bylo vidět překvapení, protože rodina s třemi dcerami nejevila ani nervozitu z jejich přítomnosti a jiné osoby neviděli. Do trabantu by se také mnoho teroristů neschovalo. Děvčata si neuvědomovala, že vše je kvůli nám. Ani je nenapadlo, že by mohli střílet. Velitel jednotky vstal a předstoupil před jednotku velitel a požádal o naše představení. Tak jsem také předstoupil asi 2 m od naší skupiny. Začal jsem omluvou za vesničana, že to zajisté myslel dobře, když je zavolal. Pak, že jedeme z výměnné dovolené. Napětí vojáků povolilo, začali tušit, že bude veselo. Nakonec jsem se opět omluvil, že jsme měli v úmyslu svačit už v Polsku, ale že jsme nenalezli díru, kudy bychom mohli zmizet. To už se vojáci smáli a vybíjeli zbraně i když ještě nemuseli. Velitel také podlehl přátelské náladě a vysvětlil nám, že jen 200 metrů zpátky vede cesta do polí se zdviženou závorou, pak asi po 300m je druhá závora už na polském území, kterou zdvihneme a dalších 200 m se polní cesta změní na širokou silnici pro rychlý přesun vojsk, po které nepotkáme 50 km nikoho a po odbočení k jihu po dalších 100 km budeme na česko-polském přechodu. V dobré náladě jsme se rozloučili, vojáci nasedli do aut a my se vrátili k výjezdu do Polska.
Manželka se opět divila, že mě považovali za Němce žijícího v Čechách. To byla moje úspěšná snaha o umění splynout s místním obyvatelstvem. Nikdo z účastníků setkání si nevšiml, že celý děj byl založený na malé iluzi jednoho člověka, kterému operátor telepaticky vložil do podvědomí nápad s teroristy. Co když vesničan byl dobrý prognostik?
