Článek
Houbové potěšení
V houbařské sezoně jsem v pondělí ráno na psacím stole našel sáček s houbami. Bylo v něm asi 15nezvykle bílých hub jen s náznakem kloboučku. Za chvíli přišel dárce, že včera byl na houbách a pár mi jich přinesl. Výstavní kousky mladých lesních žampionů. Moje rodina má ráda smaženici, ale není houbařská, poslední houbař byl můj dědeček, vzdálený 150 km. Měl les za chalupou. Celý život byl v lese. V létě sbíral jahody, maliny a borůvky i houby. Vozil je na trh. V zimě byl dřevorubcem.
Při cestě domů tramvají se houbařské nadšení začalo ztrácet. 6. smysl mě varoval. Vzpomněl jsem si na varování, že mladé jedovaté houby nemusí mít obvykle uváděné znaky pro jedovaté muchomůrky. Rozhodl jsem se být opatrný. Už před přípravou smaženice jsem zakázal manželce a třem školačkám chutnat smaženici, dokud nezjistím nezávadnost. Měl jsem správné tušení. Očekával jsem u lesních žampionů alespoň trochu žampionové vůně. Vůně ale nepřipomínala žampiony ani jedlé lesní houby. Ochutnával jsem opatrně a na jazyku jsem cítil nezvyklou slabě nakyslou chuť nějakého neobvyklého koření.
Druhý den se dárce samozřejmě nezeptal, dobře věděl, co mi dal. Teprve po dalších dvaceti letech jsem se dostal k informaci, že dárce také patřil k mezinárodní skupině, které jsem překážel, a stále konala podle známého scénáře. Litoval jsem, že jsem si nenechal vzorek k upřesnění druhu, ale nebylo by to nic platné. Asi po půl roce jsem jako třetí typ našel konečně něco podobného v herbáři. Byla to mladá šedivka olovnatá. Dárek by stačil i na deset lidí, aby jim už nikdo nemohl včas pomoci. Sběrač by byl osvobozen, protože se splést může každý, pokud není kvalifikovaným uznaným sběračem. Byla to jen další epizoda mých potíží.
Naplnil jsem další moudrost. Nutili jednoho plavat, aby se utopil a on se stal mistrem světa v plavání. Teroristi se snažili, abych se také utopil. Nemohu za to, že po přitlačení do kouta jsem zničil i 3 mouchy jednou ranou.
