Článek
Další případ je z mé rodinné dovolené se třemi dcerami v NDR. S majitelem ubytování jsme popíjeli německou režnou a bavili se o všem možném. Pochválil jsem mu krásné stojací sloupové hodiny 2m vysoké a on smutně říká, že už několik hodinářů z města a dvou z okolí je opravovalo a stále mu nezvoní. Byl jsem trochu v náladě po 3dcl a nabídl jsem se, že se pokusím je opravit. Postavil jsem se z boku k hodinám, otevřel boční otvor a vzpomněl na slepého mládence u pražského orloje. Chmátl jsem do hodin, aniž bych do hodin viděl, protože okénko bylo nad moji hlavou, nahmatal jeden pomačkaný plíšek, lehce ho mezi prsty srovnal a zavřel hodiny. Posunul jsem ručičky, aby měly zvonit 12 hodin a hodiny s překrásným zvukem odzvonili 12×. Po vyzkoušení ještě jednou jsem je seřídil na správný čas a hodiny otevřeným oknem každou čtvrt hodinu těšily zvonkohrou okolí domu. Celá oprava trvala asi půl minuty. Zíral hostitel, ale i já. Celé město hodiny znalo jako místní orloj. Všichni se dověděli, že host na dovolené ředitel od počítačů z Prahy za 2 minuty uvedl jedním hmatem hodiny, které několik let čekali na opravu a žádný hodinář neuspěl. Hostitel byl vážený občan a na procházce městem mě mnozí zdravili. Jako odměnu jsem dostal nedostatkový nový výfuk k Trabantu, který v místním JZD vylepšili. Cvičený hmat a něco o hodinách vědět stačilo aby velké stojací sloupové 2m vysoké hodiny s regulátorem vyzvánění jako tří zvonů, které jsem viděl poprvé, zpříjemňovali život.
Nechtěl jsem narušovat zápis průběhu pokusu v zahraničí iluze splynutí s místním obyvatelstvem a jazykové vyrovnanosti s prostředím.
