Článek
Za sedmdesát let jeho výzkumu vztahů a komunikace mezi členy různojazyčných komunit, autonomního chování mozku a nahlížení do podvědomí podporované jeho úspěšnou experimentální praxí znají hlavně zpravodajské instituce mnoha zemí a vedení světových firem.
Podobně k úspěchu přispívají soulady podrobných popisů budoucích nepříjemných nebo nebezpečných situací s následující skutečnosti.
Desítky úspěšných výsledků řádně zadokumentovaných, často s mnoha svědky, vadí mnoha lidem ze závisti doprovázenou neschopností zapochybovat o preciznosti vlastního poznání. Vycházel vstříc svým kritikům a bral je jako svědky na své pokusy. Bohužel podléhali iluzím stejně jako běžní účastníci a vůbec neodlišili skutečnost od iluze.
Nejen, že jsem od mládí dělal pokusy, ale i četl o pokusech světových mágů v Kremlu. Samozřejmě, když nepotřebuji hypnózu, tak mohu řešit i pokusy jinak. 20 let jsem měl na přípravu, jak bez propustky vsugerované strážným úkol zvládnu. Jednoduše, budu osoba, která nepotřebuje k pohybu po Kremlu vůbec nic a nikdo se neodváží se ani zeptat. Kreml je pevnost plná vojáků. Strážní, vrátní, všechno vojáci. Kdo má autoritu i důvěru? Takže celá léta v cizině místní domorodec a v Kremlu známý generál. Paranormální přece není normální, takže v paranormálním pokusu paranormální generál.
Vedoucí programátor, vzdělaný inženýr letového provozu Láďa, jel se mnou do Moskvy. Dále mnohé věty z Láďova udání: Měli jsme hodinu čas před jednáním poblíž Rudého náměstí. Tak jsem nabídl Láďovi, že bychom se mohli podívat do Kremlu. Po náměstí přecházelo mnoho důstojníků do Kremelské brány. S nimi jsme prošli hlavní bránou a pokračovali s nimi do dalších vrat za branou s menší brankou. Za brankou začínala fronta asi 40. důstojníků v dvojstupech a na konci dva poddůstojníci kontrolovali průkazky. Jak jsme vstoupili, tak jsem vypustil myšlenku jako obláček: Jsem váš generál, o tom není pochyb. Věřil jsem, že jako vždycky myšlenka naplnila prostor a všichni to vědí, není třeba cokoliv dodávat. Byl jsem také zvědavý, jak moje vypuštěná myšlenka bude fungovat v Kremlu na pravé vojáky. Byli jsme jediní civilisti v hale s asi 80 důstojníky. Když došla řada na nás, tak jako obvykle jsem se na kontrolující usmál a to stačilo, abychom bez komplikací prošli do objektu. Byl jsem spokojený s průběhem pokusu, Láďa si uvědomoval, že jsme přestoupili rozumnou hranici návštěvy Kremlu a začínal být v šoku. Vidět svého šéfa, jak jen úsměvem, protože vůbec nepromluvil, otvírá vstup do tajné části Kremlu, stačilo, aby uvažoval, jak zmizet. Viděl, že šéf nešel hned dále, prohlížel sil knihy do kterých se zapisovali důstojníci i knihu návštěv a předčasných odchodů z objektu. Pak pokračoval dále do dlouhé chodby a Láďa si neuvědomil, že byl chráněn jako bodygárd, a bez šéfa je vetřelec. Rozhodl se, že uteče Jakmile se Láďa otočil a udělal několik kroků k východu zasáhli strážní a vzali ho mezi sebe tak, že jej držel každý za paži. Požádali, aby si patrola pro něj přišla. Láďa viděl, jak šéf asi po 30 metrech chůze do objektu zjistil, že nemá kolegu. Vrátil se, viděl Láďu mezi samopalníky zcela zeleného, a s vidinou gulagu, tak pokračoval k východu, při čemž se asi na vzdálenost 8 metrů od Ládi usmál a pokývl na samopalníky, ti Láďu pustili a šéf odvedl Láďu z Kremlu. Láďu dorazil úsměv šéfa na samopalníky. Vždyť bez rozkazu nemohou nikoho pustit a oni na úsměv a lehké pokynutí hlavou ho pustili. Láďa nevěděl, že je svědkem extrémního pokusu speciálně připraveného pro Kreml, ale od svých kolegů věděl o mých pokusech, které zásadně neuznával.
A teď čtenáři rozhodni. Že to není vymyšleno, potvrzuje vykolejený Láďa. Dalších 20 let od roku 1982 zásoboval Láďa moje nadřízené a bezpečnostní složky anonymy i podepsanými informacemi, jak je jeho bývalý šéf zaručeně tajný ruský generál. Pak dalších 20 let do dneška jiní využívají udávací dopisy a oživují jejich platnost. Několikrát jsem musel měnit zaměstnání, až jsem nesměl ani učit talentované děti v 7. třídě fyziku, protože jeden rodič znal udání a ledaskdo jim znovu věří. Nedávno po 40 letech se opět vynořila bájná sdělení. Už v roce 1963 mě znal americký president Kennedy a pozdější šéf Sovětského svazu Andropov. Teprve později jsem poznal úlohu podvědomí a také, že normální smrtelník nemá šanci poznat začátek paranormálního jevu ani jeho konec. Pouze následně z obrazovaného jevu bezpečnostní kamerou nepřítomná osoba u jevu pozná anomálie od normálu.
