Článek
Uplynulo 30 let od dětského snu představit své umění psychických iluzí v Kremlu. Předváděli bez pozvání cara, pak Stalina ne jako světoví mágové, hypnotizéři, hvězdopravci. Vystoupení se lišilo už tím, že v samotném principu úspěšného pokusu je neinformovanost účastníků o pokusu. Způsob provedení narušil stoletou tradici. Za to bylo vše zadokumentováno bezpečnostními kamerami. Video sestříhané ze záznamu bezpečnostních kamer vzrušuje dodnes každého pracovníka odpovědného za ochranu a bezpečnost kdekoliv.
Trochu humoru po dalších 40. letech:
Český novinář se na tiskové konferenci ptá Putina, zná-li jejich generála GRU v důchodu v Praze. Přes dosud vážnou diskuzi se Putin zasmál. Víte, 20 let před ukázkou u nás jsme se smáli Kennedymu, když jeho CIA své sdělení o jednom zcela neschopném a mladém československém zpravodajci musela sdělit, že s ním prohrála boj o čas a ani IBM ji nezachránila. Ta prohlásila, že jeho objev za 30 let předběhl vývoj. Další nepochopitelný jev byla aktivní pracovní účast 8 agentů zpravodajských služeb na „generálově“ projektu. Nikdo si ničeho nevšiml. Byli využiti jako obyčejní roboti a hlásili úplné nesmysly do svých zpravodajských centrál. Hanlivé sdělení o autorovi napsal jeden její agent a byla pro Kennedyho důležitá informace. Zároveň se dodnes neví, jak autor výsledku dosáhl. I my jsme blahopřáli, ačkoliv jsme stejně jako Američané nevěděli, jak to udělal. Jenže za dalších dvacet let ukázal i nám, co umí. O té naší bídě máme pro zájemce tiskovou zprávu.
Ze sdělení pro tisk:
Video nahrané bezpečnostními kamerami si pouštíme, když máme pocit, že všude vyhráváme. Pak se jen divíme, jak naši zkušení dozorčí, vrátní i strážní na něj láskyplně hledí, pouští ho bez kontroly a udělali by pro něj cokoli. Straší nás to dodnes. Zkušení vojáci ze zahraničních bojů s dlouholetou ověřenou praxi ve strážní službě. Nejděsivější je, že nikoho o ničem nepřesvědčoval, ani se nesnažil promluvil. Dozor u kamer zároveň zíral, jaká pohoda vládla v sále.
Pokus s generálem také plnil několik úkolů a je třeba posuzovat z nadhledu odpovědných pracovníků, náročného záměru autora a nepředpokládaného psychického šoku českého svědka, který jen zpestřil celé představení. Jen svědek viděl, že se děje něco nepochopitelného, nenormálního a rozhodl se utéct. Jeho propuštění po zadržení s nevysvětlitelným porušením pravidel strážní služby ho ještě ve vzrušení dorazilo. Samotní účastníci si užili 20 minut nezvyklé pohody a zřejmě příjemného uvolnění v dlouhodobé náročné stresové službě.
Následné zhlédnutí záznamu účastníky nebylo pro ně příjemné. Uvážliví si uvědomovali svou bezmocnost v té situaci. Proto příběh byl vyprávěn z hlediska autora a také z hlediska českého důstojníka, které se neliší od názoru sovětských velitelů. Škoda, že jsme nezískali podrobnější informaci o skutečných pocitech účastníků události.
Autorovi náš psychologický tým připravil náročné pasti a on stejně jako západním týmům vždy ukázal, že je ještě lepší, než si vymysleli. Každým dalším testem jeho pověst už přesahovala lidské možnosti. Byl znám také jako ověřený jediný Evropan, který znal destrukční heslo k americkým počítačům v kosmických raketách. Netušil, že jsme rozehráli už v Praze jeho přátelskou návštěvu generálního ředitele sovětské knigy. Místo rozhovoru se zástupcem generálního ředitele, který skutečně musel odjet na Sibiř jsme ho postavili bez jakékoliv předběžné informace na stupínek před 150 akreditovaných zahraničních novinářů a 300 pracovníků zahraničního obchodu. Téma pro novináře byly počítače pro řízení plynovodu. Nechali jsme ho samotného na stupínku se sdělením, že tisková konference začíná. Bez moderátora a obvyklých tlumočníků v předpokládaných čtyřech jazycxích. Nevěděl vůbec nic, o co jde. Klidně zahájil a hodinu odpovídal na dotazy v předpokládaných čtyřech jazycích a ani žádná únava nebyla za hodinu vidět. Jeho známí programátoři ze zahraničního obchodu rovněž podlehli jazykové iluzi, protože obdivovali nejen odborné, ale také jeho jazykové znalosti.
Průběh pokusu:
Měli jsme hodinu čas před jednáním poblíž Rudého náměstí. Tak jsem nabídl Láďovi, že bychom se mohli podívat do Kremlu. Po náměstí přecházelo mnoho důstojníků do Kremelské brány. S nimi jsme prošli hlavní bránou a pokračovali s nimi do dalších vrat za branou s menší brankou. Za brankou začínala fronta asi 40. důstojníků v dvojstupech a v předu dva poddůstojníci kontrolovali velmi pečlivě průkazky. Jak jsme vstoupili, tak jsem vypustil myšlenku jako obláček: Jsem váš bývalý šéf, generál, o tom není pochyb. Věřil jsem, že jako vždy myšlenka naplnila prostor a všichni to vědí, není třeba cokoliv dodávat. Byl jsem zvědavý, jak moje vypuštěná myšlenka bude fungovat v Kremlu na vojáky ve službě. Byli jsme jediní dva civilisti v hale s asi s 80 důstojníky. Když došla řada na nás, tak jako obvykle jsem se na kontrolující usmál a to stačilo, abychom bez komplikací prošli do objektu. Byl jsem spokojený s průběhem pokusu, Láďa si uvědomoval, že jsme přestoupili rozumnou hranici návštěvy Kremlu a začínal být v šoku. Vidět svého šéfa, jak jen úsměvem, protože vůbec nepromluvil, otvírá vstup do tajné části Kremlu, stačilo, aby uvažoval, jak zmizet. Viděl, že šéf nešel hned dále, prohlížel si knihy, do kterých se zapisovali příchozí důstojníci i knihu návštěv a předčasných odchodů z objektu. Pak pokračoval dále do dlouhé chodby a Láďa si neuvědomil, že byl chráněn jako bodyguard, a bez šéfa je vetřelec. Rozhodl se, že uteče. Jakmile se Láďa otočil a udělal několik kroků k východu zasáhli strážní a vzali ho mezi sebe tak, že jej oba drželi, každý za paži. Požádali vrátné, aby vyžádali patrolu, aby si pro něj přišla. Láďa viděl, jak šéf asi po 30 metrech chůze do objektu zjistil, že nemá kolegu. Vracel se, viděl Láďu mezi samopalníky zcela zeleného, asi s vidinou gulagu. Pokračoval k východu, při čemž se asi na vzdálenost 8 metrů od Ládi usmál a pokývl na samopalníky, ti Láďu pustili a šéf odvedl Láďu z Kremlu. Láďu dorazil úsměv šéfa na samopalníky. Vždyť bez rozkazu nemohou nikoho pustit a oni na úsměv a lehké pokynutí hlavou ho pustili. Láďa nevěděl, že je svědkem extrémního pokusu, hromadné psychické iluze, speciálně připravené pro Kreml, ale od svých kolegů věděl o mých pokusech, které zásadně neuznával. Vždyť je to nemožné.
Dalších 15 let zásobuje Láďa mé nadřízené a bezpečnostní složky anonymy i podepsanými udáními, jak je jeho bývalý šéf zaručeně ruský generál tajné služby. Také jiní využívají udávací dopisy a oživují jejich platnost. „Generál“ musel několikrát měnit zaměstnání. Ani nesměl učit talentované žáky v 7. třídě fyziku. Nedávno, téměř po 40 letech se opět udání vynořily a ledaskdo jim znovu věří.
Ostatní pokusy utvrdily účastníky o „existující“ pravdě. Ani se nedivím strachu takové věci zveřejnit.
Bohužel neuvěřitelné je téměř vše. Otázka zní, proč je to možné, vůbec ne zda je to možné.
_
